2012/12/31

Silvestr 2012 na chatě

(31.12.2012)

Kde jsou ty časy, kdy naší jedinou starostí bylo, aby se na Silvestra konala u někoho pořádná akce.. Letos bylo hlavním cílem odjet někam, kde bude klid, aby mohl Sam spát a Chilli se nemusela celou noc klepat vystresovaná pod postelí.
Nakonec padla volba na chatu v Pržně. Míša pořádně zatopil v krbu a zanedlouho tam bylo příjemných 24 stupňů :-) Ani venku to nevypadalo na prosinec.



Dopoledne na Silvestra jsme vyrazili do Bašky, kde jsme se setkali s kamarádkou z diskuze na emiminu. Po výborném obědě jsme strávili odpoledne na zahrádce. Sam zalil babičce všechny kytičky, svým "tsi tsi" (v překladu či či či) svolal všechny sousedovic kočky, aby je pak Chillinka s velkou pompou mohla vyštěkat pryč. Večer jsme si pak zapálili prskavy a když mláďata ulehla utahaná ke spánku, my jsme si s Míšou snad po sto letech zahráli Carcassonne. Jako vždy jsem prohrála, ještě, že to nebylo na Nový rok. To mi stále nechává naději, že se jednou i já dočkám vítězství :-)


Samík i Chilli půlnoc a vítání nového roku 2013 zaspali jak se patří.  My jsme to zabalili pár minut po půlnoci a Sam nás nechal vyspat až do půl deváté. Jestli je rčení: "Jak na Nový rok, tak po celý rok", pravdivé, tak to bude boží :-)


2012/12/28

Jojo Park

(28.12.2012)

Babička Věrka nám před Vánoci koupila na slevomatu poukaz na vstup do Jojo parku. Protože Samík přes svátky neviděl své kamarády Sofinku a Petříka, domluvili jsme se, že tam vyrazíme v pátek odpoledne všichni společně a pořádně si to užijem.



Náš původní plán byl, že taťkové budou hlídat a my si v klidu dáme kafe a popovídáme si.  Jenomže jsme se přepočítaly, protože podobný nápad mělo asi dalších milión maminek, takže v Jojo parku bylo pěkně narváno.



Ani volný stůl nebyl, takže jsme seděly provizorně mezi molitanovýma kostkama. Ale je pravda, že tatínci se snažili a myslím, že si hlídání a atrakce užívali :-) No a o prccích ani nemluvě, těm to nadšení sála z očí i z fotografií :-) Příště musíme vybrat lepší termín a snad si to brzy zopakujeme už konečně s tou kávičkou ;-)



2012/12/24

Naše druhé společné vánoce

(24.12.2012)

Čas utíká o závod s našim věkem, člověk se ani neotočil za létem a už jsme vymýšleli a chystali dárečky pro ty naše dva malé rošťáky a nemohli se dočkat až uvidíme jejich rozzářená očka u vánočního stromečku.

Abychom podpořili vánoční atmosféru, upekli jsme si společnými silami domácí vánočku. Den před Štědrým dnem jako tradičně napadl sníh a na Štědrý den ráno bylo nad nulou, lilo jako z konve a ze sněhu byla akorát jedna velká břečka. Cesta na hřbitov se stala velkým dobrodružstvím. Kdy se konečně dočkám té vysněné zasněžené romantiky? V Ostravě asi nikdy :-)



Den utekl hrozně rychle (kde jsou ty časy, kdy jsem jako malá nedočkavě vyhlížela Ježíška už od dopoledne a čas se šíleně vlekl) a nám zbývaly poslední chvilky na doladění slavnostní večeře. Samovi bramborový salát ani kapr moc nezachutnal, ale z toho, že mu Ježíšek nechal pod stromečkem dárečky, měl radost ohromnou. I Chillinka hořela nedočkavostí, takže jsme museli rozbalit i její dárečky.



Večer jsme u babičky Irči a dědy Standy zahájili návštěvní maratón a se Samíka se postupně během týdne stával mistr v rozbalování dárků. Nebylo jich málo a nějak nám ten hrací koutek uzurpuje stále větší část obývacího pokoje.


 Všem Ježíškům moc děkujeme za krásné dárečky a za milá vánoční setkání!

2012/11/18

Útěk ze smogu na Opálenou

(18.11.2012)

Ostravu zahalily oblaka smogu, takže cíl na víkend byl více než jasný. Ujet někam daleko předaleko do hor :-) Jenomže časové možnosti jsou omezené, takže Míša v sobotu v noci naplánoval prima výlet tak, aby si na chuť přišli všichni členové naší smečky.


Okruh kolem vrcholu Opálená u Čeladné je protkán sérií kešek, takže jsme vyrazili na velký lov. Megouše jsme zaparkovali u hřbitova, Samíka dali do krosny a vyrazili. První keška nás čekala hned u čeladenského nádraží. Pár let jsme tu nebyli a koukali jsme na tu krásnou novou budovu. To se architektům opravdu povedlo. Pak už jsme vyrazili vzhůru za dalšími keškami. Těsně před tou druhou si Míša vzpomněl, že jsme si neopsali bonusové číslo nutné pro odlov poslední kešky, ale Maki odmítla návrat zpět.





Takže jsme pokračovali dál v cestě. Některé kešky se dařilo najít hned, některé nás trošku potrápily, víc štěstí na hledání měla tentokrát Maki. U jedné z kešek nás dohonila mladá dvojice, takže jsme s odlovem počkali, ale oni taky podezřele dlouho otáleli na místě. Jasně, byli to další kačeři, takže jsme počkali, až se zalogujou a až pak jsme se vydali zapsat my. Až když zmizeli za zatáčkou nám docvaklo, že jsme od nich mohli zjistit první bonusové číslo. Míša nasadil ostré tempo, abychom je dohnali. Ale vypadalo to, že nám utekli, u další kešky po nich nebylo ani vidu ani slechu. Až když ji chtěl Míša vrátit zpátky do skrýše, objevili se :-) Nějakým záhadným způsobem jsme je předběhli, takže jsme se dozvěděli chybějící číslo :-)



U výpočtu jsme se trošku nepohodli kvůli závorkám, ale naštěstí vše dobře dopadlo a Samík se mohl proběhnout. Bylo už dost hodin, takže jsme se přes sjezdovku vydali kolem hospůdky Opálená pro bonusovou kešku a pak už jsme pádili zpátky k autu.



Samíka to proběhnutí dost zmohlo a chudák nemohl v krosně najít pohodlnou polohu na spaní. Nakonec usnul, ale jeho klimbající hlavička se Maki ani trochu nelíbila. Takže Míša shodil krosnu ze zad, vytáhli jsme Samíka, kterého to absolutně nevzbudilo, a zbytek cesty ho Míša nesl v náručí. Ještě, že už nám do cíle zbýval jen něco přes kilometr. Doma jsme totálně odpadli. Chillinka byla zalezlá v pelíšku, nás bolelo celé tělo, pouze náš nezdolný malý ďáblík, posílen 20 minutovým spánkem u tatínka v náručí, řádil až do večerky jakoby se nechumelilo.