2013/05/18

Bezva den na hradě a na oslavě

(18.05.2013)


Předpověď sice hlásila na sobotu nic moc počasí, ale my jsme se nedali a vymysleli si nabitý program.

Ráno jsme vyrazili na Slezskoostravský hrad, protože tam byly hradní slavnosti. Při vstupu Samíka zaujaly vyřezávané zvířátka ze dřeva a hned vedle byly živé ovečky a králíčci, takže to chvíli vypadalo, že se dál nedostaneme. Ale zašli jsme se podívat na středověkou mučírnu, muzeum čarodějnic, obešli historický jarmark.

Chvilku Sam sledoval i rytířský souboj, historické divadelní představení a ukázka drezúry koní a dravců. U všeho však vydržel jenom chvilličku, ale od dřevěných zvířátek jsme ho na zpáteční cestě opět nemohli odtrhnout. Ale bylo třeba jet domů, aby se Sam vyspinkal, protože odpoledne nás čekala narozeninová oslava. Anička slavila 5 roků a Lucka pojala oslavu ve velkém stylu.



Sešli jsme se na zahradě rodičů kamarádky Zuzky a nestačili jsme koukat, jaké tam mají pro děti zázemí.
Opravdu dětský ráj, i my dospělí jsme se vrátili o pár let zpět ;-) U Samíka měla největší úspěch podomácku vyrobená motokára na tatínkův pohon a hned v závěsu se drželo jídlo. Největším favoritem byl grilovaný párek, vypadal, jako kdyby 14 dní nejedl, a zatímco ostatní děti si už zase hrály, Sam u stolečku dojížděl zbytky. Mně se zase moc líbily originální narozeninové muffiny :-)





2013/05/07

Za čistým vzduchem do Nízkých Tater

(04.- 07.05.213)


Letos nám jaro začalo trošku se zpožděním, ale za to se pak na nás sesypaly všechny alergeny naráz. A bohužel se naplnily moje obavy a Samík s nástupem hezkých letních dní opět začal škaredě kašlat. Loni ho z toho dostala až dovolená na horách, takže bylo jasno hned - pojedeme do Nízkých Tater. Naštěstí souhlasil i Michal, takže jsem mohla začít vybírat ubytování a plánovat program. To jsem zase byla po dlouhé době ve svém živlu :-) V úterý jsem objednala ubytování a v sobotu jsme vyrazili.
Navigace nám to trošku zavařila, protože nás vedla na Třinec. Nelíbilo se mi to, ale Míša prohlásil, že navigace snad ví, co dělá, a po menší výměně názorů jsme tedy pokračovali dál. Cesta to byla pěkná, až do té doby, než na nás v Čadci čekala na Žilinu objížďka. Navigace to těžce rozdýchávala a my netušili, kam jedem. Když na nás po dvou hodinách jízdy vykoukl ukazatel Frýdek-Místek 40 km, neměla jsem daleko k slzám. No, místo 3,5 hodin jsme jeli 6 a Míša prohlásil, že to máme trénink na ty Alpy. Tak že bych se jich přece jenom dočkala? :-)



Ubytování bylo moc pěkné - www.penzionliptal.sk, akorát místo slibovaného potůčku se za zahradou proháněla díky tání sněhu spíš menší řeka. Udělali jsme si procházku po okolí a k Samově velké radosti objevili klouzačku :-) Ano, tak málo zatím stačí ke štěstí ;-)


V neděli ráno jsme se rozhodli, že zajedeme do aquaparku v Bešeňové. Měli jsme trochu obavy, jak to Chilli sama zvládne v cizím pokoji, ale jednou to vyzkoušet musíme. Bohužel s námi všude nesmí. Lehce nervózní, aby neštěkala a nerušila ostatní hosty, jsme vyrazili vstříc vodním radovánkám. Po vstupu do komplexu jsme byli nadšení všichni tři. Pro každého tam bylo něco. Sam byl unešený z dětských tobogánů a já se zamilovala do bazénu s umělými vlnami. Kdyby ta voda byla slaná, tak je to jako u moře.

Míša nedal jinak než, že musíme vyzkoušet tobogány. Jel jako první a my ho čekali u výjezdu ze zeleného tobogánu. Trvalo to neskutečně dlouho a Míša prohlásil, že je to nuda, ať si vyberu jinou barvu. Řekla jsem, ať čekají u červeného. Vylezla jsem nahoru (moc moc moc schodů a pekelná výška s nádherným výhledem na Tatry) a suverénně šla k červenému tobogánu. Pan plavčík se mě snažil přesvědčit, jestli napoprvé nechci zkusit nějaký jiný a já si říkala, co to mele. Tobogán jak tobogán a já přece Samovi slíbila, že vyjedu tím červeným. No prvních pár sekund to bylo v pohodě, ale pak to nabralo grády. A já blbec si ještě lehla, ať jedu rychleji. Za třetí zatáčkou to udělalo žuch a já nabrala rychlost jak ve Formuli 1, modlila jsem se, ať už konečně vyletím ven. Dočkala jsem se naštěstí brzy. Když jsme pak procházeli do venkovních bazénů a my měli možnost vidět tobogány zvenku, pochopila jsem, proč mě pan plavčík tak odrazoval :-)


 Na chvilku jsme vyzkoušeli ještě venkovní bazén s termální vodou. Venku sice bylo jen 20 stupňů, ale voda byla tak teplá, že jsme se potili. Pak jsme šli okouknout ještě další z vnitřních bazénů a Samík tam objevil nerezovou klouzačku, která ho naprosto uchvátila. Jenomže pak už začal být docela protivný a my se rozhodli pro návrat za Chilli do penzionu. Až když jsme byli zpátky na pokoji, tak jsme z letáčku zjistili, co všechno jsme nestihli vyzkoušet. Ale tak aspoň máme co objevovat zase příští rok ;-)


Odpoledne jsme vyrazili na výlet k vodopádu. Nejprve jsme mysleli, že to vzdáme, protože začalo lít jako z konve, ale tu malou jarní přeháňku jsme přečkali pod stříškou z jedné víkendových chatek a pak pokračovali dál. Bohužel jsme neměli štěstí a nepodařilo se nám objevit kešku, která tam byla. Ale i tak to byla krásná procházka.
Večer jsme padli do postele totálně unavení.

V pondělí jsme vyjeli autem na Bielou Púť. Uvažovali jsme, že bychom se odtud nechali vyvézt lanovkou na Chopok, ale když jsme viděli ty ceny, tak jsme to vzdali a raději si udělali procházku kolem Vrbického plesa. Míša se Samíkem si postavili krásnou lodičku, sice neplavala, ale tak jsme ji tam nechali alespoň zakotvenou v přístavu ;-)


Na oběd jsme si zajeli do Koliby Gréta - www.kolibagreta.sk. Jídlo bylo výborné a navíc tam měli dětský koutek, takže se Sam ani trošku nenudil. Po obědě jsme se šli podívat ještě na areál kolem koliby. Bylo tam úžasné dětské hřiště a Samovi se tam tak moc líbilo, že jsme přehodnotili plány a strávili odpoledne tam. Dali jsme si pivko a relaxovali. Pak jsme ještě zajeli k Liptovské Maře, kde jsme chtěli Samovi dopřát házení kamínku do vody. Ale pláž, na které jsme loni byli, byla celá pod vodou. Takže jsme tam pobyli jen chvilku a jeli zpátky do penzionu.

V úterý už nás čekalo jen balení a cesta domů. Na oběd jsme se opět pro velký úspěch stavili do koliby a po cestě jsme se stavili ještě do výrobny sýra a koupili bryndzu, žinčicu a výborný ovčí sýr. Tentokrát jsme jeli přes Bumbálku, takže cesta utekla docela rychle. Teď už jen vyprat ty hory špinavého prádla a můžeme se těšit zase na příští rok.

P.S. Kašel i rýma tam Samíkovi úplně přestaly, je to fakt jako zázrak.