(květen, červen, srpen, prosinec 2009 / May, June, August, December 2009)
První návštěva se konala na konci května. Odlétalo se v neděli z Ostravy Mošnova do Prahy a z Prahy dále do Osla. Počasí bylo tenkrát opravdu nádherné a Marasek využil několik hodin čekaní v Praze Ruzyni obhlídkou letiště a (jak jinak) procházkou na nedalekou kešku (GC18NM1). Maki z toho tenkrát byla značně nervózní a Marasek ji musel po telefonu uklidňovat, že už je zpět na letišti a nestrávil příliš mnoho času hledáním a nezmeškal letadlo. Nakonec pak mělo samotné letadlo zpoždění a Marasek byl se svými kolegy trošku nesvůj, jelikož v Oslu ještě nikdo z nich nebyl, a i přesto, že měli nějakou tu časovou rezervu, hrozilo, že nestihnout poslední noční vlak z Osla a budou muset přečkat na nádraží až do rána. Po příletu do Osla naštěstí potkali kolegy z práce, kteří cestovali také do Osla a pomohli s obsluhou automatů na jízdenky a navigací na správné nástupiště. V Norsku se totiž lístky na vlak většinou nekupují u nějakých okýnek, ale existují tam automaty, kde si jen vyberete svůj vlak, čas a pak stačí jen vložit kartu nebo hotovost a vyjede vám hotový lístek. Jelikož je takových automatů na nádražích vícero, nestalo se nám, že bychom čekali ve frontě, jak je běžné na českých nádražích. Cesta vlakem pak už byla v pohodě, klasické vlaky jsou na tom možná lépe než Pendolino (i když vlaková doprava je v Norsku poměrně drahá). Kolem jedné ráno jsme pak dorazili na místo a kvůli začínajícímu dešti a únavě jsme hledání hotelu nechali na taxikáři.
Po skončení pracovních poviností se Marasek aktivně věnoval jak geocachingu, tak i turistice v okolí městečka. Dominantou Haldenu je obrovská pevnost Fredriksten, kde byl dokonce zabit švédský král v dobách švédsko-norských válek. Pevnost je opravdu obrovská a vedle hlavní pevnosti byly nedaleko i dvě nebo tři menší pevnůstky. Projít ji celou vám dá opravdu zabrat. Pevnost byla postupně přestavována a proto v ní byly i modernější děla, kryty a bunkry. 
V dnešní době se také často využívá pro různé kulturní a společenské akce - Marasek zde během svých návštěv viděl běžecký maraton i přípravy na slavnou operu Turandot. Samotnou operu bohužel neviděl, ale vzhledem k obsazenosti hotelů to muselo opravdu stát za to.
Pevnost Marasek navšívil během těchto cest několikrát, ať již se svými kolegy nebo jen se svou GPSkou. Kešky v Norsku byly (až na ty městské) pěkné, i když Norové hodnotí obtížnost terénu trošku jinak než u nás a proto Marasek strávil nejednu chvíli hledáním na bežně dostupných místech a nakonec se musel vyšplhat na nějakou skálu či zídku, protože byl zvyklý, že terén 2 je většinou dostupný bez nějaké větší námahy. Proto se Marasek zpočátku setkával jen s neúspěchy. Když se mu ale mu podařilo najít první kešku v Norsku, pochopil trošku jiný přístup a pak už si to jen užíval.
Krom pevnosti jsou v Haldenu také i jiná zajímavá místa. Mnoho z nich Marasek našel právě díky geocachingu. Zajímavý byl například hřbitov otroků, panské sídlo s krásnou zahradou, ponurou alejí stromu a námořnickým hřbitovem uprostřed lesa (návštěva v podvečerních hodinách má nezaměnitelnou atmosféru) a také samotné lesy a skály.
Halden má také ještě jednu specilatu - a tou je koníček zdejších obytel. Mají rádi klasické americké auta a přímo ve městě je jeden klub, který se této tématice věnuje. Na parkovišti před tímto klubem se pak pořádají pravidelné srazy. Rozhodně vás to může překvapit, když uprostřed malého městečka na konci Norska potkáte pravé americké auta brázdící ulice s typickým zvukem motorů.
Počasí na konci jara a v létě bylo pro prozkoumávání okolí ideální, obvykle bylo slunečno a teplo a navíc se zde stmívalo až pozdě v noci, tak bylo dost času si všechno užít. Proto také většina fotografií pochází z této doby. Na podzim a v zimě už to bylo horší, buď stále pršelo nebo zase byla brzo tma. Každopádně vůbec neplatí, že na severu je chladno - někdy to spíš vypadalo, že je v Norsku tepleji než u nás.
Ubytování bylo většinou v místním hotelu Park Hotel, který byl moc útulný a snídaně si Marasek užíval. Obědy byly rešeny formou kantýny, kde bylo překvapením, že Norové nejedí teplé obědy, nýbrž zeleninové saláty, chleby s paštikou nebo vajíčkem a podobné rychlovky. Teplý oběd byl jen jednou týdně a všichni se na něj vždycky těšili.
Krom park hotelu Marasek zažil i motel nedaleko Svinesundu (kvůli obsazenosti Park Hotelu v období výše uvedené opery Turandot). Ten byl oproti Park hotelu na jiné úrovni - samozřejmě že nižší :) . Maraskovi připadal jako nějaký motel vystřižený z amerického filmu a možná nebyl daleko od pravdy. Byl totiž umístěn hned u dálnice, takže krom motelu, páru hypermarketů a zmiňované dálnice v blízkém okolí nic zajímavého nebylo.
Naštěstí měl Marasek nahrané kešky a věděl, že nedaleko se nachází hraniční přechod se Švédskem s nově vybudovaným mostem. Zburcoval proto kolegy a vydali se směrem hraniční přechod. Bohužel navigace poskytovala jen směr a né cestu na mapě a tak se Marasek musel informovat na benzínové pumpě jak se pěšky na hranice dostat. Snad si tenkrát obsluha nemyslela, že jsme nějací pašeráci nebo emigranti :)
K hranicím se teda všichni dostali (použili při tom pruhu pro cyklisty a celou dobu šli podél dálnice) a pak si to zamířili do tamních lesů, kde byly ukryté kešky. Navštívili jak malou skálu obklopenou vodou, tak i na vrchol kopce, na kterém se nacházel bunkr, který byl využíván i za druhé světové války. U vchodu Marasek dokonce našel kulky zaryté do betonu..Zarážející bylo, kolik vojenských objektů se vůbec v okolí Haldenu nacházi, ale jelikož se jedná o pohraniční oblast a v minulosti Norové stále válčili se Švédy, tak se asi není čemu divit.
Co bylo také zajímavé, bylo to, že skoro v každé skále či větším kopci se nacházely podivné ocelové dveře s nápisem "Tilfuktsrom" a vypadaly jako vstup do nějakého atomového bunkru. Co se za nimi nacházelo se Maraskovi zjistit nepodařilo.
Kromě Haldenu se na podzim Maraskovi podařilo naštívit i hlavní město Norska - Oslo (teda nejen hlavní vlakové nádraží). Po týdnu deštivého počasí se Marasek se svým kolegou Markem vydali ráno vlakem do Osla a měli čas až do odpoledne, kdy jim odlétalo letadlo. Zpočátku to vypadalo, že vytrvalému dešti ujeli, jelikož když dorazili do Osla, tak bylo jen zataženo, ale ve chvíli, kdy Marasek vytáhl fotoaparát, začlo pršet. Čekání na lepší počasí si zkrátili odlovením kešky u norské opery (GC19KKJ) a když se počasí umoudřilo, vydali se směrem do města.Marasek samozřejmě korigoval trasu tak, aby se cestou odlovilo co nejvíce kešek, ale díky tomu navštívili mnoho zajímavých míst.
V Oslu bylo o poznání víc lidí než v Haldenu (jak jinak, když je to hlavní město) a také různé sochy a podivné umělecké útvary se nacházely skoro na každém rohu. Zajímavé byly také malé elektroautomobily, kterými se asi snaží o ekologickou dopravu ve městě. Náš okruh po Oslu nebyl nijak dlouhý, ale blížící se odlet letadla nás donutil se vrátit na nádraží a jet na letiště.
I přesto jsme toho stihli hodně a krom ulovených kešek (a že jich bylo) jsme se domů vraceli plni nových zážitků.
Poslední cesta se uskutečnila těsně před Vánocemi. V zimě byl v Norsku samozřejmě sníh a teploty se tenkrát pohybovaly kolem -8ºC, což bylo skoro stejně jako v Ostravě (po návratu do Prahy bylo kupodivu v Praze mnohem chladněji). Jelikož se brzy stmívalo a venku bylo chladno, tak se Maraskovi v geocachingu moc nedařilo. Pár městských microvek sice našel, ale nebylo to ono. Naštěstí mu letadlo letělo zpět až v neděli a tak měl celou sobotu na podniknutí nějakého většího výletu. Rozhodl se, že se vydá na jih Haldenu, do tamnějších lesů a odloví hned několik kešek, které v té oblasti byly.
Když se Marasek vydal na cestu, byl všude klid a lidé byli v teple svých domovů. Po chvíli chůze narazil Marasek na první problém - a to jak se do lesa dostat. Na několikátý pokus (po nalezení několika konců slepých ulic) našel stezku vedoucí za jedním domkem a vydal se do lesa. Trošku nervózní z upozornění norské kolegyně z práce na výskyt vlků, pokračoval Marasek lesem až došel nedaleko první kešky. Bohužel stál na špatné straně údolí a tak se musel vracet a pokračovat jinou cestou. Dále už to šlo víceméně hladce, našel dvě kešky (jednu obzvlášť hezkou u malého majáku - GC20P64) a dokonce potkal rodinku na procházce. To ho uklidnilo a tak se nakonec rozhodl, že si procházku prodlouží a pokusí se ještě o jednu kešku. Po náročném výstupu na nejvyšší kopec v okolí bohužel zjistil, že nějaká jiná rodinka se pár metrů od místa, kde měla keška být, rozhodla udělat piknik (ano, piknik v zimě) a tak se Marasek vydal zpět. Zpět, ale ne stejnou cestou, nýbrž pěšinou, o které si myslel, že po ní rodinka přišla. Po půlhodině chůze, kdy si nebyl jistý zda jde vůbec správně a zda se dostane zpět do civilizace, naštěstí pěšina odbočila a začala klesat a tak se Marasek dostal zpět na cestu vedoucí do apartmánu, kde byl ubytován. Sice neodlovil všechny kešky, které si plánoval (u některých chybělo opravdu jen pár metrů, ale vzhledem k tomu, že byly sklály pokryty sněhem, nechtěl riskovat a nechal je snad na příště), ale výlet se povedl a dokonce našel i několik geocoinů.Bohatší o další zažitky se pak radostně vrátil domů a dodnes vzpomíná na krásnou norskou přírodu.
