M+M journeys

Vánoce 2011

2011-12-24T18:25:00.000+01:00

(24.12.2011)

Letošní Vánoce měly být vyjímečné tím, že je poprvé budeme slavit s naším milovaným Samíkem. Nechtěně se ale staly vyjímečné taky něčím úplně jiným, podstatně méně radostným. Ale pěkně popořádku.

Týden před Štědrým dnem jsme měli všechny dárky nakoupené a zabalené, suroviny na salát a na štědrovečerní polévku byly v ledničce, takže jsme se krásně vyhnuli předvánočnímu šílenství v obchodech.

V pátek před Štědrým dnem už měl Míša dovolenou, takže jsme vyrazili koupit kapříka a na procházku. Venku ještě ležel sníh, takže to bylo super. Pak Míša stáhnul kapra, naporcoval ho, udělali jsme bramborový salát a já uvařila hrachovou polívku. Samík byl moc hodný, neustále se na nás usmíval z obýváku z deky, takže šlo všechno jedna báseň.

Ale pak se to začalo kazit. Míšovi začalo být špatně. Na záchodě nevěděl co dřív. No jo, střevní chřipka, to je pěkný prevít. Naštěstí mu už na Štědrý den ráno bylo lépe. Jenomže při pohledu z okna nám bylo špatně oběma. Po sněhu ani památky a všude jenom nechutná břečka, která znamená sprchu pro Chilli po každém vyvenčení. Měli jsme naplánovanou procházku na hřbitov, nakonec jsme tam ale jeli autem.

Když jsme byli sami, vždycky se nám Štědrý den vlekl. Se Samem utekl, ani jsme nevěděli jak. Míšovo štědrovečerní menu vypadalo bídně - rohlík a kapr bez strouhanky. Ani přípitek jsme si nedali. Nealko šampáňo na nás počká do Silvestra. Po večeři si šel Samík schrupknout a my jsme si s Míšou a Chilli rozbalili naše dárky. Pak přišla babička Irča, děda Standa a teta Monička a Samík se mohl vrhnout na svoje dárečky. Radost byla veliká. Balící papír trhal jako neskutečný profík, vůbec nešlo poznat, že je to letos poprvé ;-)

Na první svátek jsme navštívili prababičku Libušku a pak taky babičku Věrku s dědou Zdeňkem. Tam byli taky strejdové Míša s Peťou a bratránek Domča. Všude na Samíka i na nás čekala další spousta dárečků. To bylo radosti :-) Ta nás bohužel přešla hned večer, protože jsem střevní chřipku dostala já. Hotové šílenství, ještě, že Míša byl s námi doma.

Nejhorší je, že jsme nemohli jet na naplánovanou návštěvu za prababičkou Blaženkou, pradědou Luďkem a dědou Luďkem. Tím pádem jsme neviděli ani Lucku, Honzu a Aničku. Ale pojedeme za nimi na Silvestra, tak už se moc těšíme.

I přes všechny útrapy, které nás potkaly, byly letošní Vánoce úžasné, všichni jsme si je užili a nejlepší na tom bylo, že jsme byli poprvé čtyři jako správná rodinka :-)

Prababí léto v ostravské ZOO

2011-11-05T21:00:00.001+01:00

(05.11.2011)

Je 5. listopadu a i když jindy touhle dobou za okny poletují první sněhové vločky, dneska nám teploměr ukazoval krásných 16 stupňů. Míša tento úkaz nazval prababím létem :-)
Pojem babí léto se hodí tak akorát na září. Suprovní počasí jsme museli nějak využít, takže jsme vyrazili ukázat Samíkovi ostravskou ZOO. Pejsci do ní bohužel nesmějí, takže Chilli zůstala doma.

Naše procházka začala tradičními plameňáky. Jejich expozice byla jednou z mála věcí, která zůstala nezměněna od doby naší poslední návštěvy, která byla hodně dávno a ještě za svobodna. ZOO doznala velkých změn k lepšímu, nestačili jsme koukat. Nadchla nás expozice domácích zvířat, kde měl Samík možnost už v tak mladém věku vidět živou krávu..
No, řekněte, to se poštěstí málokterému městskému dítěti :-) Myslím, že tohle byl od ZOO tah správným směrem. Vždyť dnešní děti na živo vidí a rozeznají tygra od lva, ale pak mají problém s ovcí a kozou... Ne ale když navštěvují ostravskou ZOO ;-) A ještě zpět ke kravičkám - Samík popravdě viděl nejen tu českou stračenu, ale i skotskou highland cattle. Ta nám udělala radost, protože jsme si hned vzpomněli na naši dovolenou ve Skotsku.

Zašli jsme se podívat na hrochy, opičky a taky samozřejmě na slony. U sloního pavilónu jsme objevili kojící lavičku. Bohužel jsme ji vyzkoušeli jen nanečisto, protože Sam dostal hlad až u žiraf :-)

Moc jsme si dnešní mini výlet po ZOO užili, ale už se moc těšíme, až bude Sam větší a bude si moct vyzkoušet všechny ty nádherné klouzačky a prolézačky, které tam na něho čekají.

Pro lepší náladu přidáváme video, jakou srandu má Samík z padající opičky :-) Smíšek náš milovaný. V ZOO soutěžil s paviány o hlavní cenu křikloun roku, ale tím si to u nás vyžehlil ;-)

Sam nám roste jako z vody

2011-11-01T20:34:00.000+01:00

Přidáváme sem pár foteček, na kterých je vidět jak nám Samík pěkně roste.
26. listopadu mu byly tři měsíce a už je to šikovný kluk. Krásně pase koníčky, hraje si s hrazdičkou a otáčí se na bok. Rád si povídá a i když to je zatím jen takové houkání, určitě nám vždycky sděluje něco důležitého, protože se u toho tváří vážně :-) Umí se taky pěkně vztekat, když mu nejde nějaká hračka strčit do pusinky. Ale taky se krásně směje, to hned zapomeneme na všechny ty proplakané hodiny a jsme nejšťastnější rodiče na světě!

První keška s kočárkem

2011-09-18T18:08:00.000+02:00

(18.09.2011)

Podzim se pomalu blíží, tma přichází dřív a venku se už postupně ochlazuje.. Nicméně po slunečné sobotě měla dle předpovědi přijít ještě slunečnější neděle a my jsme nechtěli zůstat sedět doma.

Marasek proto po dlouhé době otevřel stránky Geocachingu a začal hledat nějakou jednoduchou kešku, která by nebyla moc daleko, ke které by se dalo dojet s kočárkem a kde by se Chilli mohla proběhnout. Najít takovou kešku, kterou navíc nemáme odlovenou nebyl vůbec lehký úkol :-) Nakonec však Maraskovi padla do oka keš v Hrabové (GC2NATJ). Aby to nebylo zas tak úplně jednoduché, musel se Marasek chvíli trápit luštěním souřadnic. Po několika neúspěšných pokusech byly na papíře rozumně vypadající výsledky a měli jsme jasno - pojede se do Hrabové.

V neděli opravdu svítilo sluníčko a taky i dost hřálo a my jsme kolem poledne vystartovali. Nalodění do Puntislava proběhlo rychleji než minule - pomalu ale jistě si tvoříme náš postup :-) Na místě jsme byli za chvilku, zbývalo jen přeparkovat Puntislava do stínu a vyrazit.

Na hrabovské cyklostezce byl relativní klid a tak jsme Chillinku mohli mít na volno. Samík se spokojeně vezl v kočárku a my jsme se střídali v řízení. Hladkou cestu pak vystřídala polňačka a my jsme přišli na to, že do terénu není náš kočárek Jané Slalom to pravé ořechové. Sice má kotoučovku a vypadá robustně, ale s chudákem Samíkem to házelo ze strany na stranu jako na tankodromu..

Drkotavou cestu jsme ale zvládli a na místě se Marasek pustil do hledání. Keška byla za chvilku na světě a dokonce v ní byl uložen i papírový geocoin - zatavený kus papíru s kodém mince a zprávou, že majitel má minci u sebe a do světa poslal jen tuto kopii. Po dlouhé době jsme tedy logovali a Samík "svoji" první kešku celou prospal.

Pak už následovala cesta zpátky, přerušená jen malou přestávkou na kojení. Už se těšíme až se zase pomaličku dostaneme do tempa a budeme slavit všichni společně více geonálezů..

Chilli už má jeden rok

2011-09-11T20:39:00.000+02:00

(11.09.2011)

V neděli 11. září uběhl přesně jeden rok od toho, kdy světlo světa spatřilo malinkaté slepé šťěňátko s těmi nejkrásnějšími flíčky na čumáčku. Ještě netušilo, že už pár dní poté se do ní její budoucí páničci naprosto zamilují a začnou vymýšlet, jak svého budoucího mazlíčka pojmenují. Několikatýdenní čekání na den D bylo nekonečné. Psí princezna už měla jméno, nachystaný pelíšek, misky, vodítko, obojek a my jsme kolem toho vše jen nedočkavě chodili a nemohli se dospat dne, kdy ten malý psí uzlíček budeme mít doma. No, z uzlíčku už je pořádný pytel blech (samozřejmě jen obrazně) a Chillinka slaví 1. narozeniny, už je to velká psí slečna. Milá Chilli chtěli bychom ti popřát všechno nejlepší, spokojené bříško, měkoučké spaní, spoustu za letu chytnutých disků a velkou psí radost ze života. Děkujeme, že jsi s námi, bohatě nám potvrzuješ rčení, že pes je nejlepší přítel člověka. Jsi ten nejskvělejší parťák, jakého si můžeme přát! Jsi naše zlato!

Páničkové a Samík

Jak šel čas si můžete prohlédnout na následujících fotografiích...

Výlet na Hukvaldy

2011-09-10T20:29:00.000+02:00

(10.09.2011)

Konečně jsme si po 6 týdnech zaběhli nějaký režim a ze Samíka se už stává opravdové miminko. Ještě do nedávna to byl novorozenec, se kterým jsme si občas nevěděli rady ;-)

Tudíž nastal čas vyrazit na pořádný výlet. Stává se pro nás nemilým pravidlem, že když jedeme na nějaký hrad, tak mívá z technických důvodů zavřeno. Bohužel tak tomu bylo i dneska, kdy se naším cílem staly Hukvaldy. Ale pěkně popořádku.

Nejprve jsme museli vyřešit zapeklitý oříšek, jak naložit celou naši rodinku do auta. Přeci jenom náš Puntislav není nafukovací. Ale Marasek se úkolu zhostil na jedničku. Podvozek kočárku dopředu na sedadlo spolujezdce, hluboká korbička do kufru a Samík v autosedačce, Chilli a já jsme byli vzadu. No, museli jsme vypadat opravdu legračně, ale jeli jsme na výlet a to bylo nejdůležitější :-) .

Sice nesvítilo sluníčko, ale to nám vůbec nevadilo a natěšení jsme vyrazili vzhůru na hrad. Samík spinkal jako vzorné miminko v kočárku a my se dohadovali, kdo ho poveze a kdo bude mít na starost Chilli :-) . Nakonec jsme se hezky prostřídali. Na Maraska nakonec zbyl ten ukrutánský kopec nahoru k hradu, ale s kočárkem si ten výšlap pěkně vychnutnal. Protože byl hrad zavřený, poseděli jsme aspoň před ním. Kdo to tam zná, ví, že výhledy do okolí tam stojí za to... Zvládli jsme i kojení a přebalení v kočárku - začínáme být se Samem sehraný tým ;-) .

Cestou zpátky jsme se zastavili na oběd v hospůdce Janáčkova vyhlídka. Samík spinkal a Chilli se chovala ukázkově do doby, než se tam objevila kočka.
Ta potvora si sedla v dostatečné vzdálenosti, ať na ni Chilli nemůže, a vyloženě ji provokovala. Chillinka se mohla zbláznit a štěkala jak o život, takže nakonec seděla u pánička na klíně a byl klid. Jídlo bylo výborné a aby jsme Chillince dopřáli aspoň malé spestření, tak jsme ji dali líznout pěny z Birellu, která ji moc chutná :-). Pěkně nacpaní (možná i přecpaní) jsme vyrazili domů.

Sice jsme neodlovili žádnou kešku, protože ty v okolí Hukvald už máme vysbírané, ale víme, že takových výletů teď bude jen přibývat, takže nám to vůbec nevadí a už se nemůžeme dočkat toho dalšího.

Kdopak to mluví (teda vlastně kope)

2011-07-26T20:19:00.000+02:00

(26.7.2011)

Tak už to konečně víme.. Celou dobu se schovával mamince v bříšku, pěkně se tam ošíval a kopal a pořád se ne a ne ukázat. Teď už konečně víme, kdo to celou dobu byl.. :-)

V úterý 26.7.2011 časně ráno (teda ještě v noci) Maki probudila Maraska s pocitem, že se něco děje. Nechtěli jsme nic riskovat a proto jsme vyrazili do porodnice. Po vstupní prohlídce doktor rozhodl, že už Maki v nemocnici zůstane. Ta z toho byla celá nesvá, jelikož pořád neměla pocit, že už je to tady. Marasek se ji snažil uklidnit a ujišťoval ji, že je lepší být tam dřív než později. Vzdálené hekání z okolních porodních boxů ovšem Maraskovi s uklidňováním moc nepomohlo...

Aby toho nebylo málo, Marasek byl nemocný a tím pádem nemohl zůstat s Maki a podporovat ji v následujících chvílích. Od 4 hodin ráno do 13:55 odpoledne je to dost dlouhá doba, ale šikulka Maki vše statečně zvládla a přivedla na svět krásného syna Samuela. Je to opravdu pořádný chlap, když se narodil, tak vážil 3,9 kg a měřil 54 cm.

Velké díky patří mamince Maki, která byla opravdu šikovná a velmi statečná a Samíkovi přejeme hodně štěstí, zdraví a spokojenosti v životě, který má celý před sebou.

Tatínek Michal alias Marasek

Chilli a přetahovadlo

2011-07-05T12:02:00.008+02:00

(05.07.2011)

Po několika dnech vytrvalých dešťů konečně ráno nesměle vykouklo zpoza mraků sluníčko a tak jsme se rozhodli, že Chilli vynahradíme ty prospané dny nudy. Navíc Chilli hárá, takže z toho všeho byla značně nešťastná. Přidala se k nám i Monča, takže jsme vyrazili na louku ke kasárnám v Bělském lese.
Chilli měla radost, že nás jde tolik a taky se snažila nadbíhat všem pejskům okolo :-) Aby se pořádně vyřádila, vzali jsme její oblíbenou hračku - přetahovadlo. Chilli se do něj zakousla jako správný Jack Russell teriér a nechtěla ho pustit ani za nic :-) Jak jsme všichni dováděli se můžete podívat na okolních fotkách..

Jako perličku na závěr přidáváme také krátké video :-)

Sobotní geo event Lov na šifry 2

2011-06-25T22:56:00.002+02:00

(25.6.2011)

Když nám zhruba před měsícem přišlo oznámení nové kešky Lov na šifry 2, hned jsme si dali upomínku do kalendáře a těšili se na dobrou zábavu. Předchozí díl této série se nám totiž moc líbil a dokonce jsme se tenkrát umístili na pěkném druhém místě - tak proč nepotrápit mozkové závity a nezkusit štěstí i podruhé?

Měsíc utekl jako voda a my jsme po obědě sbalili GPSku, foťák, Chilli a vyrazili do Polanky. Předpověď počasí nebyla moc optimistická a tak jsme měli s sebou i v jinak parném dni pro jistotu mikiny. Na místo jsme dorazili bez problémů, jen Chilli se zase udělalo v autě zle a my jsme museli po příjezdu trošku poklidit :-) Na místě jsme se pak zalogovali, zakoupili moc povedené eventové CWG a čekali na sestřenku Lucku s Aničkou a babičkou. Ta se objevila o minutku později a tak jsme se společně s ní zaregistrovali jako soutěžní tým a vyzvedli si zadání hádanek.

Některé úkoly nám připadaly lehké a u jiných jsme si zase vůbec nevěděli rady. Nicméně jsme začli těmi jednoduššími - Marasek uhádl jednu tajenku a dokonce se mu podařilo trefit i druhou šifru. Lucka (alias vysmatasestricka) se hned vrhla na Maraskovi a Maki neznámou tabulku a po chvilce luštění se objevila vyšrafovaná zpráva. Marasek si pak vzpomenul ještě na jednu šifru, bohužel však udělal v luštění drobnou chybu, která ovlivnila výsledek tak, že vůbec nebyl čitelný. Poslední dvě hádanky se nám pak stále nedařilo vyluštit. Moc jsme neotáleli a šli si pro nápovědu a deset trestných minut :-) Jedna nápověda nám hned dala výsledek, ale ta druhá nám moc nepomohla. Po dalším trápení jsme si ještě jednou zašli pro radu a najednou nám bylo vše jasné. Za chviličku jsme šli odevzdávat výsledky. Kontrola odhalila Maraskovu chybu a tak jsme museli ještě jednou přepracovat řešení. To bylo ale otázkou chvilky a napodruhé jsme výsledky úspěšně odevzdali s časem 70 minut.

Úkol jsme dokončili v pravý čas, protože se v průběhu našeho luštění zatáhla obloha a citelně se ochladilo. Ve chvíli, kdy jsme odevzdávali řešení, se spustil déšť. Maki s Luckou a Aničkou se šly schovat do restaurace a Marasek si s Chilli hrál na přetahovanou pod rostlými kaštany.

Déšť netrval dlouho a zatáhlou oblohu vystřídalo sluníčko. Holky se vrátily z restaurace ven a Marasek se s Chilli a Aničkou přesunul na travnatý plácek za hřištěm. Chilli pak za chvíli na trávu přišel navštívit jeden nápadník (jorkšírský teriér) a Chilli ho pořádně prohnala. Uháněla si to v trávě jako bílý blesk a souboj Jack Russell teriér proti jorkšírskému vyhrál Jack Russell na plné čáře :) Anička samozřejmě nezůstala stranou a oba pejsky prohnala taky.

Mezitím se objevily údaje k nově zveřejněným keškám a po krátkém luštění (Lucka opět využila znalost šifry) jsme se vydali do ulic Polanky. První keška byla nedaleko a po chvilce hledání jsme mohli logovat. Na druhou to už bylo trošku dále. Když jsme dorazili na místo, mysleli jsme, že hledáme finálovku. Nicméně se k nám připojili kačeři z týmu Snoopy family a informovali nás, že nehledáme finálovku, ale hint, který nás k ní dovede. Společnými silami jsme potřebný údaj našli a finálovku jsme společně zalogovali.

Pak už jen následovala cesta zpět. Lucka nasadila ďábelské tempo, protože chtěla stihnout autobus, ale Marasek s Maki a Chilli šli odpočinkovým krokem zpátky k autu. Cestu domů přežila i Chilli bez následků a to hlavně díky tomu, že celou cestu prospala. Doma se pak svalila do pelíšku a spala jako zabitá. Ani se jí po tak pěkne stráveném odpoledni nedivíme..

Dovolená Jeseníky

2011-04-22T15:33:00.002+02:00

(22.-25.4.2011)

V zimě, když už bylo jasné, že zanedlouho budeme čtyři, jsme se rozhodli, že naše první a zároveň poslední tříčlenná dovolená se uskuteční na Velikonoce. Maki ještě netušila do čeho jde, bříško tenkrát ještě neměla a o novém přírůstku málokdo věděl :-)

Rozhodli jsme se pro chatu v Jeseníkách, v malé obci Loučná nad Desnou. Můžou tam i pejsci a Chilli pozná, co to je mít zahradu sama pro sebe :-) Spolu s námi vyrazili taky mamka, Standa a Monča s Meggie (slečna potkanice).

V pátek ráno jsme sbalili vše potřebné, zejména Chilli toho tedy měla požehnaně :-) a vyrazili jsme do Běláku s nadějí, že Chilli utaháme tak, že celou cestu tam prospí a ne problinká. Počasí nám přálo, Chilli se vylítala a my vyrazili směr Jeseníky. Bohužel naše přání nebylo vyslyšeno a Chilli po cestě blinkala asi pětkrát :-( Ale i přesto jsme celkem v pohodě dorazili do Velkých Losin, kde jsme nakoupili a Marasek s Chilli se hned vydali na odlov první kešky.

Pak jsme ještě všichni vyrazili do lázeňského parku na procházku. Monča vzala i Meggie, aby se chuděra neuvařila v autě. Do parku nesměli pejsci, tak jsme trnuli, kdy nás někdo zprdne, ale naštěstí to bylo v pohodě.

Hned na to jsme už vyrazili směr náš dočasný víkendový domov. Moc se nám líbil, rozdělili jsme si pokojíky a Chilli se seznamovala se zahradou a všemi jejími obyvateli (mravenci a jiným hmyzem :-)). Odpoledne jsme se vydali na procházku zakončenou v moc hezké hospůdce Stará pošta, kde si všichni kromě Maki, dali místní kvasnicové pivo. Bylo tak dobré, že si ho v plastových lahvích koupili i na večer ke grilování. Po pivu jsme ještě zašli k místnímu zámku na odlov kešky. Zámecká zahrada byla krásně opravená a zelená, za to zámek byl v dezolátním stavu :-( Po návratu z procházky jsme si opekli buřtíky a užívali si teplého dubnového večera.

V sobotu ráno jsme jenom tak v pyžamu vypustili Chilli na ranní venčení na zahrádku a užívali si sluníčka... Parádní pocit. Hned bychom to s Maraskem brali takhle pořád :-) Po snídani a menším domácím agility jsme vyrazili směr Červenohorské sedlo.

Tam na Chilli čekal jack russelí kamarád Jack, se kterým si poblbla. Vyrazili jsme po červené značce pro kešku. Ale pohoda netrvala dlouho, protože se nám přes cestu proplazila zmije. Maki běhá mráz po zádech ještě teď, když si na to vzpomene... Ještě štěstí, že Chilli si jí vůbec nevšimla. Nicméně jsme si udělali krátkou procházku a zase se vrátili zpátky. Přece jenom s bříškem už se moc túry podnikat nedají :-)

Další zastávkou bylo zemědělské muzeum a minizoo v Rapotíně. Bohužel dovnitř nesměli pejsci, takže Marasek se Standou a Chilli čekali a my holky vyrazily na obhlídku. Bylo to zajímavé, viděli jsme nějaké ty zvířatka a spoustu starých strojů. Nejlepší a nejaktuálnější byly staré dětské kočárky. A pak že tříkolka je hit poslední doby... :-)

V Šumperku jsme se zastavili nakoupit a jeli zpátky směr chata. Mamka se Standou vyrazili na pivo a my s Mončou jsme si zahráli Scrabble. Chilli mezitím spokojeně chrupkala pod našima nohama. Tolik vyžití přece jenom ve městě nemá a tak jí to zmohlo :-)

Marasek těžce nesl, že jsme ho s Mončou porazily. Byla to jeho první prohra ve Scrabble, co ho znám :-) Ale pak už byl čas na grilované masíčko, nějaké to pivko a vinko a samozřejmě nealko pro Maki...

Neděle nás probudila deštivým počasím. Naštěstí se to po snídani jakž tak vybralo, takže jsme spolu s Mončou vyrazili na lov kešek. V zámeckém parku ve Velkých Losinách nás trochu zlobil signál, za to nás ale pobavily ošklivé ropuchy, které skákaly všude kolem nás (že by tam měli tak přeprincováno? :-)). I kešku jsme nakonec našli. Pak jsme se byli kouknout na osmimetrovou dřevěnou čarodějnici, která tam byla nachystaná na tenhle týden - na tradiční pálení čarodějnic.

Další kešku - multinu v lázeňské parku, jsme bohužel nenašli. Nepřálo nám štěstí, nejprve Maki blbě spočetla finálové souřadnice, ale ani po přepočtu jsme ji prostě neobjevili :-( Náladu nám ale spravil oběd v penzionu U trámků, který předčil veškeré naše očekávání.

Jídlo bylo opravdu moc výborné a vůbec jim nevadilo, že s sebou máme pejska. Potom jsme unavení jeli zpátky na chatu. Marasek a Monča ještě neměli dost a tak vyrazili na další kešky na Tři kameny. Maki s mamkou Irčou, Standou a Chilli zůstali na chatě a užívali si odpoledního sluníčka. Pak už nás čekal pohodový večer a poslední noc naší dovolené.

Ráno jsme se už jen sbalili, uklidili chatu a vyrazili na cestu domů.

Maki s Maraskem se rozhodli posbírat cestou ještě pár kešek a vylepšit tak dovolenkové skóre. I Chilli se těch několik zastávek, které byly všechny úspěšné, moc líbily. Pěkně se vždycky proběhla, takže při zpáteční cestě ani jednou neblinkala :-) Domů jsme dojeli unavení, už jsme se těšili na naší postýlku a Chilli na to, že bude mít pelíšek zase na svém obvyklém místě.

Jack Russell teriér a kešky / Jack Russell terrier and geocaches

2011-03-27T19:49:00.003+02:00

(27.04.2011)

Po pracovním týdnu přišel polopracovní víkend. V sobotu jsme totiž pomáhali se stěhováním a o to víc jsme se těšili na neděli. Když půlku soboty propršelo, trošku jsme se báli jak v neděli bude. Naše obavy se však ukázaly zbytečné, jelikož kolem poledne venku krásně svítilo sluníčko.

Po vynikajícím obědě jsme se koukli na mapu geocachingu a rozhodovali se kam pojedeme. Nakonec volba padla na Polanku a Klimkovice a na dvě multi kešky. Po přípravě výstroje a techniky jsme nasedli do auta a hurá směr Polanka. Chillinka cestu nesla statečně a dokonce to ustála bez vyhození obsahu žaludku na sedadla :)

První zastávka byla Polanka. Jednotlivé zastávky kešky (GC2EVY8) se nacházely v okolí pěkného parku a netrvalo to dlouho a my jsme se zapisovali do logbooku. K autu jsme se vraceli opět kolem parku a tak jsme se ještě pokochali pěkným pohledem.

Po chvilce jízdy jsme dojeli do Klimkovic. Klimkovická multina (GC15DJN) začínala trošku dále od místa, kde jsme zaparkovali, ale my jsme zaimprovizali a odlovili ji "pozpátku" :-) Když jsme dorazili na první stage a vyluštili úkol, měli jsme všechny potřebné informace k výpočtu finálovky. Zadali jsme souřednice do GPSky a pádili hledat krabičku.

Ta byla pěkně schovaná a její okolí se nám taky líbilo. Chilli se s náma o kešku chvíli přetahovala, ale nakonec nás nechala zalogovat. Krabici jsme pak vrátili zpátky a po pohledu na hodinky jsme se pomalu vraceli zpátky k autu. Cestu zpátky už bohužel Chilli neustála, ale kdybychom byli o trošku rychlejší, bylo by to bez problémů. Tento víkend utekl rychle a my už se těšíme na další...

Nedělní procházka k planetáriu / Sunday walk to planetarium

2011-03-19T19:26:00.001+01:00

(19.03.2011)

V neděli se jakž takž umoudřilo počasí, takže jsme mohli vyrazit na plánovaný jack russellí mini výlet. Sraz byl na louce u VŠB. Chilli už z dálky zbystřila Majlu a Andyho a nemohla se dočkat, až ji pustíme z vodítka. Po chvilce jsme se na louce sešli všichni a vyrazili jsme směr Myslivna a planetárium. Hafíci i my páníčkové jsme si procházku parádně užili :-)

Sraz Jack Russell teriérů v Chlebovicích / Jack Russell terrier meeting in Chlebovice

2011-03-12T19:47:00.003+01:00

(12.03.2011)

Předpověď počasí slibovala na sobotu pravé jarní počasí, a tak jsme od začátku týdne přemýšleli, kam vyrazíme na výlet. To jsme ještě netušili, co za parádní překvapení nás čeká.
Maraskovi totiž přišel e-mail z Couchsurfingu, že se v sobotu jde na výlet z Chlebovic na Palkovické hůrky a poznávacím znamením jsou Jack Russell teriéři. To je to pravé pro nás, shodli jsme se oba. Říkali jsme si, že Chilli pozná nové psí kamarády a trasa je to nenáročná, takže jí zvládne i Maki ve svém jiném stavu :-)

V sobotu nás probudilo vycházející sluníčko a my se nedočkavě začali balit na první pořádný výlet letošní sezóny. Chilli jen nechápavě pobíhala mezi námi a svýma očkama se ptala, co se tu zase chystá. Nicméně se taky moc těšila.

V 9:45 jsme parkovali Puntislava na určeném místě v Chlebovicích, ale nikde nikdo.
V 10:00 jsme si říkali, že tedy vyrazíme sami, ale pak to začalo :-) Nejprve se objevila pro nás úplně neznámá osoba - sympatická Datli, která nám objasnila situaci. Jednalo se totiž o sraz Jack Russell teriéru, což jsme vůbec netušili :-) Ale vůbec nám to nevadilo, spíš naopak. Chilli sálalo nadšení z očí a to ještě netušila, kolik psích kamarádů s námi nakonec půjde.

Po chvilce, kdy dorazili i ostatní členové naší mini výpravy, jsme i s pejsky vyrazili po sjezdovce vzhůru k chlebovické rozhledně.
Zanedlouho nás dohnala i Blanka s Radovanem a Mikulášem, takže naše sestava byla úplně kompletní. Cesta do sjezdovky byla docela náročná, ale díky pohodovému tempu, jsme se ani nezadýchali :-) Místo na rozhlednu jsme s Maraskem vyrazili na lov kešky, protože to letos nějak flákáme. Je třeba zvednout statistiku ;-) Byli jsme úspěšní, dokonce jsme do sbírky získali nový zajímavý CWG.

Chilli mezitím navazovala nová kamarádství, lítala sem a tam a šlo vidět, že si to užívá a je moc šťastná. A to jsme pak šťastní i my.

Další cesta už byla opravdu příjemná procházka směr Palkovické Hůrky, kde jsme si dopřáli menší občerstvení. Pejsci neměli stále dost a tak vesele běhali za míčky, které jim páničkové házeli na velkém fotbalovém hřišti.

To už jsme ale pomalu vyrazili na cestu zpátky. Ta byla taky pohodová, ani jsme se nenadáli a byli jsme u aut. Ještě společné foto a už jsme se loučili. Doufáme, že se s novými kamarády zase brzy uvidíme! Moc díky všem účastníkům dnešního výletu z Jack Russllího fóra http://www.jackrusselterier.info.

Chilli pózuje / Chilli posing

2011-02-12T21:40:00.004+01:00

(12.02.2011)

Po nekonečných zimních víkendech se na nás konečně usmálo sluníčko a tak jsme vyrazili aspoň na malou procházku do Bělského lesa. Dokonce jsme i po dlouhé době nezapomněli foťák doma a tak se nám podařilo zachytit naši Chilli (štěně Jack Russell teriéra) v pózách hodných fotomodelky :-)

No posuďte sami...

Naše první keška v roce 2011 / Our first cache in the year 2011

2011-01-16T18:53:00.003+01:00

(16.01.2011)

Dnešní takřka jarní den jsme nemohli nevyužít k první větší procházce s naší štěněcí slečnou Chilli. Ve tři odpoledne teploměr ukazoval 10 stupňů, sluníčko svítilo, takže jsme Chilli oblékli nový slušivý postroj a autem vyrazili do Vratimova. Naším cílem byla keška Pěšo-cyklo-in-line výlet za velkou krabicí.

Zaparkovali jsme u vratimovského nádraží a vyrazili směrem ke kešce. Je to krásná procházka kolem řeky Ostravice, takže Chilli byla ve svém živlu. Lítala jak utržená ze řetězu, ale taky krásně poslouchala, takže jsme z ní měli radost. Bylo krásně teplo, ve vzduchu úplně vonělo jaro... Až na to, že je leden. Už by to tak ale klidně mohlo zůstat :-)

Když jsme došli ke splavu, chvilku jsme zvažovali kudy se vydat do lesa. Nakonec se ukázalo, že jsme hned napoprvé zvolili tu správnou cestu. Chilli se na vodítku zamotávala do větviček, ale srdnatě chtěla dokázat, že je ten správný geopes. Marasek byl ale přece jenom úspěšnější a za chvilku držel velkou krabici v ruce.

Chillince se její první keška (když nepočítáme pár drive-in) evidentně líbila a byla s úlovkem spokojená :-)
Zalogovali jsme, vyměnili CWG a vydali se na cestu zpátky. Chilli se ještě vyběhala, poznala nové pejsky, ale pak už jsme unavení a hladoví frčeli zpátky domů. Krásnější zakončení víkendu jsme si jen těžko mohli přát. Už se moc těšíme na další takové procházky a výlety, snad nám počasí bude přát.

Chilli a Lexy na sněhu / Chilli and Lexy on the snow

2010-12-11T16:12:00.004+01:00

(11.12.2010)

Vánoce se blíží a se zimou přišla i bohatá nadílka sněhu. Teploty naštěstí nebyly moc nízko a tak jsme se domluvili s našimi přáteli a vyrazili do Bělského lesa na mikrosraz Jack Russell teriérů :-) Abychom byli konkrétnější tímto srazem myslíme seznámení naší Chilli s Lexy, obě Jack Russell teriérky.

Chilli se naštěstí nevzpouzela a tak cesta od domu šla hladce. V Bělském lese byl všude čerstvě napadaný sníh a vypadalo to, že to Chilli vůbec nevadí. Šla poslušně s námi a tak jsme za chvilku potkali Mílu s Bohunkou a s jejich Lexy.

Obě psí slečny se zpočátku nejistě očuchávaly, ale za chvíli se z nich staly kámošky. Běhaly sem a tam, dováděly ve sněhu a k našemu překvapení nám ukazovaly jak umí poslouchat.

I přesto že Chilli neměla slušivý obleček jako Lexy, vydržela bez problémů dovádět a zdálo se, že ji vůbec není zima. Nicméně sníh byl docela mokrý a my jsme nechtěli riskovat její nachlazení a tak jsme se rozloučili a pádili domů.

Doma se pak naše Chilli uvelebila v sedacím vaku, kde zanedlouho spokojeně usnula. Ani se nedivíme - po takovém dovádění venku si zaslouží pořádný odpočinek ;-)

První noc v novém bytě / First night in new home

2010-10-27T20:59:00.099+02:00

(27.10.2010)

Ovlivněni štěnaty Lexy a Roxy od našich přátel jsme začali přemýšlet o novém přírustku do naší rodiny. Zpočátku vyhrával zdravý rozum, ale poté, co Marasek objevil na Avízu jeden inzerát, začal rozum pomalu ustupovat. Fotky malých štěnátek obměkčily i Maki a my jsme se rozhodli, že se na štěnátka zajedeme podívat. Tato návštěva pak nadobro zpečetila náš osud.. :-)

Po několikatýdením čekání přišel náš den a my jsme jeli pro naši malou holku Chilli - štěnátko Jack Russell teriéra - k veterináři, kde jsme měli schůzku s majiteli. Chilli i její sestry dostaly první očkování, které statečně zvládly a za chvíli přišlo loučení a převoz do jejího nového domova.

Doma se Chilli trošku nejistě rozkoukávala, ale pak nám ukázala jak si umí hrát a jak rychle se dokáže přemístit z jedné části bytu do druhé. Přišly i první loužičky - samozřejmě na úplně jiných místech, než na podložce, kterou jsme ji k tomuto účelu nachystali.. Také jsme zjistili, že je na nás hodně fixovaná a tak se nás téměř pořád držela a nechtěla usnout jinde než v náruči či klíně. Vymysleli jsme fintu, že ji vždycky zabalíme do deky a tam pak spokojeně taky usne. Tak snad brzy pochopí, že nemůže být pořád jen s námi.

Bylo nám jasné, že to nepochopí hned, proto jsme si na večer radši vytáhli karimatky, spacáky a ustlali si vedle jejího pelíšku. S Maraskovou rukou nataženou do pelíšku Chilli spala až na pár malých probuzení jako miminko..

Ráno jsme se pak probouzeli nevyspaní, teda krom Chilli, ta byla vyspaná do růžova..

Podzimní Prašivá / Prasiva in the autumn

2010-10-09T21:42:00.035+02:00

(09.10.2010)

Víkend se blížil, předpověd počasí zněla slibně a my jsme po dlouhé době měli volný víkend. Proto jsme začali studovat mapy na geocaching.com a po chvíli rozmýšlení jsme naplánovali výstup na Prašivou a turistiku po okolních trasách. Když jsme si to tak pěkně naplánovali, zavolali jsme babičce Libušce a zeptali jsme se, jestli by se k nám nepřidala. Babička bez otálení pozvání přijala a tak už zbývalo jen nachystat GPSku, nabít baterie a naimportovat tamní kešky. Pracovní týden pak už rychle utekl a my jsme se probouzeli do mlhavého sobotního rána.

Po lehké snídani jsme nasedali do našeho Puntislava a skrz mlhu, která by se dala krájet, jsme dojeli až do Frýdku-Místku. Tam jsme nabrali babičku a pokračovali dále do Komorní Lhotky, kde jsme měli v plánu nechat naše geovozidlo. Jak jsme si to naplánovali, tak jsme taky udělali a auto jsme nechali zaparkované v Komorní Lhotce. Dále jsme pokračovali pěkně po svých. Kousek za Lhotkou jsme si udělali první odbočku na kešku (z které Maki rozhodně nadšená nebyla), ale na místě jsme to kvůli neznámým lidem radši otočili. Vrátili jsme se tedy zpět na turistickou trasu a stoupali směrem Prašivá. Cesta nám celkem utíkala a my jsme se pomalu ale jistě vynořovali nad mlhu, kterou do určité nadmořské výšky všechno zakrývala.

Když jsme dorazili k dřevěnému kostelíku, tak už na nás pěkně svítilo sluníčko. U kostelíku jsme ulovili jednu kešku, ve které jsme vyměnili naše CWG za jiné do naší sbírky. Pak jsme ještě využili situace a nakoukli do kostelíku, který byl díky svatbě otevřený. Vtipné bylo, že při zavírání dveří zůstala kostelní klika babičče v ruce :-)

Kliku jsme samozřejmě vrátili a šli dále směrem na vrchol Prašivé a dále na Čupel. V plánu jsme měli i odlov dalších kešek. Ty povětšinou nebyly přímo na turistické trase a tak jsme vždycky museli mirně přemlouvat Maki, které se moc nechtělo někam stoupat a zase klesat, když jsme měli ještě kupu kilometrů před námi. Naštěsti jsme na ni byli s babičkou dva a tak Maki moc dlouho neodolávala a cestu zpět od kešek si už vždycky vychutnávala..

Po několik keškových zastávkách jsme dorazili až k chatě Kotař. Dále jsme chtěli jít ještě na vrchol Lipi, ale kvůli přeznačení červené turistické trasy jsme špatně odbočili a podruhé jsme to už nezkoušeli. Místo toho jsme si udělali odbočku k Hospůdce Ateliér. Trošku jsme bloudili, jelikož naším cílem nebyla hospůdka, ale keška, které byla nedaleko. Naštěstí jsme na místo zdárně dorazili a babička dokonce cestou našla hřib. Maki pak po chvilce našla i pěkně schovanou krabičku. Zpátky už jsme šli kolem zmiňované hospůdky a když jsme míjeli poutač s otevírací dobou, všimli jsme si i loga geocachingu. Když jsme podruhé dorazili k chatě Kotař, udělali jsme si na chvíli zastávku a občerstvili se.

Cesta zpátky dolů již pak ubíhala rychle. Klesání dolů bylo možná namáhavější než výšlap nahoru a když jsme došli zpět do Komorní Lhotky, měli jsme radost, že můžeme jít zase po rovince.

I přesto, že nás už nohy pobolívaly, prošli jsme se ještě po Lhotce a odlovili poslední dvě kešky tohoto vydařeného výletního dne. Pak již následovala cesta domů s malou zastávkou u tety a s nákupem v Tescu, nad kterým přelétaly hejna ptáků jako v nějakém hororu.

Když to shrneme, tak výsledek je následující:

odloveno 7 keší
nalezen 1 Travel Bug
vyměněno 1 CWG
celkem u toho naše nohy našlapaly témeř 20 km :-)

Tesco a hejna ptáků

Svatební cesta / Honeymoon

2010-09-12T17:07:00.041+02:00

(9.-12.9.2010)

Ve čtvrtek po svatbě jsme se probudili do upršeného a pošmourného rána a Maki si jen v duchu říkala, kolik štěstí měli, že včera to počasí vydrželo. Ale na melancholii nebylo moc času, protože jsme se museli breskurychle zabalit, zajet nakoupit zásoby a vyrazit směr jižní Morava. Naším cílem byla vesnička Lukov nedaleko Znojma, konkrétně penzion Na Vyhlídce. Tam jsme strávili 4 nádherné dny naší svatební cesty.

Cesta tam proběhla hladce, Puntislav jel jako drak a my už jsme za chvilku stavěli v městečku Lechovice, kde jsme si dali oběd a vyrazili odlovit kešku. Bohužel nám štěstí nepřálo a nenašli jsme ji :-( Za chvíli jsme si ale chuť spravili další schovkou s parádním výhledem na větrnou elektrárnu. Kešku u elektrárny solární jsme ale vzdali, protože děda, který hlídal sousední vinici, se po nás nějak podezřele díval :-)

Odpoledne jsme přes typickou jihomoravskou vesničku dorazili do penzionu. Po poradě s milou paní majitelkou jsme ale znovu nasedli do auta a jeli nakoupit do vinotéky zásobu burčáku. Ten byl úžasný, začali jsme poctivě vyměňovat krev a plánovat, co všechno podnikneme následující dny. Počasí zatím vypadalo slibně (narozdíl od Ostravy, kde prý pořád lilo), takže jsme se nemohli dočkat až vyrazíme na túru.

Předpověď opravdu nelhala a v pátek nás z postele vytáhly sluneční paprsky. Po snídani jsme nastudovali mapu a vyrazili směr Rakousko - naším cílem bylo městečko Hardegg s nádherným hradem. Cesta vedla loukou, polem, lesem nelesem. Nádhera, užívali jsme si přírodu plnými doušky. Všude plno květin, hub (bohužel hlavně nejedlých a jedovatých, ale o to zajímavějších), ale přesto se nám podařil parádní úlovek. Takový hřib krasavec a hned vedle pěšiny červené turistické značky. To bylo Maki podezřelé, protože v Beskydech je tento jev velmi neobvyklý. Takže jsme s Míšou stáli nad hřibem a vedli spor o to, jestli je nebo není jedlý. Maki usoudila, že vypadá jedle, ale to, že tam ještě je, je prazvláštní a že určitě bude červivý... Jak to dopadlo? Na to si musíte počkat ještě pár řádků ;). Musíme pokračovat ve výletě.

Další zastávkou byla vyhlídka. Kdyby tam nebyla keška, tak tam asi ani nejdeme, protože to bylo mimo trasu, ale to bychom moc litovali...Jako na dlani jsme z ní měli městečko Hardegg i s majestátním hradem. Když k tomu připočteme radost z nalezené kešky a super fotky našich snubních prstýnku, opravdu ta odbočka stála za to!

Ale to už zbývalo jen pár kilometrů k hradu Hardegg, kde jsme odlovili kešku s nápaditou skrýši a vydali se na obhlídku hradu. Maki si pečlivě natrénovala, jak pěkně německy řekne hradní paní o lístky, ale hradní paní po tom, co zjistila, že jsme Češi, spustila roztomilou češtinou, že Češi mají slevu a velkými dřevěnými vraty nás vpustila do útrob hradu. Měli jsme ho sami pro sebe a mohli jsme ho prolézt a prozkoumat, jak jsme chtěli. To bylo něco pro nás. Tedy hlavně pro Míšu, který prošmejdil kdejaký kout. Byl to opravdu zážitek, něco jiného, než když vás průvodkyně honí tak, že ani nemáte čas zaregistrovat věc, o které zrovna vypráví.

Teď nás ještě čekala cesta zpátky, nic veselého, protože vedla hodně do kopce :-) Ale svítilo sluníčko, takže se nám dobře šlo. Dorazili jsme k večeru a protože s hříbkem to dopadlo tak, že jsme ho po cestě zpět nakonec vzali a přidali k němu ještě pár menších brášků, museli jsme do Znojma pro vajíčka. Udělali jsme si báječnou smaženici, zapili ji burčákem a čekali, jestli se ráno vzbudíme.

Vzbudili jsme se a po snídani jsme zase obouvali pohorky a vydali se na nedalaký Nový Hrádek. No, Hrádek...Vypadal spíš jako hrad. Šli jsme cestou necestou a najednou před námi hradby jako kráva :-) Další prohlídka začínala za 20 minut, takže jsme si čekání zkrátili odlovem nedaleké kešky. To jsme stihli právě včas než se přirítila skupina 20 cyklistů středního věku, kteří hned zkazili romantickou atmosféru toho úžasného místa.

Vše ale zanedlouho napravil naprosto bezkonkurenční pan průvodce (nejlepší jakého jsem kdy kde zažili), který své vyprávění o hradu začal vyjmenováním všemožné zvířecí havěti, která tam žije. Užovka stromová, včela černá (nebo tak nějak), různi hlemýždi a vzácní brouci.
Kdyby se u toho nesmál, tak asi Maki hrůzou uteče, ale i když to myslel naprosto vážně, ten úsměv to nějak zlehčoval. Z hodinové prohlídky jsme po hradě chodili hodiny dvě a fascinovaně poslouchali zajímavé vyprávění. Nejen o historii ale i o fauně a flóře, bylo to opravdu moc zajímavé. Odcházeli jsme neradi, plni nových vědomostí a zážitků. Pokud budete mít někdy cestu na jižní Moravu, určitě Nový Hrádek nevynechejte. Stojí to za to!

Odpoledne jsme se vydali do Vranova nad Dyjí. Pěšky už bychom to nezvládli, takže jsme nasedli do Puntislava a vyrazili. První zastávkou ale byla restaurace, protože Míša jako správný manžel ví, že hladová Maki rovná se protivná Maki ;-) Zastavili jsme u restaurace, která soudila se starým mlýnem holandského typu. Samozřejmě nesměl chybět ani odlov kešky.

Ve Vranově jsme vyrazili k zámku a po cestě jsme odlovili několik kešek. Nechtěli jsme si kazit zážitek z rána, proto jsme si zámek obhlídli jenom z venku a vydali se k Vranovské přehradě. Byl už podvečer a procházka kolem přehrady byla moc příjemná. O to víc, že jsme ji spojili s odlovem dalších dvou kešek. Z listingu jedné jsme se dozvěděli, že v nedelaké zátoce lze nalézt tzv. almandíny (větší české granáty), takže jsme se vydali ke břehu a opravdu - po chvilce jsme jich měli plnou dlaň. Maki se taky konečně naučila házet žabky :-)

V neděli jsme se brzy ráno sbalili, rozloučili se s paní domácí a vyrazili do Znojma. První zastávkou bylo tajemné znojemské podzemí. Tuhle turistickou lahůdku jsme si nemohli nechat ujít, protože jen pro jejím projití byl možný odlov jedné zajímavé kešky (GC287F8 - 1. Znojemsky letterbox - Tajemne podzemi). Ale i když geocaching nehrajete, tak podzemí stojí za to. Byl zážitek poznat, jak byli naši předci důvtipní a jak to měli vše promyšlené a propojené a to doslova :-) Nebudeme prozrazovat víc než je nutné, ale tahle keška byla jedna z nejlepších, kterou jsme kdy našli. Opravdu perfektní zážitek. Ale samozřejmě jsme odlovili i jiné poklady, podívali se na rotundu Sv. Kateřiny a ke znojemskému hradu, ale trošku jsme byli městem zklamání. Možná v tom hrálo roli to, že byl první den po vinobraní a jinak milí jihomoravané byli dost zatrpklí a šlo poznat, že jen těžce rozdýchávají včerejší opičku :-)

Protože už jsme se po tolika super zážitcích těšili domů, neprodlužovali jsme to a vyrazili. Dovolenou jsme chtěli zakončit steakem v naší oblíbené restauraci, ale zrada, protože byla zavřená. Takže jsme se stavili do obchodu pro maso a steaky si udělali doma. Lepší tečku dovolené jsme si nemohli přát :-)

Naše malá skotská svatba / Our little Scottish wedding

2010-09-08T21:10:00.027+02:00

(8.9.2010)

Na pohled obyčejné datum, další den v kalendáří uprostřed jednoho zářijového týdne. Pro nás dva ale tento den zůstane nesmazatelně zapsaný v našich srdcích. Dne 8.9.2010 jsme si totiž v Trojanovicích v památníku bratří Strnadlů a Jiřího Knébla řekli své ano.

Předvečer a noc před dnem D byla Maki jako správná nevěsta u mamky a Zdeňka, zatímco Marasek čekal doma. Jeho povinností bylo vyzvednout svatební kytku pro nevěstu a kytičky pro svědkyně. Zvládl to na výbornou a ani se nevyvrátil z té závratné sumy, kterou musel zaplatit :-) Maki si svůj poslední svobodný večer užila s kamarádkou Katkou a mamkou a Zdeňkem.

Ráno 8. září Maki nemohla ani dospat, jak byla nervózní. Už od 4 ráno neustále kontrolovala počasí, které vypadalo, že vydrží jakž takž bez deště. V 6 konečně mohla vstanout a Zdeněk jí odvezl ke kadeřnici a za vizážistkou, aby se z ní stala nefalšovaná nevěsta. Kadeřnice Alenka měla kouzelné ruce a z krátkých vlasů vytvořila nádherný účes. Vizážistka Magda Silonová - www.promena.cz proměnu završila perfektním nalíčením. Maki při pohledu do zrcadla nemohla uvěřit tomu, že ta elegantní slečna (ještě zatím ano ;-) ), je ona.

Ale to už pospíchala zase k mamce a Zdeňkovi domů, aby se stíhla obléknout do šatů ještě před tím než dorazí ženich. Bylo to vypočítané na minuty. Marasek dorazil do Místku v košili a kiltu, který mu moc slušel. Kilt jsme objednali z jednoho e-shopu (www.heritageofscotland.com) už pár měsíců před svatbou, ale až teď měl veřejnou premiéru, která byla velkolepá ;-)

Naše ségry a svědkyně ve dvou osobách za pomoci chlapské části svatebčanů nazdobili auta a mohli jsme vyrazit vstříc dalšímu důležitému kroku v našem životě.
Do Trojanovic k památníku jsme trefili bez problémů a čekali jsme, až tam dorazí také oddávajíci. Chvilku čekání jsme si zkrátili prohlídkou místního malého muzea a vytvořením společné rodinné fotky. Ta přeci nesmí chybět v žádném správném svatebním albu :-)

Ale už to bylo tady, paní matrikářka nás seřadila a už jsme pravou vykročili vstříc manželskému životu. Obřad se odehrával venku v areálu památníku s překrásným výhledem na okolní hory a krásnou zvoničku. Proslov byl moc romantický, Maki z něj byla celá dojatá a uslzená. Po váhávem ano Maraska, ale zvolala své ano plná optimismu :-) Vše jsme ještě stvrdili výměnou prstýnku, prvním novomanželský polibkem a podpisy. A už tady byly gratulace všech svatebčanů. Hurá a jsme manželé! To se muselo zapít a tak Marasek otevřel whisky (Edradour, 12ti letá, Sauternes cask finish), kterou jsme si pro tuto příležitost ze Skotska přivezli.
Všem moc chutnala, hlavně Maki a Terce, jejich kyselé škleby můžete najít na fotkách :-) Terezka si ještě vzpomněla na rýži, kterou nás bohatě zasypala, Maki ji vybírala z vlasů ještě večer..

Pak už jsme se vrhli na focení, inspirace bylo na tak krásném místě víc než dost, takže se fotografové mohli do sytosti vyřídit. A je pravda, že i my dva jsme si to náležitě užívali, i když Maraska to občas už docela nudilo :-)

Ani kešky nezůstaly opomenuty a i přesto, že tamnější krabičku jsme už jednou našli, odlovili jsme ji jen symbolicky podruhé a Terezka pak zapsala do logbooku sváteční log.

Protože už všem kručelo z toho focení v břiše, přemístili jsme se do restaurace Na dolině, kde jsme měli přichystaný slavnostní oběd. Paní servírka nás přišla přivítat slivovicí a samozřejmě byla tak "nešikovná", že rozbila talíř, na kterém ji přinesla. Takže čerstvá nevěsta s čerstvým ženíchem zametali a zametali a naše dvě milé svědkyně nám to nezapomněly několikrát parádně rozkopnout, takže jsme mohli začít znova.

A to jsme netušili, že za chvilku nás čeká další nesnadný úkol. Mamka Věrka nám zabavila jednu lžíci a ségra Terka sehnala slušivý bryndáček a mohli jsme začít. U vzájemné krmení se jsme se opravdu hodně nasmáli. Svíčkovou už jsme si naštěstí mohli vychutnat každý svým příborem. Byla výborná! Sladkou tečkou bylo vynikající tiramisu. Pak jsme ještě přečetli všechna přáníčka a rozbalili dárečky. Moc všem děkujeme za penízky a také mamce a Zdeňkovi za krásné "svatební" číše a Terezce a Honzovi za úžasné dřevěné šachy. Už se těšíme na dlouhé zimní večery, když budeme pít víno z číší a Míša bude Maki zasvěcovat do tajů královské hry.

Cestou z Trojanovic jsme udělali foto zastávku u oveček. Tím naše skotská svatba dostala tu pravou třešničku na dortu :-)

Pak jsme ještě poseděli u našich, ale Maki už byla dost unavená, takže jsme kolem šesté večer jeli domů. Oba jsme byli šťastní, když jsme se mohli svalit do naší postele.

Byli a jsme moc šťastní, že ten náš "den D" dopadl tak, jak jsme si ho vysnili.

Velké díky patří spoustě lidem, které nám s realizací našeho snu pomohli! Moc děkujeme!

Boskovice, Němčice, Macocha a Punkevní jeskyně

2010-08-22T22:40:00.006+02:00

(21.,22.08.2010)

Pro tento víkend jsme využili pozvání Věrky a Zdeňka a rozhodli jsme se jej strávit na pronajaté chatě ve vesničce Němčice. Němčice (ty v okrese Blansko) se nacházejí kousek od Boskovic a také nedaleko Moravského krasu a propasti Macochy a známých Punkevních jeskyní. Boskovice už jsme jednou na našich putováních navštívili, ale tenkrát jsme měli smůlu, jelikož hrad, na který jsme se chtěli podívat byl zrovna zavřený. Rozhodli jsme se proto Boskovice navštívit znova a pokusit se hrad dobýt :-) Plán byl tedy jasný - v sobotu ráno odjezd do Boskovic, prohlídka hradu, odpolední příjezd do Němcic, nějaká ta turistika v okolí a v neděli propast Macocha, Punkevní jeskyně a odpolední návrat zpět do Ostravy.

V sobotu ráno jsme úspěšně vstanuli, sbalili vše potřebné a už jsme startovali navigaci. Ta nás ale trošku zlobila a nakonec nám dalo docela zabrat než jsme ji přesvědčili, že přes Brno jet nechceme :-) Když si ale pak dala říct, vyjeli jsme a po zdolání zhruba 150km jsme parkovali v Boskovicích.

Pěšky jsme se pak vydali na hrad, který byl naštěstí otevřený. Vstupné bylo jen symbolických 30 Kč a prohlídka byla v naší režii - dostali jsme mapku s popisky a vydali se prozkoumávat zákoutí hradu.

Hrad byl celkem rozsáhlý a i když se na jeho rekonstrukci asi stále pracuje, bylo k vidění mnoho zajímavých míst. Moc se nám líbil dřevěný kolotoč a také studna s obřím kolem, pomocí kterého se dostávala voda z hloubky. Pod hlavní částí hradu bylo i několik sklepení a ty jsme taky samozřejmě prozkoumali.

Když už jsme prošli všechny komnaty, nádvoří a sklepení , rozhodli jsme se prohlídku ukončit a ještě se podívat do Boskovic na židovský hřbitov v jehož blizkosti se nacházela jedna keška. Od hradu jsme se teda vydali po turistické značce směrem k hřbitovu. Když jsme však dorazili na místo, zjistili jsme, že vstup je na opačné straně a tak jsme se museli vydat cestou necestou kolem hřbitovní zdi dolů z kopce. Úspěšně jsme to zvládli a Marasek pak hned startoval GPSku. Keška se nacházela kousek od hlavní brány a tak jsme ji šli prvně odlovit. Krabičku jsme bez problémů našli, akorát Maki dostala panickou hrůzu, když si přečetla předchozí logy, ve kterých se někdo zmiňoval o hadech. My jsme však naštěstí žádného nepotkali a po uložení kešky zpět jsme si ještě prohlídli hřbitov a vydali se zpátky do centra města. Tam jsme si dali oběd, po kterém následovala pěkná procházka (samozřejmě k další kešce) a následný přesun k chalupě v Němčicích.

Přivítali jsme se se Zdeňkem, Věrkou a Arníkem a po krátkém sportovním vyžití v podobě badmintonu jsme se všichni vydali na procházku k nedalekému mlýnu. Cesta k mlýnu vypadala velmi jednoduše, ovšem vedla přes areál opuštěného JZD, přes který jsme se neodvážili. Šli jsme tedy naokolo lesem, sbírali houby a nakonec i bloumali jak se dostat na tu správnou cestu :-)

Vše nakonec dobře dopadlo a my jsme došli až ke kýženému mlýnu, kde jsme odlovili další kešku a kde jsme naštěstí opět nenarazili na hady, o kterých se v kešce psalo.Večer jsme ještě oslavili narozeniny Maki a šli spát.
Ráno jsme se pak vydali k Propasti Macocha. Počasí nám přálo a my jsme si užívali někdy zajímavě značené turistické trasy. Došli jsme až k Punkevníim jeskyním, kde jsme měli zarezervované vstupenky prohlídku. Bez rezervace je asi nemožné se na prohlídku dostat, jelikož listky byly beznadějně vyprodané.

Prohlídka jeskyní byla velmi pěkná a vtipná. Uchvacující byl zejména pohled ze dna Macochy. Když jsme skončili s pěší prohlídkou Punkevních jeskyní čekala nás ještě druhá část a tou byla plavba po řece Punkvě druhou částí jeskynního komplexu.

Plavba se nám moc líbila a průvodce byl ještě vtipnější než jeho kolega z první části. Loďka se prodírala úzkými chodbami a občas jsme si museli dávat pozor na hlavy, abychom nepřišli k úrazu. Po chvilce plavby na nás také začal nalétávat netopýr, ale nikomu se nic nestalo a doufáme, že netopýr to taky přežil ve zdraví. Plavba obsahovala jednu zastávku, na které jsme jen vystoupili a šli si prohlídnout Masarykův dóm. Z tohoto místa máme jediné fotky uvnitř jeskyní. Po nalodění jsme se už jen vymotali ven a rozloučili se s našim kormidelníkem-kapitánem. Prohlídka na lodičkách ma své kouzlo a rozhodně ji doporučujeme. Jen si nezapomeňte rezervovat vstupenky, abyste se na plavbu vůbec dostali.

Po návratu na denní světlo jsme se ještě vydali ke Skalnímu mlýnu a po cestě jsme odlovili nějaké krabičky. Výstup zpět k parkovišti se nekonal, jelikož jsme využili lanovky. Výhled z ní byl úchvatný, ale celá cesta trvala jen pár okamžiků a tak jsme se ani nenadáli a už jsme vystupovali.

Cestou zpět na chatu jsme se ještě zastavili v Blansku na oběd v restaruraci U Golema, kde jsme se dosytosti najedli. Pokud budete hledat místo kam na oběd, určitě tuto restauraci navštivte. Na chalupě jsme si jen sbalili věci, rozloučili jsme se a pak se vydali zpět po dálnici domů. Navigaci jsme už domlouvat nemuseli a cesta se obešla bez problémů.

Děkujeme moc Věrce a Zdeňkovi za super víkend!

Skotsko & Anglie, 2010 - Den #11 / Scotland & England, 2010 - Day #11

2010-07-11T19:33:00.010+02:00

(11.07.2010)

Noční přesun autobusem byl opravdu náročný. Snažili jsme se alespoň trochu spát, ale vsedě, na značně omezeném prostoru, to jde dost špatně. Oba jsme pořádně zabrali až při průjezdu Londýnem, ale to už jsme museli vystupovat z autobusu a čekala nás celodenní pěší prohlídka hlavního města Velké Británie.

Vyrazili jsme už v pět ráno, takže nábřeží Temže bylo až na pár výjimek liduprázdné. Kolem nové radnice jsme došli až k Tower Bridge. Bohužel jsme neměli štěstí a neviděli jsme most se otevírat. Kolem sousoší dívky s delfínem a kolem slunečních hodin jsme došli k dokům Svaté Kateřiny. Toto místo už dnes vůbec nevypadá jako doky ani neslouží svému původnímu účelu. Byly přestavěny na luxusní byty, což také dokazovaly okolo projíždějící auta a zakotvené jachty.

Od doků jsme šli kolem sloupu, který připomíná velký požár v London City v roce 1666, který zničil prakticky celé centrum města. Další zastávkou v 8 hodin ráno byl McDonald, ve kterém jsme si dali pořádnou snídani, abychom to běhání po Londýně vůbec přežili. Měli jsme vajíčka, hamburgerové maso, housku a ještě nějakou bramborovou placičku.

Po dlabanci mezi námi opět vznikla trošku třenice, protože Marasek chtěl zabejčeně jít pro jednu earth cache, ale já jsem stresovala, že to nestihneme zpátky a zbytek skupiny nám uteče.
Takže jsme pak strávili 20 minut naštvaným a rozmrzelým čekáním na to, až dosnídají ostatní účastníci zájezdu :-(

Pak už jsme se vydali ke katedrále Sv. Pavla. Protože byla neděle, den bohoslužeb, byla katedrála přístupná pouze ve značně omezeném rozsahu. Po krátké prohlídce toho, co bylo k vidění, jsme se vydali na metro, abychom se posunuli o kousek dál.

S jedním přestupem jsme se dostali na zastávku Piccadilly Circus. Když jsme vystoupali po schodech nahoru, rázem jsme byli na jednom z nejslavějších náměstí světa. Viděli jsme tady slavnou světelnou reklamu a sochu Amorka. Ale to už jsme pospíchali k Buckingham palace, kde právě probíhala výměna stráží. Bylo tam hrozně moc lidí a navíc jsme přišli pozdě, takže máme jen několik fotek. Ale to už jsme šli dál směrem k Downing street, abychom si zpoza mříží vyfotili slavné číslo 10.

Už takřka na pokraji sil (netuším, co nás ještě čeká...) jsme dorazili kolem Big Benu a staré a nové budovy anglického parlamentu na Trafalgar Square přímo před slavnou Národní galerii. Tam jsme dostali čas na prohlídku.

Ani jednoho z nás obrazy moc nezajímají a navíc už jsme neměli dostatek energie na oběhání celého rozsáhlého objektu (je to něco jako Louvre v Paříži, oběhat celou galerii by zabralo minimálně tři dny :-) ), takže jsme se barbarsky zašli jen kouknout na slavné Slunečnice van Gogha a vyrazili jsme hledat kešky (na ty je energie vždycky ;-) ).

Jadna earth cache vypadá nadějně, tak snad se nám podaří rozluštit (podařilo se :-) ), ta druhá - mikrovka - se nám však objevit nepovedla. To už byl ale čas srazu s naším průvodcem, se kterým jsme vyrazili do čínského bistra na sněz, co můžeš. To znamená, že jsme za 6 liber mohli sníst tolik čínského jídla, kolik se do našich českých žaludků vešlo. Z obavy, abychom přežili další noční cestu autobusem, jsme to ale s jídlem moc nepřeháněli. Maraska číňan trochu zklamal. Je pravda, že nic moc extra to nebylo, ale byla jsem šťastná za výborné nudle a rýži, hranolek už jsem měla po 10 dnech ve Velké Británii až po krk.

Pak už se čas vyhrazený pro Londýn chýlil ke konci, a tak jsme se pomalu vydli směrem k místu srazu - Kleopatřině jehle. Tam nám přálo štěstí, protože hned u jehly byla jednoduchá keška, takže si i z Londýna vezeme jeden úlovek (a s uznanou earth keší nakonec dva).

Před námi už byl jen noční přesun trajektem zpět na pevninu a přes Belgii a Německo zpět do České Republiky - domů.

Dovolená, i přes několik chyb, které měla, byla úžasná! Vzpomínky na ní zůstanou nejenom v tomhle blogu a na fotkách, ale hlavně v našich srdcích. Jedno je nám jasné - ve Skotsku a Anglii jsme nebyli naposledy. Úžasná příroda, uchvacující historie a milí lidé, to je to, co nás nutí se tam zase vrátit. Už teď se těšíme!

Skotsko & Anglie, 2010 - Den #10 / Scotland & England, 2010 - Day #10

2010-07-10T18:31:00.029+02:00

(10.07.2010)

Dnes už jsme opustili náš karavan a jedeme na Rosslynskou kapli (Rosslyn chapel), místo mnoha mýtů a teorií. Tuto kapli můžete znát třeba z filmu Šifra mistra Leonarda. Předpověď na dnešek je pro Skotsko typická - celý den déšť :-( Jsme zvědaví jestli bude v hradu v Edinburghu (Edinburgh castle) dostatek interiérů na prohlídku, abychom nemuseli celý den moknout. No necháme se překvapit :-)

Po příjezdu na Rosslynskou kapli už nám pěkně poprchávalo. Rychle jsme se teda přesunuli dovnitř. Začali jsme shlédnutím pěkného filmu o kapli, který se promítal v nově postaveném návštěvnickém centru.
Dozvěděli jsme se jak o historii, tak i o pověstech a záhadach, které jsou s kaplí spojené. Kaple samotná byla zvenku bohužel schovaná pod lešením, ale interiér stál za to. Kaple byla celkem maličká, ale obsahovala tolik různých vytesávaných sošek a prvků, že by to stačilo i na velkou katedrálu. Po chvíli prohlížení nám začala o kapli vykládat tamní průvodkyně, které šlo velmi dobře rozumět. Její vyprávění bylo velmi zajímavé a my jsme si ho užili. Bohužel jsme se pak museli přesunout k busu kvůli plánovanému odjezdu a nestihli jsme si prohlédnout všechny prvky, o kterých se průvodkyně zmiňovala. (Mimochodem bohužel z Rosslynské kaple nemáme žadnou fotku a fotky v tomto příspěvku jsou z Edinburghu..)

Následoval přejezd k Edinburghskému hradu, kde opět pršelo. Začali jsme s prohlídkou a exteriéry střidaly velmi pěkně připravené interiéry. Trošku sjme se báli, jestli nebudou řešeny stylem Stirlingu, který nás velmi zklamal a kde v interiérech nebylo krom pár malých výstavek nic. V Edinburghu to ale bylo jiné kafe :-)
Prošli jsme několik muzeí vojenství, věznice (středověkou i novější) a krásnou expozici skotské historie spojené s korunovacemi. Úžasné byly také korunovační klenoty, které byly uloženy v místostni podobné velkému sejfu.

Když jsme všeho nabažili do sytosti, vydali jsme se do centra města. Bohužel stále pršelo a tak jsme si město moc neužili. Kešek v našem okolí moc nebylo, ale alespoň jsme navštívili obchod s kilty, kde si Maki pořídila pěknou skotskou sukni. Legrace byla, že prodavač oblečený celý ve skotském (kilt, čepice, atd...) nebyl Skot ale Čech :-)

Po nákupu jsme pokračovali dále do centra a naším dalším cílem bylo obstarání nějakého jídla. Prvně jsme zhltli "homerovské" koblížky a pak jsme se ještě dojedli bagetou se sýrem (jako tenkrát v Paříži). Poprvé jsme také dostali nazpátek skotskou bankovku, tak jsme zvědaví jesli ji udáme.

Dále jsme ve městě bloumali, snažili se odlovit alespoň nějakou tu mikrovku, ale jelikož byla všude spousta lidí a stále pršelo, tak jsme navštívili jen několik míst. Naneštěstí nám do toho skákal signál a nebo jsme posléze doma zjistili, že kešky, které jsme hledali byly zrovna pryč :-( Z Edinburghu tedy odjíždíme se skórem 0 kešek a čeká nás noční přejezd do Londýna.

Zitřek bude opravdu náročný, už se pomalu těšíme domů...

Skotsko & Anglie, 2010 - Den #9 / Scotland & England, 2010 - Day #9

2010-07-09T18:36:00.001+02:00

(09.07.2010)

Protože jsme se včera vrátili domů až pozdě, vyjížděli jsme dneska až v devět ráno. Dostali jsme na výběr ze dvou možností - jet na Blair Castle a Queen's view, nebo se od skupiny trhnout a udělat si výlet na vlastní pěst. My jsme se jako jediní trhli a vydali se poznávat krásy drsné skotské přírody.

Vybaveni mapkou jsme se vydali na cestu. Hned zpočátku začalo docela pršet, ale to nás zatím neodradilo od veselé nálady.

První zastávkou byl obrovský dub - old oak, starý asi 300 let. Samozřejmě, že blízko něj byla taky keška, tu se nám ale ani po dlouhém hledání nepodařilo objevit. Marasek až doma zjistil, že byla fuč (disabled).

Došli jsme k dalšímu zajímávému místu na trase - zahradě Beatrix Potter. Její pohádky nás okouzlily natolik, že jsme neodolali a koupili si krásnou sadu šesti mini knížek s jejími pohádkovými příběhy.

I přes to, že pořád hrozně lilo, vydali jsme se vstříc skotským horám. Značení bylo super. Ne tak často jako české, ale ono se stejně většinou jinde než po pěšince jít nedalo. Nejprve nás čekal výstup, který byl hodně náročný. Navíc hustě pršelo a pod pláštěnkou bylo pěkné vedro. V půlce kopce byla další keška, kterou Marasek našel. Sice se musel vydat skrz vysokou mokrou trávu a nasáklou zem, do které se pohorky hodně bořily, ale radost z nálezu byla silnější. Maki měla čas aspoň trošku vydechnout a odmlžit brýle před dalším stoupáním do prudkého kopce.

Další kešková zastávka stála Maki spoustu nervů, protože Marasek hledal na kluzkých skalách a Maki už ho viděla rozpláclého dole. Takže to nakonec vzdal a pokračovali jsme v túře. Docela jsme se lekli berana, který nás pozoroval kousek od pěšiny, ale naštěstí nás nechal v míru projít :-) Došli jsme k mokřinám, u kterých jsme váhali, jestli to nezabalit a nejít zpátky. Maki ale tento nápad při vzpomínce na berana zavrhla. Takže nám pěkně čvachtaly boty a my jsme se modlili, ať už jsme zpátky v údolí.

Místo slibovaných výhledů jsme na vrcholu Birnam Hill viděli kolem sebe jen samou mlhu. "Královo sedlo" (King's seat) jsme tedy poznali jen podle mohyly z kamenů.

Poslední adrenalin byl, když jsme došli na rozcestí, kde nebyla značka a všude kolem byla jen samá mlha. Marasek naštěstí vybral správnou cestu, takže pak už jsme pelášili dolů a zapadli do nejbližší hospůdky. Měli jsme strach, jestli nás tam vůbec pustí, ale byl to takový příjemný rodinný pub. Dali jsme si pivo a hamburger s hranolkami. To byla bašta!

Pak jsme se vydali do obchůdku, kde jsme konečně objevili dárečky pro naše ségry :-) Šli jsme se ještě pořádně podívali na klášter v Dunkeldu a pak procházkou kolem oveček, kde jsme si ukořistili kus vlny.

Marasek zjistil, že o 150 metrů dále je keška, takže jsme se vydli ještě pro tu. A dobře jsme udělali, protože byla v "obalu", který je bežný v Americe, ale zato u nás dost vzácný - ammo box. Byla parádní. A samozřejmě o 200 metrů dál byla ještě jedna. Takže jsme šli i pro tu :-)

A pak už jsme čekali na náš autobus, který za chvilinku přijel. Teď už jenom sbalit krosny a ještě 2 dny a už frčíme směr domov.

Skotsko & Anglie, 2010 - Den #8 / Scotland & England, 2010 - Day #8

2010-07-08T16:42:00.005+02:00

(08.07.2010)

Dneska se oproti ostatním dnům vstávalo brzy, jelikož odjezd byl už v 6 hodin ráno. V plánu byl totiž ostrov Skye, který se nachází na opačné straně Skotska. Zpočátku ranní cesta vedla po stejných silnicích, po kterých jsme už několikrát jeli. Míjeli jsme tak i místa, kde jsme se před několika dny vypravili na lov jedné kešky. Pak jsme se na chvíli snažili dohnat spánkový deficit, takže vám toho z tohoto úseku cesty moc nepopíšeme :-)

Ještě před ostrovem Skye jsme si udělali zastávku u hradu Eilean Donan Castle (bohužel pouze fotografickou a záchodovou). Hrad to byl opravdu úžasný a litujeme, že jsme nešli na jeho prohlídku. Vyfotili jsme si jej aspoň zvenku. U hradu bylo hodně větrno a k tomu poprchávalo, takže vlastně bylo typicky skotsky :-)

Po chvilce jízdy jsme již jeli po mostě, který vede na ostrov Skye a spojuje jej s pevninou. Počasí se střídalo každou chvíli. Když jsme dorazili k Dungevan Castle, svítilo sluníčko. Koupili jsme lístky na hrad, zahrady i plavbu lodí k tuleňům a šli pomalu k hradu. K našemu překvapení se ale hrad opravoval, a tak byl z poloviny přikrytý bílou plachtou.

Dovnitř jsme ale hned nešli a jelikož bylo zatím hezky, šli jsme rovnou k molu, kde nás měla malá loďka dovézt k volně žíjící kolonii tuleňů. Mezitím, co jsme čekali na volnou loďku, přišel bohužel silný déšť a vítr a tak jsme si na sebe museli kromě záchranných vest navléct ještě pláštěnky. Ale to už jsme se nalodili a vyrazili vstříc tuleňům. Byla to docela dobrodružná plavba, zvrchu nás kropila sladká dešťová voda a zároveň nás sprchovala slaná mořská voda od vln, kterými si razila cestu naše loďka. Naštěstí u tuleňů přestalo na chvilku pršet a Maraskovi se podařilo udělat alespoň pár záběrů.
Náš kormiderník, určitě zkušený námořník, nám také pověděl zajímavé informace o těchto roztomilých zvířátkách. Například jsme se dozvěděli, že pokud je samička baculatá, tak pravděpodobně letos neměla tuleňátko. Samičky totiž kojením hodně ztráci na hmotnosti (jejich mléko má udajně kolem 40% tuku). Také víme, že věk tuleňů se dá určit podobně jako stáří stromů - podle "letokruhů" na tuleních zubech. Ale dostat se k tulenímu zubu je dost obtížné, protože tuleň pozná, kdy nastal jeho čas a pak se potápí zemřít do hloubky moře.

Po projížďce loďkou jsme i přes pláštěnky trošku zmokli, a tak jsme pelášili na prohlídku do hradu. Interiéry byly celkem zajímavé a my jsme se aspoň trošku ohřáli. Pak jsme ještě chvíli čekali ve vstupní bráně hradu, jelikož opět pršelo. Až déšť trošku ustal, vyrazili jsme na prohlídku zahrad, kde jsme našli velmi zajímavý strom "monkey puzzle". Čas už se nám krátil a také začalo opět více pršet, takže jsme se vrátili zpátky k autobusu, kde jsme si dali svačinu.

Pak už nás čekala jen dlouhá cesta zpět do karavanů, přerušená jen občasnými záchodovými nebo fotografickými zastávkami. Jedna z nich byla docela zajímavá. Jednalo se o památník vojenských jednotek Commandos a kromě zajímavého sousoší jsme viděli i pěkný výhled na nejvyšši horu Velké Británie Ben Nevis. Měli jsme štěstí na počasí a tak jsme ho viděli téměř celý.

Tak a teď nám pustili DVD a žádné zastávky po cestě k našemu dočasnému domovou už nebudou. Ani v Tescu :-)

Skotsko & Anglie, 2010 - Den #7 / Scotland & England, 2010 - Day #7

2010-07-07T07:50:00.014+02:00

(07.07.2010)

Opět jsme v 8:00 vyjeli autobusem z kempu a naším dnešním cílem bylo městečko St.Andrews. S Maraskem jsme se domluvili, že se hned od začátku trhneme a projdeme si město podle svého. Oželeli jsme návštěvu hradu, ale za to jsme se podívali na jiná zajímavá místa..

Nejprve jsme vyrazili na kešku do jedné úzké uličky, ale objevit se nám ji nepodařilo. Protože času nebylo nazbyt, hledání jsme vzdali a vydali jsme se k hradu. Usoudili jsme, že dávat 5 liber za hodinovou prohlídku (víc bychom nestihli) nemá cenu.

Nedaleko od hradu měl být barometr a u něho samozřejmě další keška :-)
Nejprve jsme objevili zmíněný barometr a po chvilce Maki našla kešku v neobvyklé krabičcce na spodu poštovní schránky. Rychle jsme se zapsali a hurá ke katedrále.

Když jsme došli k pozůstatkům katedrály, žašli jsme, protože to bylo něco impozantního. Atmosféru dokresloval oceán a křičení racků. I počasí nám přálo, takže diky fotkám můžete něco z atmosféry nasát také vy.

Maki si moc přála smočit nohy v oceánu a tak jsme se vydali směrem k písečné pláži.
Cestou jsme si ale udělali malou zastávku - samozřejmě na kešku. Ta byla opravdu originální a její nález potěšil naše kačeří srdíčka. Logbook se totiž skrýval v dutince uprostřed šroubu, který byl součástí zábradlí. Navíc byl z tohoto místa nádherný výhled na městský přístav a molo.

Po kešce jsme pospíchali k pláži, kde se Maki vrhla do písku a zkusila jakou teplotu má voda. Byla pěkně ledová a slaná :-) Cestou posbírala i pár mušliček na památku. Pak pořádně oprášila nožky od písku a s Maraskem pokračovali centrem města k další skrýši.
Ta se nacházela v areálu kolejí St.Marry. Její hledání nám dalo docela zabrat, ale nakonec Marasek krabičku objevil. A protože to byla konečně krabička o velikosti větší než micro, dali jsme do ní i travel bug, který jsme vezli z České republiky.

Potom už zbyl jen čas na pár fotek golfového hřiště. St.Andrews je totiž kolébkou golfu a je zde i jeho muzeum.

Po focení jsme jeli busem dále směrem Glamis Castle. Na tomto hradě strávila dětství královna matka. Rozhodli jsme se, že se tentokrát podíváme i do interiérů a nelitovali jsme. Prohlídka s milou paní průvodkyní opravdu stála za to. Viděli jsme jídelnu, místnosti, které obývala královna matka a dokonce i domeček pro panenky, s kterým si hrála a který byl přesnou replikou části zámku. Tajnou místnost, která má na zámku podle legendy být, jsme neobjevili.

Po prohlídce interiérů jsme si ještě prošli italské zahrady s úžasnými "zastřešenými" alejemi. Na přilehlé louce jsme opět potkali highland cattle (chlupaté krávy) a měli tam i malinké telátka. Byla moc roztomilá a neohrabaná.

Zpátky v Blairgowrie jsme byli brzy a tak jsme se vydali ještě na jednu kešku. Před tím než jsme vyrazili, zkusili jsme v místním bistru bacon roll, neboli housku se slaninou. Bylo to docela dobré. Pak už jsme šli do pořádného kopce, nahoře se skrývala keška, ale taky nádherný výhled na protější kopec, na kterém byl náš kemp s karavany. Marasek pak chtěl jít odlovit ještě jednu krabičku, ale Maki se už vůbec nechtělo, takže zašli nakoupit do místního Tesca a šli zpátky do karavanu.

Ještě jedna poznámka tak trošku pod čarou. Náš průvodce si myslí, že jsme sem přijeli nakupovat, protože nás v každém městě nejprve upozorní na to, kde najdeme Tesco (případně podobný typ supermarketu). Bohužel někteří lidi tu opravdu přijeli kvůli tomu, protože pokaždé dorazí k autobusu s plnými igelitovými taškami. Nákup jak na 14 dní, musíme se smát vždycky, když to vidíme.

Marasek včera viděl v televizi recept na úžasnou mňamku, kterou si určitě taky někdy uděláme.
Česnek ugrilujeme a rozpečené stroužky vymačkáme a utřeme se solí a olivovým olejem. Pastu natřeme na rozkrojené bagety a poklademe kolečky kozího sýra. Dáme zapéct do trouby. Dobrou chuť!

Skotsko & Anglie, 2010 - Den #6 / Scotland & England, 2010 - Day #6

2010-07-06T20:28:00.030+02:00

(06.07.2010)

Dnešní den jsme opět začali snídaní muffinů z hypermarketu (4 za 1 libru, no, nekupte to :) ). Pak už jsme nedočkavě nasedli do autobusu. Dneska nás totiž čekala exkurze do nejmenší palírny whiskey ve Skotsku, která se jmenuje EDRADOUR.

Prohlídka s ochutnávkou byla cestovní kanceláří nabízená zdarma v ceně zájezdu, nicméně náš průvodce nám účtoval 3,5 libry, takže jsme zvědaví, jestli bude prohlídka opravdu zdarma nebo šlo jen o reklamní trik. Nakonec nám bylo vysvětleno, že od letoška palírna zavedla vstupné, takže cestovní kancelář se chtěla pouze udělat hezkou, když nabízela v ceně zájezdu něco, co bylo ve skutečnosti zadarmo. Dost nepěkné jednání, které nás zklamalo.

Prohlídku v palírně jsme zahájili ochutnávkou "snídaňové" whisky, která nám i přes to, že whisky moc nemusíme, opravdu chutnala. Náš průvodce palírnou, rázný Skot, nás pak rozdělil na dvě skupiny a my jsme pokračovali s jeho sympatickým kolegou. Ten nás provedl celým výrobním procesem a prohlídku jsme zakončilii v obchodě s místními výrobky.

Zalíbila se nám whisky, která zrála jako klasická skotská, ale na posledních pár let byla přeplněna do sudů, ve kterých bylo kdysi uskladněné cherry, brandy nebo jiný nápoj. Do oka nám padla whiskey, která poslední roky dozrávala v sudech po portském, ale nakonec jsme dali na radu našeho místního skotského průvodce a koupili 10-ti letou whisky, která osm let zrála jako klasická skotská a ty poslední 2 roky dozrála v sudech, kde byla předtím skladována odrůda vína "Sauternes". Není to tedy "klasická" skotská, ale má být trošku zvláštnější. Neobvyklé je i to, že z várky, ze které pochází naše láhev, bylo naplněno jen 452 lahví. Jsme teda opravdu zvědaví jaká bude. Otestujeme na naší svatbě :).

Po nákupech jsme v cestě pokračovali dál do městečka Pitlochry. Tam jsme navštívili místní výrobnu šperků Heathergems z vřesu, které byly opravdu originální. Sice jsme tady strávili na náš vkus zbytečně moc času, ale Maki si aspoň vybrala jeden kousek na památku.

Následovala procházka k přehradě, k místu, kudy táhnou lososi. Tu jsme ale vynechali a pokusili se odlovit jednu tamější kešku.
GPSka ukazovala něco kolem kilometru, což bylo v pohodě. Bohužel zhruba 200 metrů od cíle nám šipka ukázala někam do lesa, kam nevedla žádná schůdná cesta. Maraska v zoufalství napadlo zkontrolovat poslední úsek cesty, jestli tam není nějaká odbočka, ale Maki měla více štěstí a objevila správnou cestičku.
Sešli jsme tedy do lesa a za chvíli jsme byli na místě. Tam ale byli rybáři a pak další mudlové. Marasek Maki ujistil, že stezka pokračuje dále zpět do města, co potvrdili i místní mudlové, kterých se Marasek ptal. To její pochybovačné povaze ovšem nestačilo (bála se, že cesta povede oklikou a nestihnou se vrátit) a tak se Marasek vydal jejich tvrzení ověřit. Cesta opravdu vedla tam, odkud jsme přišli (navíc byla kratší), ale k samotné kešce jsme se již bohužel nevrátili. Maki se bála, že bychom nestihli být včas u autobusu, strašpytel jeden...Byla to škoda, protože to byla zatím jedna z mála větších kešek než mikro, takže bychom tam mohli zanechat travel bug z Česka.

Po tomto mírně stresujícím zážitku jsme si už jen v klidu prošli město. V autobuse jsme pak čekali asi 15 minut na jednu ztracenou rodinu účatníků zájezdu. Ta se naštěstí našla a my jsme jeli k paláci Scone, kde byli korunováni skotští panovníci.

Do interiéru paláce jsme nešli, ale o to víc jsme si užili nádherné rozlehlé zahrady se starým hřbitovem, labyrintem z živého plotu a spoustou pěkných zákoutí. Bludiště jsme si samozřejmě vyzkoušeli a naštěstí jsme nezabloudili (možná díky předchozímu zkoumání plánku :) ). Pak už jen následoval přejezd přes Perth - bohužel bez zastávky.

Cestou zpátky k ubytování jsme se nechali vysadit v blízkém městečku Blairgowrie a chtěli jsme se pokusit odlovit alespoň nějakou tu kešku. Bohužel nám nepřálo počasí a tak jsme navštívili místní Tesco, ve kterém bylo více jak angličtina slyšet slovenština, čeština a polština brigádníků z místních farem. Také jsme objevili zajímavou stupnici cen. Pivko, které jsme si koupili na ochutnávku stálo v ochodě hned u muzea Lochnesky 3,5 libry, ve vesničce nedaleko 2,75 libry a v Tescu v Blairgowrie 2 libry. Nakupování v obchodech v turisticky rušných místech se teda moc nevyplatí. Po večeři jsme dobili baterky do foťáku, PDA a GPSky (dost složitý proces, když máte pouze jednu redukci na zásuvky) a šli spát.

Na závěr ještě přihodíme část našeho bloudění v labyrintu, který se nacházel v zahradách paláce Scone. Nenatáčeli jsme bludiště hned od začátku a video zachycuje asi jen poslední třetinu. Kdybychom točili už od vstupu do bludiště, bylo by video daleko daleko delší :-)

Skotsko & Anglie, 2010 - Den #5 / Scotland & England, 2010 - Day #5

2010-07-05T20:01:00.000+02:00

(05.07.2010)

Ráno jsme zahájili snídaní výborných muffinů a poté jsme už jeli směrem k městu Inverness.
Když už píši o městě, vzpomněl jsem si na jednu zajímavou informaci, kterou nám vyprávěl náš průvodce. V Anglii se pojem "City" používá pro město, ve kterém je katedrála a pojem "Town" pro město, ve kterém je jen kostel. Tak to byla jen taková vsuvka a nyní zpět k našemu putování.

Po celkem dlouhé cestě jsme tedy vystoupili v městě Inverness. Doběhli jsme k hradu, ve kterém sídlí soud a který byl tím pádem pro veřejnost nepřístupný. Cestou do města jsme nabrali dost velké zpoždění a tak vše probíhalo v dost stresujícím duchu.

Marasek chtěl stihnout nějaké ty kešky a tak jsme se hned vydali hledat jednu pod hrad. Bohužel nám štěstí nepřálo a tak jsme zašli nakoupit spodní prádlo do Primarku a klusem se vydali na obhlídku Inverness.
Měli jsme štěstí, protože jsme viděli přehlídku mladých dudáků ve skotských kiltech. Bylo to krásné.

Pak už jsme utíkali na další kešku (nano) směrem k autobusu. Tu jsme ale bohužel nemohli najít a tak jsme to vzdali a šli nakoupit nějaké zásoby jídla.
Po nákupu jsme zkusili hledat znovu a na Maraska se usmálo stěstí. Rychle jsme se zapsali a už jsme fičeli k autobusu.

Přesunuli jsme se do vesničky Drumnadrochit, kde je expozice o lochnesské příšeře. Do té jsme ale nešli a radši jsme si udělali výlet k vysokohorskému skotu, který se hlavně Maki moc líbí. Zapózovali jsme si teda s "chlupatými krávami" a dole ve vesnici si koupili pivo z pivovaru z Orkeneí.

Velkým zklamáním pro nás bylo to, že jsme jezero Loch Ness viděli pouze z autobusu a na jeho březích jsme vůbec nebyli. Další šok přišel, když jsme u hradu Urquhart castle dostali pouze 5 minut na to udělat si fotky (a to z míst, kde hrad ani nešel pořádně vidět). Byl to opravdu nádherný hrad (teda nyní už zřícenina), ale bohužel jsme neměli možnost si ho pořádně prohlídnout.

Pak jsme jeli na "vodopády", které byly ve skutečnosti peřeje. Vypadaly lépe než ty předtím, ale že by to stálo za 40-ti minutovou zastávku to teda nevím.. Ještě, že tam byl i vysokohorský skot a tak měl Marasek další šanci ho pořádně nafotit.

Další zastávka byl Fort Augustus, kde se nachází část Caledonian canal. Viděli jsme jak se lodě dostávají pomocí systému zdymadel z řeky do jezera a jak při tom překonávají značný výškový rozdíl.
V jednom obchůdku jsme si koupili náš první suvenýr - vlněnou deku. Už se moc těšíme až se v zimě pod ni přitulíme a budeme vzpomínat jak krásně bylo ve Skotsku..

Potom jsme si zašli na fish and chips, o kterých náš průvodce říkal, že jsou nejlepší v Británii. Hranolky možná ano, ale rybu jsme měli lepší už v Yorku, ta nám chutnala více.
Ještě nesmím zapomenout, že se nám podařilo objevit jednu kešku. Druhou se nám bohužel najít nepovedlo a to ani po dlouhém hledání. Navíc si nás všimli někteří účastníci zájezdu a my v jejich očích začínáme vypadat trochu divně :-)

Po té jsme už jeli do údolí Glen Coe, nejkrásnějšího místa ve Skotsku. Bohužel bylo dost škaredě a pršelo, takže jsme tu nádheru viděli pouze z autobusu :-( Maki byla nešťastná, ta by se nejraději šla projít i v tom dešti (to by Marasek chtěl vidět ;-) )

Na večeři jsme si dali skvělý kozí sýr (který oba milujeme) a k tomu jsme si navíc nakrájeli hrušky. Byla to opravdu bašta. Pak už jsme se jen těšili na to, co nás čeká v úterý.

Skotsko & Anglie, 2010 - Den #4 / Scotland & England, 2010 - Day #4

2010-07-04T20:56:00.004+02:00

(04.07.2010)

Spánek na extra pružných postelích v malém pokojíčku v karavanu stačil na zregenerování sil pro dnešní den. Po krátké snídani jsme vtipkovali na téma počasí. Později jsme zjistili, že toto vtipkování se ve Skotsku opravdu nevyplácí. Kdybychom měli tento den shrnout, dal by se zkráceně vystihnout takto - déšť, mokro, uschnutí a následný další déšť a totální promoknutí, déšť a pouštění plynového krbu v karavanu.

Pod mraky zahaleným nebem jsme dorazili k "srdci Skotska" - hradu Stirling. Bohužel v tu dobu již hustě pršelo (snad ze všech stran) a déšť doprovázel i silný vítr. Z prohlídky hradu jsme moc neměli. Venku se kvůli dešti ani nedalo fotit a interiéry hradu byly velmi strohé. V obrovské hale nebylo kromě jídelního stolu a židlí s nočníky vůbec nic a že se nacházíme v kapli, to jsme poznali jen díky výkladu našeho skotského průvodce.

Sice jsme viděli, jak se tkají nádherné tapisérie, ale zima a mokro nás drželi v pesimistické náladě. Na chvilku jsme pookřáli v královské kuchyni, ale ta byla tak přecpaná turisty, kteří se zde skrývali před rozmary počasí, že jsme po chvíli vrátili opět radši ven. Trošku zklamáni jsme ještě šli před hrad, odkud měl být pěkný výhled do krajiny a na město. Bohužel skrz déšť a mlhu toho moc vidět nebylo. Wallace Monument, který měl být také viditelný jsme si teda moc neužili (v dálce šla rozeznat jen silueta), ale aspoň jsme si prohlédli sochu Roberta Bruce, která stála před hradem.

Z hradu Stirling jsme pokračovali dále k jezeru Loch Katrine, kde se počasí umoudřilo a my jsme se kochali nádhernými panoramaty. Oželeli jsme plavbu lodí, ale kvůli povaze zájezdu jsme nemohli podniknout delší pěší výlet kolem jezera. I přesto jsme si to však užili. Ochutnali jsme tamní borůvky a lesní jahody - mňam.

Cestou zpátky nám pěkně svítilo sluníčko a mokré věci, které promokli na Stirlingu, nám pěkně proschly. Když jsme se blížili k autobusu, najednou se zatáhla obloha a spustil se opravdový slejvák. Za pár minut, které nám zabraly než jsme dorazili k autobusu a které nám připadaly jako věčnost, jsme byli mokří až na kost.

Maki se pak snažila usušit kalhoty na sedačce v autobusu a na chvíli litovala, že do Skotska vůbec jela... Marasek byl taky celý mokrý a obsah batohu jakbysmet. Zatím to vypadá, že to odnesla jen jeho MP3...

Zmoklí jak slepice jsme ještě pokračovali na další zastávku - do vesnice Luss u jezera Loch Lomond. Tam jsme ale místo prohlídky (na kterou jsme měli stejně jen půl hodiny) zamířili do obchodu, kde jsme nakoupili nějaké dobroty a dokonce i skotské národní jídlo Haggis.

Po této krátce zastávce jsme mířili k peřejím u městečka Killin. Tam jsme vystoupili z autobusu, šli asi 200 metrů na most, a to jen proto, abychom si mohli vyfotografovat zmíněné peřeje (tzv. "zastávka na fotečku"). Maraska zaujalo hlavně pohřebiště klanu Macnab, ale na bližší zkoumání bohužel nebyl čas. Tato mini pauza byla poslední zastávkou tohoto dne.

Večer jsme pak ukuchtili Haggis, které chutnalo překvapivě lépe než vypadalo a hlavně než zapáchalo :-) Zbývalo ještě rozložit věci k usušení a jít spát.

Skotsko & Anglie, 2010 - Den #3 / Scotland & England, 2010 - Day #3

2010-07-03T21:17:00.000+02:00

(03.07.2010)

Sluníčko nám od rána krásně svítilo (jak jsme na to později s láskou vzpomínali) a tak jsme s výbornou náladou vyrazili do městečka Durham s nádhernou katedrálou a hradem, který v dnešní době slouží jako sídlo univerzity. To bychom si nechali líbit, studovat a bydlet na takovém hradě.

V katedrále byla moc milá paní, které se Marasek ptal na lana, která vedla od země až ke stropu katedrály. Měl správný odhad, protože sloužila k rozeznění zvonů. Zajímavostí je, že údajně vevnitř katedrály nejdou zvony slyšet, ale za to venku jsou slyšet všude okolo. Paní si s námi popovídala, vyprávěla nám o své návštěvě Prahy a my jsme byli na chvilku hrdí na to, že jsme Češi. Po dlouhé době jsme zase používali angličtinu v praxi, což bylo moc fajn. Díky kešce, která byla nedaleko, jsme si taky doplnili botanické vzdělání, takže už víme, jak vypadá fuchsie.

Další durhamská keška byla klasická nano, umístěna na lavičce u řeky. Štěstí nám opravdu přálo, bylo s podivem, že jsme tu malou potvůrku vůbec našli, hned na poprvé jsme si sedli na správnou lavičku.
Na místním trhu jsme si koupili krásné hrušky, na kterých si brzy pochutnáme - mňam. Ještě před návratem k autobusu jsem narazili na jeden malinký kostelík, který byl na prodej. Spočítali jsme libry, ale řekli jsme si, že asi máme smůlu :)

Další zastávka byla ve vesničce Heddon on the Wall, kde jsme se prošli mezi zbytky Hadriánova valu. Udělali jsme pár fotek nejen valu, ale také informačních tabulí pro případ, že by zde byla třeba nějaká earth cache (doma jsme pak zjistili, že nebyla)..
V cestě jsme pokračovali na další část Hadriánova valu - Chesters Roman Fort and Museum - tedy na místo, kde kromě zbytků zdi, byla kdysi dávno také římská pevnost, jejíž pozůstatky jsou dochované do dnešních dní. Viděli jsme zbytky bran, koupelí, sauny a dokonce i latrín. Hodně nás nadchl dokonalý systém vytápění, nebylo vůbec těžké si domyslet, jak to vypadalo jako celek před mnoha a mnoha lety. Prohlídli jsme si taky místní malé muzeum a nevěřili jsme, že už i tak dávno uměli pracovat se sklem a vyráběli úžasné nádoby.

Po krátkém přesunu autobusem už jsme vystupovali na anglicko-skotském pomezí, kde báječně dokresloval atmosféru skotský dudák v kiltu.

Po překonání hranic jsme pokračovali k poslední zastávce před ubytováním - městečku Melrose. Cestou před Melrose jsme sice ještě párkrát zastavovali, ale byly to jen krátké záchodovo/fotografické pauzy.

Městečko Melrose je proslulé opatstvím Melrose Abbey. Přesnějí řečeno jeho zachovalými zbytky, které byly více než impozantní. Bylo to něco úžasného, kolem panovala nepopsatelná atmosféra. Škoda, že ji fotky neumí zachytit. V našich srdcích však zůstala stoprocentně. Moc nás mrzelo, že jsme na prohlídku měli jenom hodinu.

Naštěstí i tak to byl nepopsatelný zážitek umocněný rozhovorem s mnichem, který mnichem nebyl (jednalo se o velmi stylového průvodce), ale ve své kutně vypadal dost opravdově. Nesměli jsme vynechat ani zastávku u pomníčku, který připomíná, že zde je podle legendy pochováno srce Roberta Bruce, skotského krále, jehož jméno jste mohli zaslechnout ve fillmu Statečné srdce.

Z Melrose jsme se už vydali kolem Edinburgu k místu našeho ubytování - městečku Blairgowrie. Cestou jsme přejížděli přes most Forth Bridge, kde byla akorát "zastávka na fotečku", jak se pracovně říkalo několika minutovému zastavení na parkovišti nebo odpočívadle. Ubytování v karavanech bylo super. Nakonec jsme bydleli v jednom menším karavanu jen čtyři - spolu s mladým sympatickým párem Janou a Honzou, kteří byli ve Skotsku na svatební cestě.

Po tom, co jsme se navečeřeli výtečných trenčianských párků, vyrazili jsme na obhlídku kempu a nedaleké malé samoobsluhy (Spar). Koupili jsme si skotské pivko, nějaké ty brambůrky a také hořčici, abychom si mohli připravovat chleba se salámem :-) Hořčice byla trošku zvláštní, ale pivko bylo moc dobré. Pak už jsme si jen dali sprchu a pádili do hajan. Už se moc těšíme na zítra.

Skotsko & Anglie, 2010 - Den #2 / Scotland & England, 2010 - Day #2

2010-07-02T20:30:00.088+02:00

(02.07.2010)

Hned brzy po ránu jsme byli donuceni vylézt z autobusu a ukázat se imigračním úředníkům. Naštěstí jsme byli všichni vpuštěni na plavbu trajektem. Pan průvodce náš těsně před tím pěkně postrašil historkami o uprchlících, takže jsme ke kontrole přistupovali s trošku malou dušičkou. Maki měla strach, protože fotka, kterou má v pasu, se jí vůbec nepodobá. Ale milá paní úřednice se na tu fotku ani nekoukla ;-)

Chvilku po tom už jsme ale vjeli na trajekt a proběhali jsme ho od záchodů až po palubu. Trajekt nás překvapil svou rychlostí, ani jsme nestihli zaznamenat mořskou nemoc. Jen nám bylo líto, že jsme díky tmě neviděli proslule bílé doverské útesy. Snad cestou nazpátek...

Další kus cesty kolem Londýna a dál na sever jsme opět pokračovali autobusem pěkně po pevnině. Po chvílích bloumání a možná i "spánku" jsme dosáhli naší první poznávací zastávky - města York.

Z počátku jsme se vydali na okružní prohlídku s průvodcem, která nám ovšem moc nevyhovovala. Připadali jsme si jako japonští turisté. Zastavit, rychle vyfotit a šup, šup, pokračujeme dál. Vadilo nám, že jsme neměli čas pořádně nasát atmosféru krásného historického města. Naštěstí jsme se pak domluvili, od skupiny se odpojili a užívali si prohlídku po našem.

Chvíli poté, co jsme se odpojili, Maki držela v ruce naši první britskou kešku. Z úspěchu jsme se radovali a za odměnu jsme se stavili do tamního pekařství, kde jsme si koupili vyníkající masové koláčky - "pork pie". Ty jsme si pak za chůze vychutnávali - to byla dobrota! Jen poznamenáme, že masové koláčky jsme pak na našem putování zkoušeli ještě několikrát, ale ty z Yorku byly nejlepší. Při procházce po městě jsme navštívili opravdu mnoho zajímavých míst - proslulé městské hradby, zahrady, chrám, kostely, historické domy a uličky,... Mimo jiné jsme také našli i několik dalších kešek.

Krásný den jsme završili anglickou klasikou. Koupili jsme si "fish and chips" a za krásného počasí jsme je zbaštili v parku na lavičce. Pro ty kdo nerozumí angličtině, tak vysvětlíme pojmy: fish = ryba a chips nejsou brambůrky, ale hranolky (teda spíš hranoly, protože oproti našim hranolkům jsou o dost větší).

Dostali jsme k tomu vinný ocet, kterým si Angličané zakapávají zmíněné hranoly (nějak jsme tomu nepřišli na chuť), hráškovou pastu (moc dobrá) a majonézu (na to jsme v tom výjimečně teplém a sluníčkovém dni neměli odvahu).
Po báječném pozdním obědě jsme se vydali ještě na obhlídku místních zahrad se zříceninou, kde jsme si užili odpolední siestu. Parky byly plné místních lidí, kteří se tady opalovali, sportovali nebo prostě odpočívali po práci. Trochu jim to závidíme, u nás by se člověk bál, že buď šlápne do psího hovínka nebo ho přejde chuť, když vidí všudepřítomné bezdomovce.

V podvečer nás už čekal jen přesun do hostelu. Neskutečně jsme se těšili na to, že konečně budeme spát v posteli. Byli jsme tak unavení, že nás ani nerozházely sprchy a záchody na semafor :-) Možná jsme se také přišli na to, proč se hostel původně jmenoval Formule 1. Usuzujeme, že název vystihoval tyto kroky - rychle přijet, vyspat se a zase rychle zmizet..

Vyspinkali jsme se do růžova a byli jsme nejen zvědaví, co zajímavého nás čeká třetí den našeho putování, ale také jaké budou slibované karavany a s kým budeme ubytováni..

Skotsko & Anglie, 2010 - Den #1 / Scotland & England, 2010 - Day #1

2010-07-01T20:56:00.091+02:00

(01.07.2010)

V následujícím seriálu se pokusíme shrnout naše zážitky z poznávacího zájezdu Skotsko - Velký okruh Skotskem s návštěvou ostrova Skye (10sso08617). Zájezd jsme si vybrali z nabídky cestovní kanceláře Poznání, na místě jsme se však dozvěděli, že tato kancelář zájezd jen přeprodává a že je pořádán cestovní kanceláří Mayer. Trošku nás to překvapilo a jelikož jsme CK Poznání brali za turisticky akční cestovku, báli jsme se, zda se naše očekávání naplní. O tom jak to všechno dopadlo se dozvíte v našich článcích..Přejeme příjemné počtení a tešíme se na Vaše komentáře :)

Ráno jsme brzo (opravdu velmi brzo) vstali, dobalili poslední věci a pak jsme se jen krátce rozloučili s naším bytem a pádili na tramvaj. Cesta na Svinov proběhla bez problémů (Maki měla strach, protože to bylo opravdu na těsno a na přestup na vlak nebylo zrovna moc času...). Ani vlak do Pardubic neměl kupodivu žádné zpoždění, takže už o půl sedmé jsme vystupovali na třetím nástupišti.

To se nám náramně hodilo, protože zrovna na 3. peróně byla keška, kterou jsme si chtěli zkrátit čas při čekání na autobus. Při prvním pokusu o odlov bylo ale všude plno zvědavců :( Proto jsme se rozhodli to zabalit, tradičně navštívit místní záchody a až pak se Marasek vydal na druhý pokus hledání. Maki si mezitím četla noviny a hlídala bágly.

Marasek už to po dlouhém hledání chtěl vzdát, ale naštěstí, na poslední chvíli, kešku spatřil. Trošku se trápil s velikostí škvíry, ze které musel keš vylovit. Maki by to šlo určitě o poznání líp, ale nakonec vše dobře dopadlo a on mohl se zalogovat.

Chvíli po tomto nálezu jsme už šli čekat před nádraží na náš autobus, který zanedlouho přijel. K našemu překvapení jsme do něj nastupovali sami. Ostatní účastníky zájezdu jsme nabrali až cestou v Hradci Králové a v Praze. Výsledné složení cestovatelů pak bylo zhruba 60% seniorů, 20% lidí středního věku, 19% lidí v našem věku a 1% dětí. Snad jsme odhad nijak moc nezkreslili :)

Cesta celkem utíkala, až na dopravní zácpu před Prahou. S trochou štěstí jsme na pár chvil přes noc i usnuli - jestli se tomu tak dá říkat, když se snažíte najít co nejpohodlnější polohu v sedě na sedadle autobusu a při tom nevíte kam uložit nohy...

Plní očekávání nádherných zážitků jsme pak jeli skrz Německo a Belgii vstříc našemu skotskému dobrodružství.

Šance - na kešky bez GPSky

2010-06-06T23:57:00.075+02:00

(06.06.2010)

Jelikož nám tento víkend pěkně svítilo sluníčko, tak jsme nechtěli zůstat sedět doma a přemýšleli jsme kam vyrazíme. Podmínky byly stanoveny jasně - dlouho jsme nebyli na horách, při výletě bychom měli lovit kešky a taky jsme se nechtěli po dlouhé absenci turistiky odrovnat a chtěli jsme zvolit něco nenáročného. Nakonec volba padla na přehradu Šanci a její okolí. Než jsme vyrazili Marasek dal nabít externí GPS modul, PDA s mapami a nachystal listingy kešek, které byly se na místě vyskytovaly. Když pak přišla sestra Monča, všechno posbíral a hurá směrem Šance.

Cesta proběhla bez problémů a zanedlouho jsme už vysedali z našeho geovozidla nedaleko přehrady. Prvně jsme se v klidu prošli po hrázi, udělali pár fotek a pak už jsme se pomaličku chtěli porozhlídnout po nějaké té kešce. Marasek tak vytáhl z batohu PDA, nastartoval mapy a už zbývalo jen zapnout GPS modul, který by určoval naší polohu. Sáhnul tedy do pouzdra, ale GPS modul tam nebyl. V tu chvíli si Marasek uvědomil, že ho nechal doma nabíjet. "Tam je mu dobře", jsme se všichni zasmáli a trošku zklamaní nemožnosti lovit kešky jsme se vydali na malý výlet.

Marasek se ale jen tak nevzdal. Vytáhl aspoň vytisknuté listingy a rozhodl se, že vyzkouší aspoň spočítat souřadnice finálovky, které bychom mohli použít při příští návštěvě. Dali jsme se tedy do hledání odpovědí a jelikož byly otázky pochopitelné a řešitelné i bez GPSky, tak jsme měli za chvíli finální souřadnice vyluštěné. Jenže co teď? Finálky by byly, ale bez GPS modulu nebudeme vědět, kde zrovna jsme a jak daleko ještě keška je.. I přesto jsme zadali souřadnice do map a zjistili něco ve stylu: chvíli rovně po zelené, pak bude jedna odbočka, pak druhá, a pak chvíli rovinka a někde tam ta keška musí být. Štěstí stálo při nás a také díky vytisknutému fotohintu jsme kešku doopravdy našli :-) Měli jsme ohromnou radost, že se nám to podařilo i přes zapomenutý GPS modul a jen s pomocí map.

Po zalogování jsme se pak vydali dále a pokračovali ve výletu. Cestou jsme minuli minitaurní vodopád, kde Marasek přišel na úžasnou vlastnost šátků Buff, který si namočil do studené vody a který ho pak krásně chladil v parném dnu. Za pozornost také stálo obrovské mraveniště, které mělo jednu část na zemi a druhou asi o dva metry výše na betonové zdi. Mravenci pak chodili z jednoho "patra" do druhého a betonová zeď jimi byla doslova pokryta. Nakonec jsme došli do Masarykova údolí, kde jsme se pokochali nádherným výhledem a po krátkém odpočinku jsme se vydali zpátky.

Cesta zpět nám již utekla rychle a zanedlouho jsme opět startovali našeho geooře a vydali jsme se zpátky směrem k Ostravě. Nakonec se z beznadějně vypadajícího odlovu kešek vyklubal jeden nález a velmi pěkný výlet v okolí Šance.

Praha - kešky a prstýnky / Prague - geocaches and wedding rings

2010-05-22T20:53:00.207+02:00

(22.5.2010)

Návštěvu Prahy jsme už měli v plánu dlouho, ale až nyní jsme se k tomu konečně odhodlali a to hlavně kvůli našemu cíli navštívit jedno pražské zlatnictví. Ale o tom až níže...
Doma jsme se řádně připravili (to znamená nabili GPSku a nahráli si pražské kešky) a po velmi krátkém spánku vyrazili na nádraží. Snažili jsme se trošku dospat i ve vlaku, ale moc se nám to nedařilo. Cesta celkem uběhla (teda až na posledních pár zastávek, kdy se do vagónu přidalo několik společensky unavených cestujících) a my jsme s radostí protahovali nohy na hlavním nádraží. Času bylo po ránu dost a tak jsme zapnuli GPSku a vydali se hned na lov. V Praze je hustota kešek celkem slušná a tak jsme nemuseli chodit daleko a už jsme drželi první kešku v ruce. Teda abych byl přesnější - kešku držela jiná ruka, my jsme si ji na chvíli půjčili, abychom zalogovali a vrátili ji do původní ruky nazpět :) Tak jsme pokračovali dále a prošli se kolem Václavského náměstí, Národního muzea a dále směrem Riegrovým sadům.

V sadech nám začlo trošku poprchávat a my jsme se začli bát, že náš výlet ukončíme dříve než jsme původně plánovali. Naštěstí se déšť nezhoršoval a tak jsme pokračovali dále. Cestou jsme narazili na super kešku Rajska zahrada (GC1GX29), která byla umístěná v nádherném parku. Byl zde jak koutek pro děti, jezírko, tak i různé náčiní a stroje na protáhnutí těla. Nebýt deště, tak bychom si je určitě vyzkoušeli. Více informací můžete najít přímo na stránkách Rajské zahrady. Po odlovení zmíněné kešky (a že nás potrápila) jsme pokračovali dále kolem Vysoké školy ekonomické k Žižkovské věži. Mimina vypadaly zajímavě, ale my jsme se na místě moc nezdržovali a šli jsme splnit hlavní cíl naší cesty - a to vybrat snubní prstýnky.

Na internetu jsme si před cestou vybrali několik modelů, které jsme chtěli vidět na živo a také učinit finální rozhodnutí, jelikož jsme stále váhali, který model by se nám líbil nejvíce. Dorazili jsme tedy do zlatnického ateliéru Invencie, kde jsme se pak vyptávali, vybírali a vůbec težce rozhodavali :) Musíme uznat, že s takovým příjemným a ochotným přístupem jsme se v zlatnictví ještě nesetkali - můžeme jen doporučit. Nakonec volba padla a my jsme štastni vyrazili zpět do ulic Prahy. Našli jsme první "ďuru" (cestu do metra) a svezli jsme se blíže k historickému centru. Oproti ránu a části Prahy, kde jsme byli předtím se značně zvýšil počet turistů kolem. Také počasí se mezitím umoudřilo a tak nám už pěkně svítilo sluníčko. Zapadli jsme do davu a vydali se přes Vltavu.

Samozřejmě jsme naši trasu přizpůsobovali mapě kešek :) Poznali jsme tak některá velmi zajímavá místa jako například podivné sousoší, které velmi uchvátilo hlavně ženskou část všudepřitomných turistů a nebo nejužší uličku, kde byl provoz řízen semafory pro pěší.

Pomalu jsme se pak blížili k Pražskému hradu. Staré zámecké schody jsme si pak užili několikrát a to hlavně díky pěkné Wherigo keši Stare zamecke schody (GC1NG77). Tu jsme sice dokončili, ale zalogovat jsme se již nešli, protože to znamenalo další cestu dolů/nahoru po schodech. Na hradě jsme si trošku odpočinuli, pokochali se výhledem, pozorovali výměnu hradní stráže a až jsme měli všeho dost, vyrazili jsme zase dále. Naším dalším cílem byl Karlův most a také jsme si dali za úkol najít nějakou vhodnou restauraci, kde bychom se naobědvali. Ano, opravdu jsme hledali i něco jiného než kešky :)
Cestou na most jsme sice žádnou vhodnou restauraci nenašli, naštěstí aspoň v tom geocachingu se nám dařilo.

Ulice byly plné turistů (jak jinak v Praze) a my jsme se občas nestačili divit jaké různorodé organizované skupinky můžou být. Narazili jsme na skupinky na kolech, jiní měli Segway, další zase jeli na kole, na kterém se sedělo v kruhu jako u kulatého stolu (v podstatě to byl kulatý stůl s kolečkama) atd..

Most jsme si pak prohlídli z vrchu i ze spoda (z mola), udělali pár fotek a odlovili jedny z posledních kešek než nám baterie naši GPSky vypověděla službu. Trošku zklamaní slabou výdrží oné baterie jsme pak šli dále a naštěstí jsme zanedlouho narazili na restauraci, kde jsme si dali výborný guláš a svíčkovou.

Občerstveni a unavení po celodenním chození jsme už došli jen na Staroměstské náměstí, kde zrovna probíhal koncert kapely Mig 21. Bohužel jsme přišli později a tak jsme slyšeli jen posledních pár písní. I tak jsme si ale hudbu užili. Jelikož jsme byli vážně unaveni, změnili jsme plán zůstat v Praze do druhého dne a šli se zeptat na vlak do nedalekého informačního centra. Vlak nám jel zanedlouho a tak jsme se v klidu vydali zpátky k nádraží. Maki se ještě cestou nechala vyfotit u obchodu Jackpot, kde pracuje bráška Míša a také jsme nemohli zapomenout na společné foto.

Jízda vlakem byla opravdu vyčerpávající (další 4 hodiny ve vlaku) a jelikož venku bylo krásně, tak ve vlaku bylo jako v sauně. Čím víc jsme se ale blížili k domovu, tím škareději venku bylo a do Ostravy jsme s vraceli za deště :( Byl to náročný, ale pěkný výlet a naše skóre bylo tentokrát 11 kešek a objednané snubní prstýnky :)

Boskovice a Olomouc aneb za hrady a kostely

2010-05-07T11:45:00.097+02:00

(07.05.2010)

V pátek 7. května jsme měli naplánovanou dovolenou a Marasek už dlouho vymýšlel, kam si vyrazíme na výlet. Prohlásil, že by to chtělo nějaký hrad, takže jsme po dlouhém rozhodování vybrali Boskovice. Na internetu jsme si zkontrolovali, jestli je otevřený i přes týden, nachystali svačiny, natankovali benzín do Puntíka a vyrazili po nové dálnici směr Olomouc. Pak ještě hodinku okreskami a už jsme hrad viděli na kopci.

Ale ještě než jsme vyrazili k hradu, museli jsme samozřejmě odlovit nějakou tu kešku ve městě. Jedna byla po cestě, tak hurá pro ni. Kešku Synagoga (GCW59K) jsme měli ulovenou během chvilky a pak už jsme šli kolem zámku k hradu.

Jaké bylo naše překvapení, když jsme došli na hradní nádvoří a tam našli ceduli, že hrad je 4.-7.5.2010 mimořádně uzavřen. To nás pěkně naštvalo... Tolik kilometrů jsme jeli zbytečně :o( Ale zas tak zbytečné to nebylo, jak se dozvíte později :o) Vymýšleli jsme s Maraskem co teď a shodli jsme se na tom, že když už jsme tu, ulovíme ještě nějaké poklady do sbírky, a pak se přesuneme do Olomouce, kterou máme oba moc rádi.

Cestou za další keškou jsme šli i kolem tohodle parádního letního kina. To bychom si nechali líbit! Škoda, že je tak daleko, boskovickým ho opravdu závidíme.

Stejně jako možnost úžasné procházky Pilským údolím. Tady si opravdu někdo vyhrál a my jsme nevycházeli z údivu. Vyřezávaní panáčci, mlýnské kola na potoce a nakonec typický český vodník na hladině krásného rybníku. Nalezená keška byla pověstnou třešinkou na dortu. Opravdu jsme si vychutnali úžasnou atmosféru tohoto místa.

Ale zpátky do Boskovic. Přímo v centru města jsme ještě za rušného pátečního provozu odlovili kešku Muzeum historických strojů-Boskovice (GC1ZWKW) a po báječné zmrzce jsme už zase nasedali do našeho geovozidla a na GPS jsme zadali souřadnice směr Olomouc.

Podařilo se nám zadarmo zaparkovat hned kousek od několika kešek v blízkosti výstaviště Flora. Hned ta první nás mrška pěkně potrápila. Obchodní sladovna Nová ulice (GC1JK4R) je typickou ukázkou jednoduché kešky, jejíž odlov vám může značně znepříjemnit přepečlivý kačer před vámi :o) Už jsme mysleli, že to vzdáme, až se Maraskovi konečně zadařilo, uf.. :o)

Ve Smetanových sadech kolem výstaviště Flora jsme měli zálusk ještě na Olomoucké sbírkové skleníky (GCWQM4), ale bohužel jsme neměli štěstí. Po 15 minutách hledání jsme to vzdali a vydali se do centra Olomouce.

Zjistili jsme, že sloup Nejsvětějsší trojice je otevřený, takže jsme se vydali do jeho útrob, kde byla moc milá paní, která nám o něm řekla spoustu zajímavostí. Například to, že vevnitř sloupu je kaple a že to není morový sloup, jak se mnozí mylně domnívají. Dala nám taky tip na příští výlet - 28.května se totiž v Olomouci uskuteční Noc kostelů.

Samozřejmě nesmělo chybět "povinné" foto před olomouckým orlojem a pak už jsme se vydali na procházku po Olomouci až jsme došli ke katedrále Svatého Václava. Je to moc hezké místo s úžasnou atmosférou. A tady se to stalo. Marasek požádal Maki o ruku. Nemohl si k tomu vybrat romantičtější místo! Myslím, že v tu chvíli nebyl v celé Olomouci žádný jiný pár, který by byl tak šťastný :o)

Samozřejmě nemohlo chybět foto s novým prstýnkem ;o). Ještě mi to moc nešlo, ale do svatby to pózování natrénuju :o).

Nemohli jsme vynechat ani kostel Svatého Michala, který měl otevřenou i věž ke zvonici. Maki měla strach, že by je tam třeba mohli zamknout (bylo už půl sedmé večer), takže se rozhodla zůstat dole a hlídat, aby tam Maraska opravdu někdo nezavřel :o) Pak jsme cestou k autu odlovili ještě jednu kešku a plní zážitků jsme se vydali na cestu domů. Na tenhle výlet ani jeden určitě nezapomene, bylo to parádní :o).

10 Years! Ostrava !!! Czech republic (GC246QN)

2010-05-02T22:00:00.050+02:00

(2.5.2010)

Tak jsme se konečně dočkali. Dlouho očekávaný event k desátému výročí geocachingu se uskutečnil v neděli 2. května 2010 v areálu Skalka ve Vřesině. Když jsme na místo kolem jedenácté dopoledne dorazili, bylo okolo celkem prázdno. Zapsali jsme se, nakoupili evantové CWG a vyluštili jsme souřadnice nedaleké kešky založené při příležitosti tohoto srazu. Hned jsme se vydali ji ulovit, byla opravdu nedaleko a k odlovu nebyla třeba ani gpska, stačílo následovat geokolegy :-).
Při odlovu jsme se seznámili se sympatickou rodinkou - Snoopy family, s kterou jsme se vydali odlovit další kešku v okolí - Poruba Skalka (GC1DVDM). Pěkná procházka nám zkrátila čas na eventové focení. Po společné desítkové fotce jsme ještě počkali na vypuštění čínského lampiónu štěstí, na kterém nechyběly podpisy, razítka a nálepky všech zúčastněných kačerů. Na let se můžete podívat na videu. Po tom jsme zajeli odlovit ještě kešku k planetáriu v Porubě a pak už jsme jeli domů zalogovat všechny dnešní nálezy.

Další informace o srazu můžete najít přímo na stránkách eventu - GC246QN.

Dobývaní zámku v Hradci nad Moravicí + zastávka v Hrabyni

2010-04-18T22:46:00.026+02:00

(18.4.2010)

Po týdnu neustálých dešťových přeháněk nám přepověď slibovala pěkný víkend. Moc jsme jí nevěřili, ale nakonec jsme byli mile překvapeni.. Když jsme se v neděli ráno probudili a venku pěkně vykukovalo sluníčko, neváhali jsme a vyrazili na již jednou plánovaný, ale neuskutečněný výlet do Hradce nad Moravicí. Maki zámek neznala a tak se moc těšila, Marasek na zámku už několikrát byl, ale na vidinu keškování v zámeckých zahradách se těšil také. Cesta do Hradce proběhla, až na stav českých silnic po zimě, hladce a po zaparkování našeho geovozidla jsme se vydali směr zámek. Prvně jsme si šli vše v klidu prohlédnout a pak jsme měli v plánu zapnout GPSku a začít s lovem. Překvapení nás čekalo u jednoho z hradních schodišť, kde seděla skupinka lidí, kteří se snažili něco vyluštit. Bylo nám jasné, že nejsme jediní, kteří přijeli do Hradce nad Moravici i za jiným účelem než je prohlídka zámku:)

Takto nabuzeni jsme už dále neotáleli a zapnuli naši GPS a vydali se na lov kešky se stylovým názvem "Dobývání zámku v Hradci nad Moravicí" (GC1X5RN). Ta nás zavedla i trošku dále od zámku a tak i Marasek navštívil nová zákoutí. Postupně jsme se prokousávali jednotlivými zastávkami dokud jsme nenarazili na zapeklitou hádanku. Buď jsme uhádli odpověď špatně nebo jsme hledali na nepravém místě, tak i tak jsme nemohli další indicii najít a tudíž pokračovat dále. Po několika neúspěšných pokusech jsme se rozhodli navštívit místo, kde jsme ráno potkali zmíněnou skupinku geokačerů a štěstí se na nás usmálo, jelikož jsme našli poslední úkol. Ten jsme vyluštili a vydali se pro finální poklad. Na místě jsme našli skrýš nečekaných rozměrů, ale naštěstí na místě nebyl moc velký provoz a tak jsme měli relativní klid uložil nádobu zpět. Cestou zpět jsme si všimli, že nás celou dobu pozorovala jedna veverka, ale věříme, že nikomu nic nevyzdradí..

Po úspěšném nálezu jsme si chvíli odpočinuli v zahradách a jelikož jsme měli ještě dost času a sil, vydali jsme se ještě na další procházku. Ta nás zavedla ještě dál od zámku. Cestou jsme se samozřejmě zastovovali a hledali kešky. Také nás trošku zmátli turistické značky, které jednu chvíli jakoby ukazovaly doprostřed skály.. Nicméně jsme se nedali oklamat a pokračovali jsme dále až jsme došli k Bezručově vyhlídce. Tam stála pěkná rozhledna, ze které byl dobrý výhled do krajiny. Na malou rozhlednu jsme se samozřejmě podívali, pokochali jsme se výhledem a vydali se odlovit poslední plánovanou keš. Ta byla velmi pěkně vyřešená a Marasek akorát prohlásil, že skrýš je tak okatá, že to tam určitě nebude, ale krabička tam nakonec vážně byla. Pak už jsme se jen pomalu vraceli zpět k zámku a ještě jednou se kochali jarní krajinou.

Cestou jsme potkávali stále víc a víc lidí a když jsme se vrátili do zámecké zahrady, zjistili jsme, že si zámek jako nedělní program nakonec vybralo mnoho rodin. My už jsme ale naštěstí měli prohlídku zahrad a odlov kešek za sebou a tak jsme nechali davy lidí za námi a pomalu se vraceli zpět k našemu vozidlu. Pak už jen následovala cesta směrem domů, na které se krom (asi sebevražedných) motorkářů nic zvláštního neudálo. Před Ostravou jsme ještě míjeli památník v Hrabyni a na poslední chvíli nás napadlo udělat si malou zastávku a podívat se na památník zblízka. Samozřejme nesmím opomenout, že kousek od pamatníku je umístěna jedna geocache.. :)

U památníku jsme však prvně vydali směrem ke skrýši a marně hledali krabičku. Po několika minutách neúspěšného prohledávání okolí se k nám blížila skupinka lidí a tak jsme hledání nechali. Naštěstí se ale ze skupinky vyklubali další kačeři, kteří přišli také odlovit kešku. V lovu jsme pak pokračovali společně a zanedlouho se kolegům zadařilo a my jsme mohli společně zalogovat. Legrace byla, že jsme si místo úkrytu dokonce vyfotografovali, ale samotnou krabičku jsme přehlédli. Po uložení krabičky zpět jsme se s kolegy rozloučili a šli si ještě v rychlosti prohlédnout vojenskou techniku u památníku a pak už jsme bez dalších zastávek jeli domů.

Nakonec jsme tedy úspěšně odlovili 4 kešky, jednu se nám najít nepodařilo, dobyli jsme zámek a poznali další kousek naší republiky.

Keškování po linii opevnění / Geocaching along the defense line

2010-03-21T23:01:00.005+01:00

(21.3.2010)

Po delší době nepřízivého počasí a plných víkendů jsme dostali nabídku od kolegy geokačera Szkandiho a jeho přítelkyně Vendy na společný odlov zajímavé multikešky "Ostravská linie těžkého opevnění - úsek Ludgeřovice" (GC14RFQ). Marasek již několikrát bunkry navštívil, ale pro ostatní to byla premiéra. Všichni nadšeni jsme se tedy vydali busem za Ostravu a po zapnutí navigací jsme si to razili lesem směrem k prvnímu objektu opevnění. Chvíli to trvalo, než jsme k němu dorazili, ale jakmile se začal objevovat mezi stromy, nikdo už dále nepochyboval o Maraskově navigaci :)

U bunkru jsme si zjistili odpověď na zadanou hádanku a jelikož byl objekt lehce přístupný, vydali jsme se ho trošku prozkoumat i zevnitř. Objekt byl jen jednopatrový, takže jsme se dlouho nezdrželi. Vydali jsme se tedy dále a postupně jsme potkávali více a více bunkrů. U každého jsme si nezapomněli zjistit odpověď na otázku z kešky a pořádně si objekt prohlídnout. Překvapením pro nás byl bunkr "MO-S 11 U posedu", který je opravován partou nadšenců vojenské historie. Měli jsme štěstí, jelikož těsně před námi tito nadšenci dorazili a bunkr otevřeli.

Zeptali se nás, zda se chceme podívat dovniř a po našem souhlasu nás vybavili petrolejkami a začli provádět v okolí bunkru. Komín venku sice působil komicky, ale už počáteční výklad nás zaujal.
Mezitím dorazila i další část osádky a nahodila dieselagregát a my jsme nakonec petrolejky nechali před bunkrem a prošli jsme si vnitřek bunkru při chabém světle žárovek. Samotná prohlídka a informace, kterými nás nadšenci zasypávali se nám velmi líbily a myslím, že byly na velmi vysoké úrovni. Dozvěděli jsme se plno zajímavých (a pro Maraska i některých nových) věcí o našem opevnění. Pro ty, co chtějí vědět, jaké zásoby obsahoval bunkr pro případ bojového nasazení jsme vyfotografovali přehlednou tabulku. Po prohlídce jsme poděkovali, přispěli symbolicky na další opravy a trošku vymrzlí jsme pokračovali po dalších bunkrech v linii. Netrvalo to už dlouho a my jsme měli všechny potřebné indicie a začali jsme počítat finální souřadnice. Finálovka naštěstí nebyla nijak daleko a tak jsme pokračovali jejím směrem.

Na samotném místě jsme pak trošku zápasili se signálem, ale po chvilce padl Szkandimu do oka jeden objekt a keška byla na světě. Společně jsme pak zalogovali a uložili keš zpátky. Pak následovala jen diskuze o tom, jak se vlastně dostaneme zpět do Ostravy. Zvolili jsme pěškobus do nejbližší vesnice. Cestou jsme sice míjeli autobusové zastávky, ale bus v těchto končinách a navíc o víkendu moc nejezdí. Nakonec jsme si zkrátili čekaní na bus v jedné hospodě a zanedlouho jsme se vezli zpátky do města.

Procházka se nám všem moc líbila a určitě doporučuje si úsek projít nebo projet na kole..

Naše nové CWG / Our new CWG

2010-03-21T20:52:00.005+01:00

(21.3.2010)

Už je tomu dávno, co jsme narazili během hraní Geocachingu na CWG. A co to vlastně CWG je? Zkratka znamená Czech Wood Geocoin - tedy český dřevěný geocoin a je to jeden z originálních předmětů, který můžete v keškách najít. Mnoho hráčů geocachingu si vytvořilo svůj návrh a nechali si osobní CWG vyrobit. Tyto dřevěné kolečka pak nechávají v keškách a nebo vyměnují za jiné kolečka. Postupně tak vzniká velmi pěkná a originální sbírka.

My jsme nechtěli zůstat pozadu a proto jsme si chtěli nechat své CWG vyrobit. Návrh jsme jakž tak vymysleli a zpracovali, ale než jsme se "dokopali" k objednání a realizaci výroby, tak to nějaký čas zabralo. Když jsme ale zjistili, že nemáme CWG ostatních hráčů za co měnit, nečekali jsme a kolečka jsme objednali. Výrobu nám zajistila firma Kavalír a během týdne byly CWG doma.
Konečná podoba pak vypadá následovně:

Doufáme, že ostatní budou mít z našich koleček stejnou radost, jakou máme vždy my, když nějaké CWG najdeme.

CWG můžou však být i "neoficiální", tedy vyráběna přímo samotnými hráči geocachingu. Sice nejsou vedeny v žadných katalozích a nesplňují pravidla na oficiální CWG kladená, ale o to můžou být originálnější. My jsme na takové specílní CWG narazili při kontrole naši kešky (Střelby v kasárnách) a máme z něj obrovskou radost. Týmu Hrabosata, který toto speciální CWG vyrobil moc děkujeme a ceníme si jej jako nejcennější kus naší sbírky :)

Starý a Nový Jičín / Old and New Jicin

2010-02-27T23:17:00.133+01:00

(27.02.2010)

Po dlouhé době, kdy jsme skoro všechen čas trávili doma nebo v práci jsme si naplánovali na víkend menší výlet. První plánem byla turistika a geocaching na Javorovém, nicméně po zhodnocení vrstvy sněhové pokrývky na horách jsme tento plán odložili na teplejší počasí, kdy kešky nebudou schovány pod nánosy sněhu. Další volba pak padla na hrad (zříceninu) ve Starém Jičíně a následná procházka v historickém centru Nového Jičína. Vše samozřejmě spojené s keškováním :)

Plán tedy byl připraven, tatranky nakoupeny a my jsme se už těšili, až vyjedem. Ráno jsme vstali (a ne, neopařili jsme se čajem) a bohužel jsme zjistili, že počasí je proti všem našim plánům. Nenechali jsme se tím rozhodit a v klidu jsme se nasnídali. Mezitím se počasí umoudřilo a my jsme (sic vybaveni pláštěnkami) vyrazili konečně směr Starý Jičín. Po příjezdu do městečka jsme chvíli hledali parkování, ale zanedlouho jsme již šlapali do kopce směrem hrad. Marasek na hradu již několikrát byl, pro Maki to však byla premiéra. Věž i hradní občerstvení byly ještě v tuto roční období zavřeny, ale o to větší jsme měli klid na prohlídku samotné zříceniny. Moc se nám líbilo, jak byla zrekonstruovaná věž a že se v rekonstrukcích pokračuje i na zdech hradu. Zříceninu jsme prošli křížem krážem, vyfotili pár snímků a pak jsme už zapínali naši GPS a porozhlíželi se po schované kešce.
Zpočátku jsme trošku bloudili, ale pak nás napadlo zkusit se vydat hledat na jiné místo. Náš tip se ukázal jako správný a my jsme mohli konečne, téměř po dvouměsíční pauze, logovat. Kešku jsme zase zamaskovali a vydali se na cestu zpět. Jelikož se počasí vážně umoudřilo a obloha byla krásně modrá, rozhodli jsme se pokračovat v našem keškování dle plánu, což znamenalo rychlý přesun do Nového Jičína. Ještě než jsme ovšem vyjeli, občerstvili jsme se ve znamenité restauraci Zámeček pod hradem, jejíž návštěvu vřele doporučujeme.

V Novém Jičíně jsme začli procházkou po historickém náměstí a s luštěním multicache Hlavu vzhůru (GC18W8Z). Úkolem bylo najit na náměstí a v okolních uličkách budovy, které byly ozdobeny nějakou sochou, sloupkem nebo jiným architektonickým prvkem. Několikrát jsme si tedy náměstí i okolní uličky obešli a porovnávali historické budovy a jejich výzdobu s vytisklým archem papíru :) Moc se nám to líbilo, jelikož jsme nejen procházeli pěkné historické uličky, ale také si více všímali okolí, abychom nepřehlédli nějaký prvek, který jsme měli najít. Jakmile jsme našli všechny obrázky a odpověděli na všechny otázky, které byly pro získaní finálních souřadnic třeba, vydali jsme se hledat samotnou krabičku. Ta byla velmi důmyslně schovaná, pobavilo nás, že jsme kolem ní procházeli a dokonce se na ni i téměř divali, ale jelikož jsme ještě neměli vše vyluštěné, nenapadlo nás, že by tam mohla být..

Na závěr jsme si ještě odskočili pro jednu kešku ke Španělské kapli a pak už jsme Nový Jičín opustili a vydali se zpátky domů.

Celkově jsme tedy našli dohromady 3 kešky, jeden hrad a krásné historické náměstí. Vše za pěkného počasí, takže jsme byli se vším nadmíru spokojeni :)

Norsko, Halden + Oslo, 2009 / Norway, Halden + Oslo, 2009

2009-12-21T22:13:00.365+01:00

(květen, červen, srpen, prosinec 2009 / May, June, August, December 2009)

Tento rok se na Maraska usmálo štěstí a konečně se mohl pracovně podívat do zahraničí. Jelikož jeho kolegové se nachází v Norsku, tak se několik školení konalo právě tam. Norsko tak Marasek v roce 2009 navštívil celkem čtyřikrát a to v létě, na podzim a v zimě. Všechny tyto návštěvy a zážitky z nich (samozřejmě, že ne ty pracovní) se pokusím shrnout v tomto jediném příspěvku. Proto se nedivte, že jsou zde fotky jak z léta, tak ze zimy, z Haldenu, z norsko/švédských hranic nedaleko Svinesundu, ale i z Osla.

První návštěva se konala na konci května. Odlétalo se v neděli z Ostravy Mošnova do Prahy a z Prahy dále do Osla. Počasí bylo tenkrát opravdu nádherné a Marasek využil několik hodin čekaní v Praze Ruzyni obhlídkou letiště a (jak jinak) procházkou na nedalekou kešku (GC18NM1). Maki z toho tenkrát byla značně nervózní a Marasek ji musel po telefonu uklidňovat, že už je zpět na letišti a nestrávil příliš mnoho času hledáním a nezmeškal letadlo. Nakonec pak mělo samotné letadlo zpoždění a Marasek byl se svými kolegy trošku nesvůj, jelikož v Oslu ještě nikdo z nich nebyl, a i přesto, že měli nějakou tu časovou rezervu, hrozilo, že nestihnout poslední noční vlak z Osla a budou muset přečkat na nádraží až do rána. Po příletu do Osla naštěstí potkali kolegy z práce, kteří cestovali také do Osla a pomohli s obsluhou automatů na jízdenky a navigací na správné nástupiště. V Norsku se totiž lístky na vlak většinou nekupují u nějakých okýnek, ale existují tam automaty, kde si jen vyberete svůj vlak, čas a pak stačí jen vložit kartu nebo hotovost a vyjede vám hotový lístek. Jelikož je takových automatů na nádražích vícero, nestalo se nám, že bychom čekali ve frontě, jak je běžné na českých nádražích. Cesta vlakem pak už byla v pohodě, klasické vlaky jsou na tom možná lépe než Pendolino (i když vlaková doprava je v Norsku poměrně drahá). Kolem jedné ráno jsme pak dorazili na místo a kvůli začínajícímu dešti a únavě jsme hledání hotelu nechali na taxikáři.

Po skončení pracovních poviností se Marasek aktivně věnoval jak geocachingu, tak i turistice v okolí městečka. Dominantou Haldenu je obrovská pevnost Fredriksten, kde byl dokonce zabit švédský král v dobách švédsko-norských válek. Pevnost je opravdu obrovská a vedle hlavní pevnosti byly nedaleko i dvě nebo tři menší pevnůstky. Projít ji celou vám dá opravdu zabrat. Pevnost byla postupně přestavována a proto v ní byly i modernější děla, kryty a bunkry.
V dnešní době se také často využívá pro různé kulturní a společenské akce - Marasek zde během svých návštěv viděl běžecký maraton i přípravy na slavnou operu Turandot. Samotnou operu bohužel neviděl, ale vzhledem k obsazenosti hotelů to muselo opravdu stát za to.

Pevnost Marasek navšívil během těchto cest několikrát, ať již se svými kolegy nebo jen se svou GPSkou. Kešky v Norsku byly (až na ty městské) pěkné, i když Norové hodnotí obtížnost terénu trošku jinak než u nás a proto Marasek strávil nejednu chvíli hledáním na bežně dostupných místech a nakonec se musel vyšplhat na nějakou skálu či zídku, protože byl zvyklý, že terén 2 je většinou dostupný bez nějaké větší námahy. Proto se Marasek zpočátku setkával jen s neúspěchy. Když se mu ale mu podařilo najít první kešku v Norsku, pochopil trošku jiný přístup a pak už si to jen užíval.

Krom pevnosti jsou v Haldenu také i jiná zajímavá místa. Mnoho z nich Marasek našel právě díky geocachingu. Zajímavý byl například hřbitov otroků, panské sídlo s krásnou zahradou, ponurou alejí stromu a námořnickým hřbitovem uprostřed lesa (návštěva v podvečerních hodinách má nezaměnitelnou atmosféru) a také samotné lesy a skály.

Halden má také ještě jednu specilatu - a tou je koníček zdejších obytel. Mají rádi klasické americké auta a přímo ve městě je jeden klub, který se této tématice věnuje. Na parkovišti před tímto klubem se pak pořádají pravidelné srazy. Rozhodně vás to může překvapit, když uprostřed malého městečka na konci Norska potkáte pravé americké auta brázdící ulice s typickým zvukem motorů.

Počasí na konci jara a v létě bylo pro prozkoumávání okolí ideální, obvykle bylo slunečno a teplo a navíc se zde stmívalo až pozdě v noci, tak bylo dost času si všechno užít. Proto také většina fotografií pochází z této doby. Na podzim a v zimě už to bylo horší, buď stále pršelo nebo zase byla brzo tma. Každopádně vůbec neplatí, že na severu je chladno - někdy to spíš vypadalo, že je v Norsku tepleji než u nás.

Ubytování bylo většinou v místním hotelu Park Hotel, který byl moc útulný a snídaně si Marasek užíval. Obědy byly rešeny formou kantýny, kde bylo překvapením, že Norové nejedí teplé obědy, nýbrž zeleninové saláty, chleby s paštikou nebo vajíčkem a podobné rychlovky. Teplý oběd byl jen jednou týdně a všichni se na něj vždycky těšili.

Krom park hotelu Marasek zažil i motel nedaleko Svinesundu (kvůli obsazenosti Park Hotelu v období výše uvedené opery Turandot). Ten byl oproti Park hotelu na jiné úrovni - samozřejmě že nižší :) . Maraskovi připadal jako nějaký motel vystřižený z amerického filmu a možná nebyl daleko od pravdy. Byl totiž umístěn hned u dálnice, takže krom motelu, páru hypermarketů a zmiňované dálnice v blízkém okolí nic zajímavého nebylo.

Naštěstí měl Marasek nahrané kešky a věděl, že nedaleko se nachází hraniční přechod se Švédskem s nově vybudovaným mostem. Zburcoval proto kolegy a vydali se směrem hraniční přechod. Bohužel navigace poskytovala jen směr a né cestu na mapě a tak se Marasek musel informovat na benzínové pumpě jak se pěšky na hranice dostat. Snad si tenkrát obsluha nemyslela, že jsme nějací pašeráci nebo emigranti :)
K hranicím se teda všichni dostali (použili při tom pruhu pro cyklisty a celou dobu šli podél dálnice) a pak si to zamířili do tamních lesů, kde byly ukryté kešky. Navštívili jak malou skálu obklopenou vodou, tak i na vrchol kopce, na kterém se nacházel bunkr, který byl využíván i za druhé světové války. U vchodu Marasek dokonce našel kulky zaryté do betonu..Zarážející bylo, kolik vojenských objektů se vůbec v okolí Haldenu nacházi, ale jelikož se jedná o pohraniční oblast a v minulosti Norové stále válčili se Švédy, tak se asi není čemu divit.

Co bylo také zajímavé, bylo to, že skoro v každé skále či větším kopci se nacházely podivné ocelové dveře s nápisem "Tilfuktsrom" a vypadaly jako vstup do nějakého atomového bunkru. Co se za nimi nacházelo se Maraskovi zjistit nepodařilo.

Kromě Haldenu se na podzim Maraskovi podařilo naštívit i hlavní město Norska - Oslo (teda nejen hlavní vlakové nádraží). Po týdnu deštivého počasí se Marasek se svým kolegou Markem vydali ráno vlakem do Osla a měli čas až do odpoledne, kdy jim odlétalo letadlo. Zpočátku to vypadalo, že vytrvalému dešti ujeli, jelikož když dorazili do Osla, tak bylo jen zataženo, ale ve chvíli, kdy Marasek vytáhl fotoaparát, začlo pršet. Čekání na lepší počasí si zkrátili odlovením kešky u norské opery (GC19KKJ) a když se počasí umoudřilo, vydali se směrem do města.

Marasek samozřejmě korigoval trasu tak, aby se cestou odlovilo co nejvíce kešek, ale díky tomu navštívili mnoho zajímavých míst.

V Oslu bylo o poznání víc lidí než v Haldenu (jak jinak, když je to hlavní město) a také různé sochy a podivné umělecké útvary se nacházely skoro na každém rohu. Zajímavé byly také malé elektroautomobily, kterými se asi snaží o ekologickou dopravu ve městě. Náš okruh po Oslu nebyl nijak dlouhý, ale blížící se odlet letadla nás donutil se vrátit na nádraží a jet na letiště.

I přesto jsme toho stihli hodně a krom ulovených kešek (a že jich bylo) jsme se domů vraceli plni nových zážitků.

Poslední cesta se uskutečnila těsně před Vánocemi. V zimě byl v Norsku samozřejmě sníh a teploty se tenkrát pohybovaly kolem -8ºC, což bylo skoro stejně jako v Ostravě (po návratu do Prahy bylo kupodivu v Praze mnohem chladněji). Jelikož se brzy stmívalo a venku bylo chladno, tak se Maraskovi v geocachingu moc nedařilo. Pár městských microvek sice našel, ale nebylo to ono. Naštěstí mu letadlo letělo zpět až v neděli a tak měl celou sobotu na podniknutí nějakého většího výletu. Rozhodl se, že se vydá na jih Haldenu, do tamnějších lesů a odloví hned několik kešek, které v té oblasti byly.
Když se Marasek vydal na cestu, byl všude klid a lidé byli v teple svých domovů. Po chvíli chůze narazil Marasek na první problém - a to jak se do lesa dostat. Na několikátý pokus (po nalezení několika konců slepých ulic) našel stezku vedoucí za jedním domkem a vydal se do lesa. Trošku nervózní z upozornění norské kolegyně z práce na výskyt vlků, pokračoval Marasek lesem až došel nedaleko první kešky. Bohužel stál na špatné straně údolí a tak se musel vracet a pokračovat jinou cestou. Dále už to šlo víceméně hladce, našel dvě kešky (jednu obzvlášť hezkou u malého majáku - GC20P64) a dokonce potkal rodinku na procházce. To ho uklidnilo a tak se nakonec rozhodl, že si procházku prodlouží a pokusí se ještě o jednu kešku. Po náročném výstupu na nejvyšší kopec v okolí bohužel zjistil, že nějaká jiná rodinka se pár metrů od místa, kde měla keška být, rozhodla udělat piknik (ano, piknik v zimě) a tak se Marasek vydal zpět. Zpět, ale ne stejnou cestou, nýbrž pěšinou, o které si myslel, že po ní rodinka přišla. Po půlhodině chůze, kdy si nebyl jistý zda jde vůbec správně a zda se dostane zpět do civilizace, naštěstí pěšina odbočila a začala klesat a tak se Marasek dostal zpět na cestu vedoucí do apartmánu, kde byl ubytován. Sice neodlovil všechny kešky, které si plánoval (u některých chybělo opravdu jen pár metrů, ale vzhledem k tomu, že byly sklály pokryty sněhem, nechtěl riskovat a nechal je snad na příště), ale výlet se povedl a dokonce našel i několik geocoinů.

Bohatší o další zažitky se pak radostně vrátil domů a dodnes vzpomíná na krásnou norskou přírodu.

Keškování v okolí Emy / Geocaching in Ema area

2009-08-08T19:47:00.003+02:00

(8.8.2009)

Po návštěve našich známých a společném odlovu jedné kešky na ostravských Bazalech jsme se rozhodli, že si procházku ještě prodloužíme, užijeme si slunečného dne a pokusíme se odlovit ještě jednu kešku..
Rozloučili jsme se s našimi známými (Luckou, Honzou a malou Aničkou) a vydali se směrem halda Ema. Procházka to byla pěkná, nicméně okolí kešky působilo dost smutně - opuštěná oblast, která kdysi žila těžkým průmyslem a těžbou uhlí.

Jelikož jsme souřednice vyluštili již doma, netrvalo to dlouho a slavili jsme úspěch. Nicméně tato keška - Petr Bezruc - Ostrava (GC1Q7J0) nepatřila mezi klasické krabičky, ale svým provedením nás vážně ohromila. Opravdu moc suprová cache, vřele všem doporučujeme si ji odlovit!

Jakmile Maki zalogovala, dali jsme vše do původního stavu a vydali jsme se cestou zpátky domů. Když jsme se vraceli začli jsme si více všímat okolí kolem (to víte - cestou na kešku myslíte jen na to, jak ji odlovit a kde asi by mohla být). Najednou ta opuštěná oblast nebyla tak opuštěná, v okolí byl slyšet zpěv ptáků a květy bodláků a pampelišek byly plné různorodého hmyzu. Marasek tedy vytáhl fotoaparát a pokusil se trochu z té nádhery zachytit. No a výsledek toho snažení máte níže :-)

Česká republika, Adršpach, 2009 / Czech republic, Adršpach, 2009

2009-07-10T19:39:00.020+02:00

(4.7. - 9.7.2009)

Po naší březnové dovolené v Paříži jsme na léto chtěli vymyslet nějaké poznání krásné České Republiky. Vybírali jsme s Maraskem z několika míst, na kterých jsme ještě ani jeden nebyli a nejvíce nás zaujaly Adršpašské skály. Nejprve jsme se báli, že se tam bez auta nemáme šanci nějak rozumně dostat, ale nakonec jsem po krátkém hledání v IDOSu zjistila, že to nebude takové hrozné, jak se na první pohled zdálo. Z velkého množství zajímavého ubytování jsme si nakonec vybrali Klikarovy a jak jsme později zjistili, byla to perfektní volba. Tou méně šťastnou volbou byl termín dovolené 4. - 9.7.2009. Byla to hlavní turistická sezóna a ve skalách bylo neustále spousta lidí, ale zase jsme díky státnímu svátku ušetřili alespoň jeden den dovolené ;-)

Z Ostravy jsme v den D vyrazili brzy ráno vlakem směr Pardubice, kde jsme přesedali na vlak do Hradce Králové a pak ještě jedno přesedání v Trutnově na malý motoráček, který nás zavezl přímo do Adršpachu.

Nevím jakým zázrakem neměl ani jeden vlak zpoždění, takže jsme stíhali v pohodě přestupovat a před polednem jsme zvonili na Klikarovy...

Protože jsme měli takřka celý den ještě před sebou, vyrazili jsme hned na obhlídku okolí a samozřejmě na lov nějakých těch kešek. Vyplatila se nám domácí příprava na Poklad diamantových skal (GC1CD8A) a tak jsme hned na začátku procházky slavili úspěch. Pak jsme se vydali k hradu Adršpachu (GCY9B2), z kterého byl nádherný výhled na skály, které nás čekaly další dny. Aby toho nebylo málo, tak jsme se ještě kus prošli na jednu kešku Pro lenochy (GC1TWVP). Název byl pro nás trošku zavádějící, jelikož jsme museli jít až na druhý konec Adršpachu a zpět, ale radost z úlovku nám stála za to. O tři kešky bohatší jsme se vrátili na ubytování a protože se Marasek rozmlsal dnešními úlovky, přemluvil mě, abychom si udělali ještě večerní výlet na Křížový vrch.

Byl to docela náročný výstup do kopce, ale stálo to za to. Ty rozhledy! Bohužel jsme tam nebyli sami, takže odlovit kešku Křížový vrch (GC1715F) nám dalo pořádně zabrat. Nakonec se zadařilo díky vydatné pomoci jiného kačera, kterého jsme cestou nahoru potkali. Ale to už se pomaličku stmívalo a my jsme se šťastní z té pohody a krásné přírody vydali zpátky do našeho přechodného bydliště.

Druhý den ráno po probuzení jsme zjistili, že nám počasí moc nepřeje, ale tím jsme se nenechali odradit a vybaveni pláštěnkou jsme vyrazili do skal...Vchod do těch Adršpašských byl jen 5 minut chůze od místa, kde jsme bydleli. Vstoupili jsme do pohádkového světa. Jestli jste v Adršpachu nikdy nebyli, kašlete na všechny zahraniční dovolené a zajaďte se podívat, jak to vypadá v české pohádce. Krásné procházení mezi skalami nám kazily jenom občasné přeháňky a spousta turistů. Pokud můžete, jeďte do skal raději mimo letní prázdniny, určitě si bez těch davů líp vychutnáte jejich úžasnou atmosféru.

Moc se nám líbilo na Sloním náměstí a taky stezka Vlčí rokle. To byl ten "tak akorát" adrenalin.

Co nás s Maraskem nadchlo úplně nejvíc, na to se můžete kouknout na tomto videu. Maki to objevila při hledání kešky a začala křičet: "Ta voda bublá, ta voda bublá." Míša si myslel, že se dočista zbláznila. Ale byla to pravda. Báli jsme se do vody sáhnout, že je horká, ale ty bublinky tam vznikají z úplně jiného důvodu, jak jsme se pak dočetli v povídání o kešce Stříbrný pramen (GC1TR2C). Voda tam ze spod vyvěrá pod tlakem, a proto vypadá jakoby neustále bublala. Druhý den naší dovolené jsme zakončili ještě pořádným výšlapem na Lysý vrch, jak jinak než kvůli kešce (GC1T7MR). Ta nám dala pořádně zabrat. Marasek byl jako vždy tvrdohlavec tvrdohlavá a chtěl jí odlovit stůj co stůj, takže se mi málem zřítil ze skal... Ale dobře to dopadlo ;-)

Po náročném dni jsme spali jako miminka, ale to už na nás vykukovalo sluníčko a vytáhlo nás z postele. Čekal nás výlet na dělostřeleckou tvrz Dobrošov. Počasí slibovalo nádherný den. S jedním přestupem jsme se vlakem dostali do Náchoda. Odtud jsme mohli buď pěšky nebo autobusem. Protože bylo opravdu krásně a autobus měl jet až za hodinu, zvolili jsme první variantu (Maki se párkrát za ten nápad pořádně proklela :-) ), ale nakonec jsme šťastně došli.

Měli jsme štěstí, protože za půl hodinky se začínaly prodávat vstupenky na prohlídku, takže jsme si je mezi prvními koupili a nedočkavě čekali, až budeme moct vstoupit do tvrze. Maki ještě v žádné nikdy nebyla, takže se moc těšila a Marasek se taky těšil, protože zatím navštívil jen menší bunkry :-) Zklamáním byla slečna průvodkyně, protože to byla její třetí prohlídka se skupinou a měla jsem pocit, že Marasek toho věděl mnohem víc než ona. Ještě, že jsem ho měla vedle sebe, takže mi všechno vysvětlil. Bylo to strašidelné a studené. Venku bylo 28°C a vevnitř tak 15°C, bylo tam opravdu chladno.

Nejstrašidejnější byla cesta dlouhou úzkou chodbou a pak výstup po opravdu hoooodně schodech. Nemělo to konce, Maki se docela bála a Marasek si z ní dělal srandu.
Ale konečně jsme byli zase venku na sluníčku. Počkali jsme, až se všichni rozptýlí do okolí, odlovili jsme si kešku Dobrošov (GC13NT4) a vydali jsme se k pěchotnímu srubu Jeřáb. Protože byl státní svátek, byl taky výjimečně otevřený, takže Marasek ho šel prozkoumat.

Takhle krásně na mě vykouknul zevnitř ;-). Mě se nepozdával už ten vchod do srubu (byl dost provizorní, protože, když se to stavělo, tak tam ani žádný pořádný vchod na povrchu nebyl - mělo se chodit hlavně podzemní chodbou...), takže jsem prohlídku s díky odmítla. Využila jsem toho, že u srubu stál průvodce, který tomu evidentně dost rozuměl, takže jsem ho hezky vyzpovídala a doplnila jsem mezery v učivu, na které se na konci deváté třídy základky už moc nedostalo...

Nabití novými zážitky a vědomostmi jsme se vydali zpátky do Náchoda. Cestou jsme odlovili ještě čtyři kešky. Tu první jsem objevila Maki a byla opravdu důmyslně maskovaná.

Cestou k druhé kešce - Vyhlídka (GC13NRY), byl opravdu krásně vidět celý Náchod a taky Náchodský zámek. Keška byla opravdu moc hezky vymyšlená, fotka tady není schválně, jestli to bude číst nějaký další kačer, tak ať se hledáním potrápí stejně jako my ;-).

Protože nám i po výborném obídku ještě scházela spousta času do odjezdu vlaku, procházeli jsme se po Náchodě, podívali jsme se na náměstí, k zámku a taky stihli odlovit nějaké další kešky.Ta v modrém kufříku nás překvapila svými rozměry.
Do Adršpachu jsme přijeli pořádně unavení, takže jen co jsme se umyli, už jsme spali.

Další den našeho výletování byly na programu Teplické skály. Jsou méně známější než ty Adršpašské, ale musíme říct, že se nám líbily mnohem víc. Hlavně proto, že tam nebylo tolik turistů, občas jsme byli s Maraskem na stezce úplně sami a mohli jsme se nerušené kochat :-)
Připomíná vám tahle skála něco? Ano je to koní hlava i s nozdrama...Ta příroda je opravdu jedno dokonalé umělecké dílo ;-). Samozřejmě i dnešní den byl zčásti zasvěcen geocachingu, ale hned u první kešky Střmen (GC1TH74) jsme neslavili úspěch. Skalní hrad musel být ve své době opravdu impozatní, ale svůj poklad nám pro tentokrát nevydal.

To nám ale zase tak moc nevadilo, Marasek si chvilku potom neúspěch vynahradil keškou Poseidon (GC1D6AQ). Maki se odmítla do jeskyně vydat s ním, nemusí mít všechno ;-). Další kešky už byly pohodové.

Celý okruch Teplickými skalami jsme zvládli docela rychle, takže jsme se rozhodli, že do Adršpachu dojdem pěškobusem přes nám už známou stezkou Vlčí roklí. Z té jsme byli opravdu nadšení.

Příjemnou procházkou jsme se dostali zase zpátky do Adršpašských skal, které jsme prošli stranou, kterou jsme kvůli tzv. Miší díře ještě nešli. Viděli jsme známé sousoší Milenci a Starosta a Starostová.

Pak už jsme se Myší dírou dostali na stezku, která nás dovedla zpátky k jezeru.

Maki ukecala Maraska a půjčili si lodičku. To byla romantika :-) Maki to pádlování nešlo a Míša se tím evidentně bavil. Nebýt jeho, tak se tam motají v kruhu dodnes...

Poslední den dovolené chtěla Maki strávit odpočinkově. Už to vypadalo, že Marasek to chápe a souhlasí s tím, ale Maki měla tušit, že to nebude jenom tak... Z pohodové procházky se vyklubala celkem solidní túra i s bouřkou na rozlehlé louce. To byl teda adrenalin! Ale hezky popořádku.

Vydali jsme se na hrad Skály, teda hrad, ona to byla zřícenina, ale moc pěkná. Samozřejmě jsme nemohli opomenout ani místní kešku (GCQ8T2). Krásný výhled nám kazil jen začínající déšť, před kterým jsme se schovali na místním zámku, který byl postavený z toho, co rozebrali z hradu položeného o půl kilometru výše... Dali jsme si výborný domácí koláč a vyrazili jsme pokračovat v cestě. Počasí nic moc, ale nějak jsme se zpátky dostat museli.

Cestou jsme viděli tyhle nádherné koníky a taky nás zastihla parádní bouřka. To jsme opravdu měli strach. Nevěděli jsme, kde schovat špacírku, aby nepřitahovala blesky a taky jsme netušili, kde se máme schovat sami - na louce na kraji lesa moc možností úkrytu nebylo...Ale přežilo jsme to :-) A naše pláštěnky se taky osvědčily.

Ale to už jsme byli na okraji Adršpachu a zachvilku jsme byli zpátky v suchu našeho přechodného bydliště.
Nezbývalo nic jiného, než se sbalit a jít spinkat. Druhý den ráno jsme vyrazili na dlouhou cestu zpátky do Ostravy. Byl to opravdu moc krásný týden, na který máme jen nádherné vzpomínky.

Veverka / Squirrel

2009-04-19T17:00:00.003+02:00

(19.4.2009)

Nebylo to dlouho, co jsem si udělal radost a pořídíl si nový fotoaparát Canon PowerShot SX10 IS a vyrazil s Maki jako obvykle na geocaching. Tenkrát jsme se šli projít do nedalekého Bělského lesa. Keška byla typu multi a tak jsme museli projít vícero stanovišť. U jednoho místa jsme se ovšem dost zdrželi, jelikož bylo v okolí plno lidu a my chtěli vypadat nenápadně.

Když už jsme to chtěli vzdát spatřil jsem JI. Veverku. A krásnou. Nebyla daleko a byla zaměstnána nošením oříšků z jednoho místa na druhé a tak jsem v klidu vytáhl foťák a fotil. Bylo poznat, že se jí to líbí, jelikož mi vždy ochotně zapózovala na pařezu uprostřed své cesty. Opatrně jsem se blížil a snažil ji zabrat v co nejlepší póze. Naštěstí si mě nevšímala a já mohl v klidu fotit.

Po chvíli ji ale nejspíš oříšky došly, jelikož mi veverka dala jasně najevo, že už ji to nebaví a ukázala mi záda :)
Pak se ještě zastavila na půli cesty, podívala se na mě a zmizela kdesi ve stromech.
Kešku jsme ten den našli a doma se radovali jak z úspěšného lovu, tak i z povedených fotek.