Výlet na Ondřejník a na chatu

(17.03.2012)

Předpověď počasí slibovala na dnešek trhání teplotních rekordů, takže jsme nemohli jinak, než konečně vyrazit na nějaký výlet. Naše příprava vypadala, že to bude spíš menší expedice, ale co chcete s malým dítětěm a hyperaktivním psem. Odjezd byl plánovaný na devátou hodinu. V 9:15 jsme opouštěli naši ulici, což považuji za svůj velký logistický úspěch :-)

Před desátou už jsme parkovali pod Ondřejníkem a vyrazili jsme jej zdolat. Vybaveni kočárkem i krosnou, abychom vyhověli všem rozmarům našeho milovaného Samíka. Ještě, že Chilli chodí nejraději po svých čtyřech tlapkách :-) Cesta nahoru byla zalitá sluníčkem a všichni jsme si ji užívali. Na vrcholu bylo docela dost lidí, ale není se čemu divit, počasí bylo takřka letní. Zanedlouho za námi dorazila ještě Monča s kamarádkou Karin.

My jsme se pak vydali zase zpátky dolů. Bohužel stejnou cestou, protože náš kočárek by terénní variantu asi nerozdýchal.

Ještě honem nakoupit a už jsme jeli směr chata. Tam Samík dostal oběd a užil si babičky Irči a dědy Standy. My jsme si poprvé letos opekli párky a vychutnali si pohodové odpoledne. Sam už pak začal být rozmrzelý, takže krátká zástavka u babičky Věrky a dědy Zdeňka a pak šup domů. To bylo radosti :-) Narozdíl od nás, byl ten náš malý čert krásně odpočatý, takže si užíval své lezení a vstávání ke stolu a ke gauči, a my jsme byli na odpadnutí. Tak teď honem dopsat tento blog a šup do peřin dohnat síly na další den :-) To by člověk neřekl, že se takový nenáročný výlet, s jedním  malým špuntem, rázem promění v náročnou túru ;-)

Sam už umí plno věcí

Sam bude mít zanedlouho osm měsíců a už je z něj velký kluk. Za tak krátkou dobu se toho stihnul tolik naučit! Před dvěma měsící byl šťastný za svůj lachtaní styl plazení a teď už si to pádí po čtyřech. Ale že je to rychlost, Chilli kolikrát nestačí uskakovat :-) Taky bravurně zvláda indiána, mezi Apači by se vůbec nemusel stydět. Občas říká mamamama (ano, ví, co je důležité ;-) ) a ještě častěji ababababa.

Nedávno se taky naučil mávat na rozloučenou. Nejraději mává mamince nebo tatínkovi :-) Ale úplně ze všeho nejraději se staví kolem jakéhokoliv nábytku. Už kolem něj zvesela pochoduje a my musíme být neustále ve střehu. Styl slézání dolů na čtyři ještě to naše malé kamikadze úplně nevypilovalo. Snad na to brzy přijde. Jak ten náš uličník vyrostl se můžete kouknout na následujících fotkách.