Vánoce 2011

(24.12.2011)

Letošní Vánoce měly být vyjímečné tím, že je poprvé budeme slavit s naším milovaným Samíkem. Nechtěně se ale staly vyjímečné taky něčím úplně jiným, podstatně méně radostným. Ale pěkně popořádku.

Týden před Štědrým dnem jsme měli všechny dárky nakoupené a zabalené, suroviny na salát a na štědrovečerní polévku byly v ledničce, takže jsme se krásně vyhnuli předvánočnímu šílenství v obchodech.

V pátek před Štědrým dnem už měl Míša dovolenou, takže jsme vyrazili koupit kapříka a na procházku. Venku ještě ležel sníh, takže to bylo super. Pak Míša stáhnul kapra, naporcoval ho, udělali jsme bramborový salát a já uvařila hrachovou polívku. Samík byl moc hodný, neustále se na nás usmíval z obýváku z deky, takže šlo všechno jedna báseň.

Ale pak se to začalo kazit. Míšovi začalo být špatně. Na záchodě nevěděl co dřív. No jo, střevní chřipka, to je pěkný prevít. Naštěstí mu už na Štědrý den ráno bylo lépe. Jenomže při pohledu z okna nám bylo špatně oběma. Po sněhu ani památky a všude jenom nechutná břečka, která znamená sprchu pro Chilli po každém vyvenčení. Měli jsme naplánovanou procházku na hřbitov, nakonec jsme tam ale jeli autem.

Když jsme byli sami, vždycky se nám Štědrý den vlekl. Se Samem utekl, ani jsme nevěděli jak. Míšovo štědrovečerní menu vypadalo bídně - rohlík a kapr bez strouhanky. Ani přípitek jsme si nedali. Nealko šampáňo na nás počká do Silvestra. Po večeři si šel Samík schrupknout a my jsme si s Míšou a Chilli rozbalili naše dárky. Pak přišla babička Irča, děda Standa a teta Monička a Samík se mohl vrhnout na svoje dárečky. Radost byla veliká. Balící papír trhal jako neskutečný profík, vůbec nešlo poznat, že je to letos poprvé ;-)

Na první svátek jsme navštívili prababičku Libušku a pak taky babičku Věrku s dědou Zdeňkem. Tam byli taky strejdové Míša s Peťou a bratránek Domča. Všude na Samíka i na nás čekala další spousta dárečků. To bylo radosti :-)  Ta nás bohužel přešla hned večer, protože jsem střevní chřipku dostala já. Hotové šílenství, ještě, že Míša byl s námi doma.

Nejhorší je, že jsme nemohli jet na naplánovanou návštěvu za prababičkou Blaženkou, pradědou Luďkem a dědou Luďkem. Tím pádem jsme neviděli ani Lucku, Honzu a Aničku. Ale pojedeme za nimi na Silvestra, tak už se moc těšíme.

I přes všechny útrapy, které nás potkaly, byly letošní Vánoce úžasné, všichni jsme si je užili a nejlepší na tom bylo, že jsme byli poprvé čtyři jako správná rodinka :-)

Prababí léto v ostravské ZOO

(05.11.2011)

Je 5. listopadu a i když jindy touhle dobou za okny poletují první sněhové vločky, dneska nám teploměr ukazoval krásných 16 stupňů. Míša tento úkaz nazval prababím létem :-)
Pojem babí léto se hodí tak akorát na září. Suprovní počasí jsme museli nějak využít, takže jsme vyrazili ukázat Samíkovi ostravskou ZOO. Pejsci do ní bohužel nesmějí, takže Chilli zůstala doma.

Naše procházka začala tradičními plameňáky. Jejich expozice byla jednou z mála věcí, která zůstala nezměněna od doby naší poslední návštěvy, která byla hodně dávno a ještě za svobodna. ZOO doznala velkých změn k lepšímu, nestačili jsme koukat. Nadchla nás expozice domácích zvířat, kde měl Samík možnost už v tak mladém věku vidět živou krávu..
No, řekněte, to se poštěstí málokterému městskému dítěti :-) Myslím, že tohle byl od ZOO tah správným směrem. Vždyť dnešní děti na živo vidí a rozeznají tygra od lva, ale pak mají problém s ovcí a kozou... Ne ale když navštěvují ostravskou ZOO ;-) A ještě zpět ke kravičkám - Samík popravdě viděl nejen tu českou stračenu, ale i skotskou highland cattle. Ta nám udělala radost, protože jsme si hned vzpomněli na naši dovolenou ve Skotsku.

Zašli jsme se podívat na hrochy, opičky a taky samozřejmě na slony. U sloního pavilónu jsme objevili kojící lavičku. Bohužel jsme ji vyzkoušeli jen nanečisto, protože Sam dostal hlad až u žiraf :-)

Moc jsme si dnešní mini výlet po ZOO užili, ale už se moc těšíme, až bude Sam větší a bude si moct vyzkoušet všechny ty nádherné klouzačky a prolézačky, které tam na něho čekají.

Pro lepší náladu přidáváme video, jakou srandu má Samík z padající opičky :-) Smíšek náš milovaný. V ZOO soutěžil s paviány o hlavní cenu křikloun roku, ale tím si to u nás vyžehlil ;-)

Sam nám roste jako z vody

Přidáváme sem pár foteček, na kterých je vidět jak nám Samík pěkně roste.
26. listopadu mu byly tři měsíce a už je to šikovný kluk. Krásně pase koníčky, hraje si s hrazdičkou a otáčí se na bok. Rád si povídá a i když to je zatím jen takové houkání, určitě nám vždycky sděluje něco důležitého, protože se u toho tváří vážně :-) Umí se taky pěkně vztekat, když mu nejde nějaká hračka strčit do pusinky. Ale taky se krásně směje, to hned zapomeneme na všechny ty proplakané hodiny a jsme nejšťastnější rodiče na světě!

První keška s kočárkem

(18.09.2011)

Podzim se pomalu blíží, tma přichází dřív a venku se už postupně ochlazuje.. Nicméně po slunečné sobotě měla dle předpovědi přijít ještě slunečnější neděle a my jsme nechtěli zůstat sedět doma.

Marasek proto po dlouhé době otevřel stránky Geocachingu a začal hledat nějakou jednoduchou kešku, která by nebyla moc daleko, ke které by se dalo dojet s kočárkem a kde by se Chilli mohla proběhnout. Najít takovou kešku, kterou navíc nemáme odlovenou nebyl vůbec lehký úkol :-) Nakonec však Maraskovi padla do oka keš v Hrabové (GC2NATJ). Aby to nebylo zas tak úplně jednoduché, musel se Marasek chvíli trápit luštěním souřadnic. Po několika neúspěšných pokusech byly na papíře rozumně vypadající výsledky a měli jsme jasno - pojede se do Hrabové.

V neděli opravdu svítilo sluníčko a taky i dost hřálo a my jsme kolem poledne vystartovali. Nalodění do Puntislava proběhlo rychleji než minule - pomalu ale jistě si tvoříme náš postup :-) Na místě jsme byli za chvilku, zbývalo jen přeparkovat Puntislava do stínu a vyrazit.

Na hrabovské cyklostezce byl relativní klid a tak jsme Chillinku mohli mít na volno. Samík se spokojeně vezl v kočárku a my jsme se střídali v řízení. Hladkou cestu pak vystřídala polňačka a my jsme přišli na to, že do terénu není náš kočárek Jané Slalom to pravé ořechové. Sice má kotoučovku a vypadá robustně, ale s chudákem Samíkem to házelo ze strany na stranu jako na tankodromu..

Drkotavou cestu jsme ale zvládli a na místě se Marasek pustil do hledání. Keška byla za chvilku na světě a dokonce v ní byl uložen i papírový geocoin - zatavený kus papíru s kodém mince a zprávou, že majitel má minci u sebe a do světa poslal jen tuto kopii. Po dlouhé době jsme tedy logovali a Samík "svoji" první kešku celou prospal.

Pak už následovala cesta zpátky, přerušená jen malou přestávkou na kojení. Už se těšíme až se zase pomaličku dostaneme do tempa a budeme slavit všichni společně více geonálezů..

Chilli už má jeden rok

(11.09.2011)

V neděli 11. září uběhl přesně jeden rok od toho, kdy světlo světa spatřilo malinkaté slepé šťěňátko s těmi nejkrásnějšími flíčky na čumáčku. Ještě netušilo, že už pár dní poté se do ní její budoucí páničci naprosto zamilují a začnou vymýšlet, jak svého budoucího mazlíčka pojmenují. Několikatýdenní čekání na den D bylo nekonečné. Psí princezna už měla jméno, nachystaný pelíšek, misky, vodítko, obojek a my jsme kolem toho vše jen nedočkavě chodili a nemohli se dospat dne, kdy ten malý psí uzlíček budeme mít doma. No, z uzlíčku už je pořádný pytel blech (samozřejmě jen obrazně) a Chillinka slaví 1. narozeniny, už je to velká psí slečna. Milá Chilli chtěli bychom ti popřát všechno nejlepší, spokojené bříško, měkoučké spaní, spoustu za letu chytnutých disků a velkou psí radost ze života. Děkujeme, že jsi s námi, bohatě nám potvrzuješ rčení, že pes je nejlepší přítel člověka. Jsi ten nejskvělejší parťák, jakého si můžeme přát! Jsi naše zlato!

Páničkové a Samík

Jak šel čas si můžete prohlédnout na následujících fotografiích...