(26.10.2019)
Letošní nádherné podzimní počasí přímo vyzývalo, abychom vyrazili do hor. Předpověď slibovala poslední krásný víkend, takže bylo rozhodnuto. Konečně se nebudeme na Lysou koukat jen z okna, ale vyrazíme nahoru.
Nachystali jsme svačinu a autobusem jsme se nechali vyvézt do Krásné k Lesní správě. Bernieho si dal Míša do krosny a po žluté jsme vyrazili do kopce. Začátek byl náročný a mamka sotva funěla. Samík šel jako kamzík a neustále na nás musel čekat. Příroda okola nás byla kouzelná.
Před posledním stoupáním už šlo vidět i na Míšovi, že tento výstup je náročný. Není čemu se divit, když na zádech nesl 15 kg. Je to náš borec, že to tak zvládá a my díky tomu nemusíme sedět doma jako pecky a čekat, až Bernášek vyroste. Po náročném závěrečném stoupání jsme konečně až na vrcholu Lysé hory. Samík, který šel popředu, tam na nás musel 20 minut čekat. Uděláme nezbytné fotky do rodinného alba a jdeme se podívat do restaurace.
Když vidíme tu frontu, chuť na pivo a birell nás úplně přejde. Uděláme si piknik v trávě a zbaštíme celou svačinu. Po krátkém odpočinku se vydáme po červené na 8 km dlouhou túru na Visalaje. Cesta je to krásná, ale zdá se nám nekonečná. Když ukazatel hlásí, že nám zbývají ještě 3 km, jsme rozladění, tipovali jsme mnohem méně. Vypadá to, že ani na Visalajích nestihneme pivko a přidáváme do kroku, abychom stihli autobus. Bernie nám to zpestřuje čůracími přestávkami, vyndávat a dávat ho zpět do krosny a pak na záda není žádný med.
Nakonec na Visalaje přicházíme 10 minut před odjezdem autobusu, ani kešku nestíháme odlovit. Nevadí, zajdeme pro ni zase příště. Jsme rádi, že si v autobuse můžeme sednout, nejvyšší vrchol Beskyd nám nedal dobrý pocit z turistiky zadarmo. Jsme dobří, že jsme to zvládli. Byl to krásný výlet.
