Výlet na Kozí dvorek

(25.04.2015)

Na jaře se rodí mláďátka a tak i my jsme si nemohli nechat ujít nové přírůstky na kozím dvorku v Jeseníkách. S babičkou a dědou Sladkými jsme v sobotu vyrazili na výlet. Sami se zpočátku styděl a trošku bál, ale čím víc se rozkoukával, tím víc byl ze všeho nadšený. Kozy vyrazily na pastvu a my jsme se podívali na místo posledního odpočinku Arnyho.

Sami se učil házet diskem a Chilli se trošku přiučila od psího parťáka, jak se shání kozy zpátky za plot :-)

Samíkovi se v chlívku moc líbilo, nebál se žádné práce, a taky si vyzkoušel skákání v seně. Po exkurzi na dvorku jsme si my dospělí užívali sluníčka u zákusků a Sami si našel zábavu na pískovišti.
Ale to už se přiblížilo poledne a byl čas vyrazit na oběd a pak ještě na malou procházku k cvilínské rozhledně.

Samík poprvé otestoval své nové pohorky a byl z nich nadšený :-) Rychle jsme zdolali těch hooodně schodů nahoru a už se kochali, bylo krásně vidět široko daleko. Samíkovi se svět z výšky moc líbil.

Míša mu pak ještě ukázal křížovou cestu a taky pomohl cyklistovi, kterému se roztrhl řetěz. Už chápu, proč všude tahá multifunkční kleště. Někdy se fakt hodí ;-)

Cesta domů utekla rychle, zpátky do ostravské reality...Tak snad z ní zase brzy utečeme :-)

Výlet k partyzánskému pomníku

(12.04.2015)

Konečně bylo hezké počasí, takže jsem v pátek večer studovala papírovou mapu, protože na počítači to nemá takové kouzlo, a přemýšlela jsem, kam bychom vyrazili na túru, aby to zvládl i Sami. Zalíbil se mi partyzánský pomníček, z Morávky to je kousek, to by mělo být v pohodě.

V sobotu ráno jsme nachystali svačinu a vyrazili jsme. Na Morávce jsme byli autem za chvilku, takže batohy na záda a vyrážíme. Ještě netušíme, co nás čeká :-D Myslím, že Míša už nenechá nikdy výběr trasy na mně. Nějak jsem totiž opomněla podstatný detail - sledovat vrstevnice :-)

Ale Sami je borec a tak šlape statečně všechny kopce. Až po zdolání toho největšího už ho to moc nebaví a jde na chvilku do krosny. Míša je taky borec :-) Mám o něj strach, přece jen 17 kg je 17 kg. Začíná pršet, takže se ani nevydáváme hledat partyzánský bunkr, jen Samíkovi povykládáme u pomníku o partyzánech a jdeme zpátky dolů.

Míša chce jít rychle, kdyby se rozpršelo, takže Sami zůstává v krosně. Ale po dvou kopcích Míša uznává, že nebude nejlepší nápad odrovnat si kolena takovou zátěží a tak Samík zase šlape statečně sám. Střihneme si to dolů po sjezdovce a pak už je to k auto celkem pohoda. Všichni jsme dost unavení, dokonce i Chilli. Bylo to pár kilometrů, ale ty kopce...

Protože je Samík takový náš malý velký turista, dostal za odměnu svoje první pohorky. Už jsou otestované, ale to zase příště ;-)