Chilli a Lexy na sněhu / Chilli and Lexy on the snow

(11.12.2010)

Vánoce se blíží a se zimou přišla i bohatá nadílka sněhu. Teploty naštěstí nebyly moc nízko a tak jsme se domluvili s našimi přáteli a vyrazili do Bělského lesa na mikrosraz Jack Russell teriérů :-) Abychom byli konkrétnější tímto srazem myslíme seznámení naší Chilli s Lexy, obě Jack Russell teriérky.

Chilli se naštěstí nevzpouzela a tak cesta od domu šla hladce. V Bělském lese byl všude čerstvě napadaný sníh a vypadalo to, že to Chilli vůbec nevadí. Šla poslušně s námi a tak jsme za chvilku potkali Mílu s Bohunkou a s jejich Lexy.

Obě psí slečny se zpočátku nejistě očuchávaly, ale za chvíli se z nich staly kámošky. Běhaly sem a tam, dováděly ve sněhu a k našemu překvapení nám ukazovaly jak umí poslouchat.

I přesto že Chilli neměla slušivý obleček jako Lexy, vydržela bez problémů dovádět a zdálo se, že ji vůbec není zima. Nicméně sníh byl docela mokrý a my jsme nechtěli riskovat její nachlazení  a tak jsme se rozloučili a pádili domů.

Doma se pak naše Chilli uvelebila v sedacím vaku, kde zanedlouho spokojeně usnula. Ani se nedivíme - po takovém dovádění venku si zaslouží pořádný odpočinek ;-)

První noc v novém bytě / First night in new home

(27.10.2010)

Ovlivněni štěnaty Lexy a Roxy od našich přátel jsme začali přemýšlet o novém přírustku do naší rodiny. Zpočátku vyhrával zdravý rozum, ale poté, co Marasek objevil na Avízu jeden inzerát, začal rozum pomalu ustupovat. Fotky malých štěnátek obměkčily i Maki a my jsme se rozhodli, že se na štěnátka zajedeme  podívat. Tato návštěva pak nadobro zpečetila náš osud.. :-)

Po několikatýdením čekání přišel náš den a my jsme jeli pro naši malou holku Chilli - štěnátko Jack Russell teriéra - k veterináři, kde jsme měli schůzku s majiteli. Chilli i její sestry dostaly první očkování, které statečně zvládly a za chvíli přišlo loučení a převoz do jejího nového domova.

Doma se Chilli trošku nejistě rozkoukávala, ale pak nám ukázala jak si umí hrát a jak rychle se dokáže přemístit z jedné části bytu do druhé. Přišly i první loužičky - samozřejmě na úplně jiných místech, než na podložce, kterou jsme ji k tomuto účelu nachystali.. Také jsme zjistili, že je na nás hodně fixovaná a tak se nás téměř pořád držela a nechtěla usnout jinde než v náruči či klíně. Vymysleli jsme fintu, že ji vždycky zabalíme do deky a tam pak spokojeně taky usne. Tak snad brzy pochopí, že nemůže být pořád jen s námi.

Bylo nám jasné, že to nepochopí hned, proto jsme si na večer radši vytáhli karimatky, spacáky a ustlali si vedle jejího pelíšku. S Maraskovou rukou nataženou do pelíšku Chilli spala až na pár malých probuzení jako miminko..

Ráno jsme se pak probouzeli nevyspaní, teda krom Chilli, ta byla vyspaná do růžova..

Podzimní Prašivá / Prasiva in the autumn

(09.10.2010)

Víkend se blížil, předpověd počasí zněla slibně a my jsme po dlouhé době měli volný víkend. Proto jsme začali studovat mapy na geocaching.com a po chvíli rozmýšlení jsme naplánovali výstup na Prašivou a turistiku po okolních trasách. Když jsme si to tak pěkně naplánovali, zavolali jsme babičce Libušce a zeptali jsme se, jestli by se k nám nepřidala. Babička bez otálení pozvání přijala a tak už zbývalo jen nachystat GPSku, nabít baterie a naimportovat tamní kešky. Pracovní týden pak už rychle utekl a my jsme se probouzeli do mlhavého sobotního rána.

Po lehké snídani jsme nasedali do našeho Puntislava a skrz mlhu, která by se dala krájet, jsme dojeli až do Frýdku-Místku. Tam jsme nabrali babičku a pokračovali dále do Komorní Lhotky, kde jsme měli v plánu nechat naše geovozidlo. Jak jsme si to naplánovali, tak jsme taky udělali a  auto jsme nechali zaparkované v Komorní Lhotce. Dále jsme pokračovali pěkně po svých. Kousek za Lhotkou jsme si udělali první odbočku na kešku (z které Maki rozhodně nadšená nebyla), ale na místě jsme to kvůli neznámým lidem radši otočili. Vrátili jsme se tedy zpět na turistickou trasu a stoupali směrem Prašivá. Cesta nám celkem utíkala a my jsme se pomalu ale jistě vynořovali nad mlhu, kterou do určité nadmořské výšky všechno zakrývala.

Když jsme dorazili k dřevěnému kostelíku, tak už na nás pěkně svítilo sluníčko. U kostelíku jsme ulovili jednu kešku, ve které jsme vyměnili naše CWG za jiné do naší sbírky. Pak jsme ještě využili situace a nakoukli do kostelíku, který byl díky svatbě otevřený. Vtipné bylo, že při zavírání dveří zůstala kostelní klika babičče v ruce :-)

Kliku jsme samozřejmě vrátili a šli dále směrem na vrchol Prašivé a dále na Čupel. V plánu jsme měli i odlov dalších kešek. Ty povětšinou nebyly přímo na turistické trase a tak jsme vždycky museli mirně přemlouvat Maki, které se moc nechtělo někam stoupat a zase klesat, když jsme měli ještě kupu kilometrů před námi. Naštěsti jsme na ni byli s babičkou dva a tak Maki moc dlouho neodolávala a cestu zpět od kešek si už vždycky vychutnávala..

Po několik keškových zastávkách jsme dorazili až k chatě Kotař. Dále jsme chtěli jít ještě na vrchol Lipi, ale kvůli přeznačení červené turistické trasy jsme špatně odbočili a podruhé jsme to už nezkoušeli. Místo toho jsme si udělali odbočku k Hospůdce Ateliér. Trošku jsme bloudili, jelikož naším cílem nebyla hospůdka, ale keška, které byla nedaleko. Naštěstí jsme na místo zdárně dorazili a babička dokonce cestou našla hřib. Maki pak po chvilce našla i pěkně schovanou krabičku. Zpátky už jsme šli kolem zmiňované hospůdky a když jsme míjeli poutač s otevírací dobou, všimli jsme si i loga geocachingu. Když jsme podruhé dorazili k chatě Kotař, udělali jsme si na chvíli zastávku a občerstvili se.

Cesta zpátky dolů již pak ubíhala rychle. Klesání dolů bylo možná namáhavější než výšlap nahoru a když jsme došli zpět do Komorní Lhotky, měli jsme radost, že můžeme jít zase po rovince.

I přesto, že nás už nohy pobolívaly, prošli jsme se ještě po Lhotce a odlovili poslední dvě kešky tohoto vydařeného výletního dne. Pak již následovala cesta domů s malou zastávkou u tety a s nákupem v Tescu, nad kterým přelétaly hejna ptáků jako v nějakém hororu.

Když to shrneme, tak výsledek je následující:

• odloveno 7 keší
• nalezen 1 Travel Bug
• vyměněno 1 CWG
• celkem u toho naše nohy našlapaly témeř 20 km :-)

Tesco a hejna ptáků

Svatební cesta / Honeymoon

(9.-12.9.2010)

Ve čtvrtek po svatbě jsme se probudili do upršeného a pošmourného rána a Maki si jen v duchu říkala, kolik štěstí měli, že včera to počasí vydrželo. Ale na melancholii nebylo moc času, protože jsme se museli breskurychle zabalit, zajet nakoupit zásoby a vyrazit směr jižní Morava. Naším cílem byla vesnička Lukov nedaleko Znojma, konkrétně penzion Na Vyhlídce. Tam jsme strávili 4 nádherné dny naší svatební cesty.

Cesta tam proběhla hladce, Puntislav jel jako drak a my už jsme za chvilku stavěli v městečku Lechovice, kde jsme si dali oběd a vyrazili odlovit kešku. Bohužel nám štěstí nepřálo a nenašli jsme ji :-( Za chvíli jsme si ale chuť spravili další schovkou s parádním výhledem na větrnou elektrárnu. Kešku u elektrárny solární jsme ale vzdali, protože děda, který hlídal sousední vinici, se po nás nějak podezřele díval :-)

Odpoledne jsme přes typickou jihomoravskou vesničku dorazili do penzionu. Po poradě s milou paní majitelkou jsme ale znovu nasedli do auta a jeli nakoupit do vinotéky zásobu burčáku. Ten byl úžasný, začali jsme poctivě vyměňovat krev a plánovat, co všechno podnikneme následující dny. Počasí zatím vypadalo slibně (narozdíl od Ostravy, kde prý pořád lilo), takže jsme se nemohli dočkat až vyrazíme na túru.

Předpověď opravdu nelhala a v pátek nás z postele vytáhly sluneční paprsky. Po snídani jsme nastudovali mapu a vyrazili směr Rakousko - naším cílem bylo městečko Hardegg s nádherným hradem. Cesta vedla loukou, polem, lesem nelesem. Nádhera, užívali jsme si přírodu plnými doušky. Všude plno květin, hub (bohužel hlavně nejedlých a jedovatých, ale o to zajímavějších), ale přesto se nám podařil parádní úlovek. Takový hřib krasavec a hned vedle pěšiny červené turistické značky. To bylo Maki podezřelé, protože v Beskydech je tento jev velmi neobvyklý. Takže jsme s Míšou stáli nad hřibem a vedli spor o to, jestli je nebo není jedlý. Maki usoudila, že vypadá jedle, ale to, že tam ještě je, je prazvláštní a že určitě bude červivý... Jak to dopadlo? Na to si musíte počkat ještě pár řádků ;). Musíme pokračovat ve výletě.

Další zastávkou byla vyhlídka. Kdyby tam nebyla keška, tak tam asi ani nejdeme, protože to bylo mimo trasu, ale to bychom moc litovali...Jako na dlani jsme z ní měli městečko Hardegg i s majestátním hradem. Když k tomu připočteme radost z nalezené kešky a super fotky našich snubních prstýnku, opravdu ta odbočka stála za to!

Ale to už zbývalo jen pár kilometrů k hradu Hardegg, kde jsme odlovili kešku s nápaditou skrýši a vydali se na obhlídku hradu. Maki si pečlivě natrénovala, jak pěkně německy řekne hradní paní o lístky, ale hradní paní po tom, co zjistila, že jsme Češi, spustila roztomilou češtinou, že Češi mají slevu a velkými dřevěnými vraty nás vpustila do útrob hradu. Měli jsme ho sami pro sebe a mohli jsme ho prolézt a prozkoumat, jak jsme chtěli. To bylo něco pro nás. Tedy hlavně pro Míšu, který prošmejdil kdejaký kout. Byl to opravdu zážitek, něco jiného, než když vás průvodkyně honí tak, že ani nemáte čas zaregistrovat věc, o které zrovna vypráví.

Teď nás ještě čekala cesta zpátky, nic veselého, protože vedla hodně do kopce :-) Ale svítilo sluníčko, takže se nám dobře šlo. Dorazili jsme k večeru a protože s hříbkem to dopadlo tak, že jsme ho po cestě zpět nakonec vzali a přidali k němu ještě pár menších brášků, museli jsme do Znojma pro vajíčka. Udělali jsme si báječnou smaženici, zapili ji burčákem a čekali, jestli se ráno vzbudíme.

Vzbudili jsme se a po snídani jsme zase obouvali pohorky a vydali se na nedalaký Nový Hrádek. No, Hrádek...Vypadal spíš jako hrad. Šli jsme cestou necestou a najednou před námi hradby jako kráva :-) Další prohlídka začínala za 20 minut, takže jsme si čekání zkrátili odlovem nedaleké kešky. To jsme stihli právě včas než se přirítila skupina 20 cyklistů středního věku, kteří hned zkazili romantickou atmosféru toho úžasného místa.

Vše ale zanedlouho napravil naprosto bezkonkurenční pan průvodce (nejlepší jakého jsem kdy kde zažili), který své vyprávění o hradu začal vyjmenováním všemožné zvířecí havěti, která tam žije. Užovka stromová, včela černá (nebo tak nějak), různi hlemýždi a vzácní brouci.
Kdyby se u toho nesmál, tak asi Maki hrůzou uteče, ale i když to myslel naprosto vážně, ten úsměv to nějak zlehčoval. Z hodinové prohlídky jsme po hradě chodili hodiny dvě a fascinovaně poslouchali zajímavé vyprávění. Nejen o historii ale i o fauně a flóře, bylo to opravdu moc zajímavé. Odcházeli jsme neradi, plni nových vědomostí a zážitků. Pokud budete mít někdy cestu na jižní Moravu, určitě Nový Hrádek nevynechejte. Stojí to za to!

Odpoledne jsme se vydali do Vranova nad Dyjí. Pěšky už bychom to nezvládli, takže jsme nasedli do Puntislava a vyrazili. První zastávkou ale byla restaurace, protože Míša jako správný manžel ví, že hladová Maki rovná se protivná Maki ;-) Zastavili jsme u restaurace, která soudila se starým mlýnem holandského typu. Samozřejmě nesměl chybět ani odlov kešky.

Ve Vranově jsme vyrazili k zámku a po cestě jsme odlovili několik kešek. Nechtěli jsme si kazit zážitek z rána, proto jsme si zámek obhlídli jenom z venku a vydali se k Vranovské přehradě. Byl už podvečer a procházka kolem přehrady byla moc příjemná. O to víc, že jsme ji spojili s odlovem dalších dvou kešek. Z listingu jedné jsme se dozvěděli, že v nedelaké zátoce lze nalézt tzv. almandíny (větší české granáty), takže jsme se vydali ke břehu a opravdu - po chvilce jsme jich měli plnou dlaň. Maki se taky konečně naučila házet žabky :-)

V neděli jsme se brzy ráno sbalili, rozloučili se s paní domácí a vyrazili do Znojma. První zastávkou bylo tajemné znojemské podzemí. Tuhle turistickou lahůdku jsme si nemohli nechat ujít, protože jen pro jejím projití byl možný odlov jedné zajímavé kešky (GC287F8 - 1. Znojemsky letterbox - Tajemne podzemi). Ale i když geocaching nehrajete, tak podzemí stojí za to. Byl zážitek poznat, jak byli naši předci důvtipní a jak to měli vše promyšlené a propojené a to doslova :-) Nebudeme prozrazovat víc než je nutné, ale tahle keška byla jedna z nejlepších, kterou jsme kdy našli. Opravdu perfektní zážitek. Ale samozřejmě jsme odlovili i jiné poklady, podívali se na rotundu Sv. Kateřiny a ke znojemskému hradu, ale trošku jsme byli městem zklamání. Možná v tom hrálo roli to, že byl první den po vinobraní a jinak milí jihomoravané byli dost zatrpklí a šlo poznat, že jen těžce rozdýchávají včerejší opičku :-)

Protože už jsme se po tolika super zážitcích těšili domů, neprodlužovali jsme to a vyrazili. Dovolenou jsme chtěli zakončit steakem v naší oblíbené restauraci, ale zrada, protože byla zavřená. Takže jsme se stavili do obchodu pro maso a steaky si udělali doma. Lepší tečku dovolené jsme si nemohli přát :-)