Česká republika, Adršpach, 2009 / Czech republic, Adršpach, 2009

(4.7. - 9.7.2009)

Po naší březnové dovolené v Paříži jsme na léto chtěli vymyslet nějaké poznání krásné České Republiky. Vybírali jsme s Maraskem z několika míst, na kterých jsme ještě ani jeden nebyli a nejvíce nás zaujaly Adršpašské skály. Nejprve jsme se báli, že se tam bez auta nemáme šanci nějak rozumně dostat, ale nakonec jsem po krátkém hledání v IDOSu zjistila, že to nebude takové hrozné, jak se na první pohled zdálo. Z velkého množství zajímavého ubytování jsme si nakonec vybrali Klikarovy a jak jsme později zjistili, byla to perfektní volba. Tou méně šťastnou volbou byl termín dovolené 4. - 9.7.2009. Byla to hlavní turistická sezóna a ve skalách bylo neustále spousta lidí, ale zase jsme díky státnímu svátku ušetřili alespoň jeden den dovolené ;-)

Z Ostravy jsme v den D vyrazili brzy ráno vlakem směr Pardubice, kde jsme přesedali na vlak do Hradce Králové a pak ještě jedno přesedání v Trutnově na malý motoráček, který nás zavezl přímo do Adršpachu.

Nevím jakým zázrakem neměl ani jeden vlak zpoždění, takže jsme stíhali v pohodě přestupovat a před polednem jsme zvonili na Klikarovy...

Protože jsme měli takřka celý den ještě před sebou, vyrazili jsme hned na obhlídku okolí a samozřejmě na lov nějakých těch kešek. Vyplatila se nám domácí příprava na Poklad diamantových skal (GC1CD8A) a tak jsme hned na začátku procházky slavili úspěch. Pak jsme se vydali k hradu Adršpachu (GCY9B2), z kterého byl nádherný výhled na skály, které nás čekaly další dny. Aby toho nebylo málo, tak jsme se ještě kus prošli na jednu kešku Pro lenochy (GC1TWVP). Název byl pro nás trošku zavádějící, jelikož jsme museli jít až na druhý konec Adršpachu a zpět, ale radost z úlovku nám stála za to. O tři kešky bohatší jsme se vrátili na ubytování a protože se Marasek rozmlsal dnešními úlovky, přemluvil mě, abychom si udělali ještě večerní výlet na Křížový vrch.

Byl to docela náročný výstup do kopce, ale stálo to za to. Ty rozhledy! Bohužel jsme tam nebyli sami, takže odlovit kešku Křížový vrch (GC1715F) nám dalo pořádně zabrat. Nakonec se zadařilo díky vydatné pomoci jiného kačera, kterého jsme cestou nahoru potkali. Ale to už se pomaličku stmívalo a my jsme se šťastní z té pohody a krásné přírody vydali zpátky do našeho přechodného bydliště.

Druhý den ráno po probuzení jsme zjistili, že nám počasí moc nepřeje, ale tím jsme se nenechali odradit a vybaveni pláštěnkou jsme vyrazili do skal...Vchod do těch Adršpašských byl jen 5 minut chůze od místa, kde jsme bydleli. Vstoupili jsme do pohádkového světa. Jestli jste v Adršpachu nikdy nebyli, kašlete na všechny zahraniční dovolené a zajaďte se podívat, jak to vypadá v české pohádce. Krásné procházení mezi skalami nám kazily jenom občasné přeháňky a spousta turistů. Pokud můžete, jeďte do skal raději mimo letní prázdniny, určitě si bez těch davů líp vychutnáte jejich úžasnou atmosféru.

Moc se nám líbilo na Sloním náměstí a taky stezka Vlčí rokle. To byl ten "tak akorát" adrenalin.

Co nás s Maraskem nadchlo úplně nejvíc, na to se můžete kouknout na tomto videu. Maki to objevila při hledání kešky a začala křičet: "Ta voda bublá, ta voda bublá." Míša si myslel, že se dočista zbláznila. Ale byla to pravda. Báli jsme se do vody sáhnout, že je horká, ale ty bublinky tam vznikají z úplně jiného důvodu, jak jsme se pak dočetli v povídání o kešce Stříbrný pramen (GC1TR2C). Voda tam ze spod vyvěrá pod tlakem, a proto vypadá jakoby neustále bublala. Druhý den naší dovolené jsme zakončili ještě pořádným výšlapem na Lysý vrch, jak jinak než kvůli kešce (GC1T7MR). Ta nám dala pořádně zabrat. Marasek byl jako vždy tvrdohlavec tvrdohlavá a chtěl jí odlovit stůj co stůj, takže se mi málem zřítil ze skal... Ale dobře to dopadlo ;-)

Po náročném dni jsme spali jako miminka, ale to už na nás vykukovalo sluníčko a vytáhlo nás z postele. Čekal nás výlet na dělostřeleckou tvrz Dobrošov. Počasí slibovalo nádherný den. S jedním přestupem jsme se vlakem dostali do Náchoda. Odtud jsme mohli buď pěšky nebo autobusem. Protože bylo opravdu krásně a autobus měl jet až za hodinu, zvolili jsme první variantu (Maki se párkrát za ten nápad pořádně proklela :-) ), ale nakonec jsme šťastně došli.

Měli jsme štěstí, protože za půl hodinky se začínaly prodávat vstupenky na prohlídku, takže jsme si je mezi prvními koupili a nedočkavě čekali, až budeme moct vstoupit do tvrze. Maki ještě v žádné nikdy nebyla, takže se moc těšila a Marasek se taky těšil, protože zatím navštívil jen menší bunkry :-) Zklamáním byla slečna průvodkyně, protože to byla její třetí prohlídka se skupinou a měla jsem pocit, že Marasek toho věděl mnohem víc než ona. Ještě, že jsem ho měla vedle sebe, takže mi všechno vysvětlil. Bylo to strašidelné a studené. Venku bylo 28°C a vevnitř tak 15°C, bylo tam opravdu chladno.

Nejstrašidejnější byla cesta dlouhou úzkou chodbou a pak výstup po opravdu hoooodně schodech. Nemělo to konce, Maki se docela bála a Marasek si z ní dělal srandu.
Ale konečně jsme byli zase venku na sluníčku. Počkali jsme, až se všichni rozptýlí do okolí, odlovili jsme si kešku Dobrošov (GC13NT4) a vydali jsme se k pěchotnímu srubu Jeřáb. Protože byl státní svátek, byl taky výjimečně otevřený, takže Marasek ho šel prozkoumat.

Takhle krásně na mě vykouknul zevnitř ;-). Mě se nepozdával už ten vchod do srubu (byl dost provizorní, protože, když se to stavělo, tak tam ani žádný pořádný vchod na povrchu nebyl - mělo se chodit hlavně podzemní chodbou...), takže jsem prohlídku s díky odmítla. Využila jsem toho, že u srubu stál průvodce, který tomu evidentně dost rozuměl, takže jsem ho  hezky vyzpovídala a doplnila jsem mezery v učivu, na které se na konci deváté třídy základky už moc nedostalo...

Nabití novými zážitky a vědomostmi jsme se vydali zpátky do Náchoda. Cestou jsme odlovili ještě čtyři kešky. Tu první jsem objevila Maki a byla opravdu důmyslně maskovaná.

Cestou k druhé kešce - Vyhlídka (GC13NRY), byl opravdu krásně vidět celý Náchod a taky Náchodský zámek. Keška byla opravdu moc hezky vymyšlená, fotka tady není schválně, jestli to bude číst nějaký další kačer, tak ať se hledáním potrápí stejně jako my ;-).

Protože nám i po výborném obídku ještě scházela spousta času do odjezdu vlaku, procházeli jsme se po Náchodě, podívali jsme se na náměstí, k zámku a taky stihli odlovit nějaké další kešky.Ta v modrém kufříku nás překvapila svými rozměry.
Do Adršpachu jsme přijeli pořádně unavení, takže jen co jsme se umyli, už jsme spali.

Další den našeho výletování byly na programu Teplické skály. Jsou méně známější než ty Adršpašské, ale musíme říct, že se nám líbily mnohem víc. Hlavně proto, že tam nebylo tolik turistů, občas jsme byli s Maraskem na stezce úplně sami a mohli jsme se nerušené kochat :-)
Připomíná vám tahle skála něco? Ano je to koní hlava i s nozdrama...Ta příroda je opravdu jedno dokonalé umělecké dílo ;-). Samozřejmě i dnešní den byl  zčásti zasvěcen geocachingu, ale  hned u první kešky Střmen (GC1TH74) jsme neslavili úspěch. Skalní hrad musel být ve své době opravdu impozatní, ale svůj poklad nám pro tentokrát nevydal.

To nám ale zase tak moc nevadilo, Marasek si chvilku potom neúspěch vynahradil keškou Poseidon (GC1D6AQ). Maki se odmítla do jeskyně vydat s ním, nemusí mít všechno ;-). Další kešky už byly pohodové.

Celý okruch Teplickými skalami jsme zvládli docela rychle, takže jsme se rozhodli, že do Adršpachu dojdem pěškobusem přes nám už známou stezkou Vlčí roklí. Z té jsme byli opravdu nadšení.

Příjemnou procházkou jsme se dostali zase zpátky do Adršpašských skal, které jsme prošli stranou, kterou jsme kvůli tzv. Miší díře ještě nešli. Viděli jsme známé sousoší Milenci a Starosta a Starostová.

Pak už jsme se Myší dírou dostali na stezku, která nás dovedla zpátky k jezeru.

Maki ukecala Maraska a půjčili si lodičku. To byla romantika :-) Maki to pádlování nešlo a Míša se tím evidentně bavil. Nebýt jeho, tak se tam motají v kruhu dodnes...

Poslední den dovolené chtěla Maki strávit odpočinkově. Už to vypadalo, že Marasek to chápe a souhlasí s tím, ale Maki měla tušit, že to nebude jenom tak... Z pohodové procházky se vyklubala celkem solidní túra i s bouřkou na rozlehlé louce. To byl teda adrenalin! Ale hezky popořádku.

Vydali jsme se na hrad Skály, teda hrad, ona to byla zřícenina, ale moc pěkná. Samozřejmě jsme nemohli opomenout ani místní kešku (GCQ8T2). Krásný výhled nám kazil jen začínající déšť, před kterým jsme se schovali na místním zámku, který byl postavený z toho, co rozebrali z hradu položeného o půl kilometru výše... Dali jsme si výborný domácí koláč a vyrazili jsme pokračovat v cestě. Počasí nic moc, ale nějak jsme se zpátky dostat museli.

Cestou jsme viděli tyhle nádherné koníky a taky nás zastihla parádní bouřka. To jsme opravdu měli strach. Nevěděli jsme, kde schovat špacírku, aby nepřitahovala blesky a taky jsme netušili, kde se máme schovat sami - na louce na kraji lesa moc možností úkrytu nebylo...Ale přežilo jsme to :-) A naše pláštěnky se taky osvědčily.

Ale to už jsme byli na okraji Adršpachu a zachvilku jsme byli zpátky v suchu našeho přechodného bydliště.
Nezbývalo nic jiného, než se sbalit a jít spinkat. Druhý den ráno jsme vyrazili na dlouhou cestu zpátky do Ostravy. Byl to opravdu moc krásný týden, na který máme jen nádherné vzpomínky.