Ťap, ťap

(22. - 23.09.2012)

Pracovní týden uběhl jako voda a další víkend byl před námi. Původní plán zúčastnit se v sobotu geocachingového srazu na Trojmezí se nám začal pomalu rozpadat. Lucka, se kterou jsme měli na sraz jet, nám zavolala, že bohužel nedorazí a počasí také nevypadalo nijak optimisticky. Suma sumárum, výlet na sraz jsme odpískali.
Nicméně něchteli jsme celý den sedět jen doma a tak jsme vymysleli, že se aspoň půjdeme projít do Bělského lesa a případně odlovíme jednu novou kešku, která se tam objevila. Po obědě jsme tedy vyrazili a přidala se k nám i babička Irča. Hned ze začátku lesa nám Samík začal vykládat o ťap, ťap a musíme říct, že o teorii chůze toho asi zná hodně, protože pusu jen tak nezavřel :-)

Když nám to vše vysvětlil, rozhodli jsme se, že je čas, aby se nám předvedl v praxi. Jednu ruku držela babička, druhou taťka a Samík cupital a smál se od ucha k uchu. S jistotou, že ho držíme se odvážel do různých kreací a taky se divil, proč jdeme tak pomalu. Vše se změnilo, když jsme Samíka pustili a chtěli po něm ať jde sám. Nejistě se koukal a odvážil se aspoň k několika krůčkům, ale hned se nás zas chytnul a držel se jak klíště.
Odpoledne jsme pak strávili na paloučku u areálu zdraví, kde si na své přišla taky Chilli, které jsme házeli žaludy a disk a ona lítala jak střelená :-) Doma nám pak Samík ještě ukázal jak couvat a musíme uznat, že mu to opravdu šlo.

V neděli už to s počasím vypadalo lépe, ale nakonec jsme se šli projít jen do Hrabůvky, kde jsme si vyzvedli objednanou deku. Cestou zpět jsme zase Samíka postavili na nohy a on si spokojeně dělal své ťap ťap. Po zkušenostech ze soboty mu to šlo o něco líp a taky se odvážil více cupitat sám. Myslíme, že za chvíli na to přijde a zbaví se strachu a nám pak přibude jedna starost navíc - jak toho malého sviště uhlídat :-)

Šance, Prostřední Bečva, rozhledna Súkenická

(15.09., 16.09.2012)

Předpověď slibovala na víkend hezké počasí, takže jsme se nechali zlákat a rozhodli se strávit volné dny aktivně v přírodě. V sobotu odpoledne jsme vyrazili k přehradě Šanci.  Kočárek jsme tentokrát nechali doma, chtěli jsme vyzkoušet, jak to Sam zvládne v krosně.
Zvládnul to na výbornou, v krosně se mu moc líbilo a celou cestu byl moc hodný. Míša zjistil, že jsou na okruhu okolo přehrady nové kešky, takže jsme vyrazili na lov. Skrýše byly moc pěkné a celkem se nám dařilo. Z pěti kešek jsme jen jednu nenašli. Chtěli jsme to zkusit ještě cestou zpátky, ale trochu jsme podcenili přípravu oblečení a Samík už byl zmrzlý jako preclík, takže jsme spěchali zpátky k autu.

Namlsaní touto pěknou procházkou jsme se rozhodli, že v neděli vyrazíme za Maruškou, Michalem, Šimonkem a Emičkou na Prostřední Bečvu. Po krátké poradě u nich doma jsme se rozhodli, že zajedeme na Bumbálku a odtud pěšky k rozhledně Súkenická. Sam se nesl v krosně, Ema v šátku a Šimon statečně šlapal po svých. Vždyť už je to taky velký kluk. Šli jsme podél pohraničních kamenů, jednou nohou v Česku, druhou na Slovensku :-) Udělali jsme si krátkou zastávku u pramene Bečvy. Míša se nevzdávál svého cíle najít alespoň jeden hříb, takže brouzdal lesem nelesem. My ostatní jsme šli po značce směrem k rozhledně.

Míša se Samem a Chilli počkali dole a my ostatní jsme si vyšlapali 132 schodů (doufám, že si to pamatuji správně :-)) nahoru na rozhlednu, abychom se mohli kochat krásnými výhledy na Beskydy a Javorníky. Ony ty výhledy byly trošku zastíněné mlžným oparem, vysílač Lysé hory si člověk musel domyslet, ale i tak to bylo moc hezké.

Samík si za pomoci malých kamarádů Šimona a Emy protáhl nožky a po krátkém odpočinku jsme vyrazili na cestu zpátky. Maruška nám přichystala výborný oběd a pak už byl čas na cestu domů. Všechny děti už byly unavené, takže bylo třeba je zpacifikovat a uložit k odpolednímu spánku. Samík se prospal cestou domů do Ostravy v autě, takže byl odpočatý, a my jsme měli co dělat, abychom s ním do večera udrželi tempo :-)

Nedělní odpoledne v Darkovičkách

(09.09.2012)

V rádiu jsme zaslechli reklamu, že v Darkovičkách bude u bunkrů československého opevnění akce, takže jsme se rozhodli, že se tam zajedeme podívat. Hned po příjezdu si Megouš zažil svůj křest, když jsme museli zaparkovat uprostřed přilehlého pole :) Pak jsme jen doufali, že se Samovi budou tanky, obrněné vozy a bunkry líbit a naštěstí jsme se nezklamali. Očička mu z krosny jenom svítily a neustále říkal svoje "bum, bum, bum", když se ozývali rány z pušek.

Do bunkrů jsme nakonec nešli, to počkáme, až bude Sam větší, ale i tak jsme si to užili. Počasí náramně vyšlo, podařilo se nám najít dvě kešky, takže dnešní mini výlet kousek za Ostravu neměl žádnou chybičku.