(9.-12.9.2010)
Ve čtvrtek po svatbě jsme se probudili do upršeného a pošmourného rána a Maki si jen v duchu říkala, kolik štěstí měli, že včera to počasí vydrželo. Ale na melancholii nebylo moc času, protože jsme se museli breskurychle zabalit, zajet nakoupit zásoby a vyrazit směr jižní Morava. Naším cílem byla vesnička Lukov nedaleko Znojma, konkrétně penzion Na Vyhlídce. Tam jsme strávili 4 nádherné dny naší svatební cesty.
Cesta tam proběhla hladce, Puntislav jel jako drak a my už jsme za chvilku stavěli v městečku Lechovice, kde jsme si dali oběd a vyrazili odlovit kešku. Bohužel nám štěstí nepřálo a nenašli jsme ji :-( Za chvíli jsme si ale chuť spravili další schovkou s parádním výhledem na větrnou elektrárnu. Kešku u elektrárny solární jsme ale vzdali, protože děda, který hlídal sousední vinici, se po nás nějak podezřele díval :-)
Odpoledne jsme přes typickou jihomoravskou vesničku dorazili do penzionu. Po poradě s milou paní majitelkou jsme ale znovu nasedli do auta a jeli nakoupit do vinotéky zásobu burčáku. Ten byl úžasný, začali jsme poctivě vyměňovat krev a plánovat, co všechno podnikneme následující dny. Počasí zatím vypadalo slibně (narozdíl od Ostravy, kde prý pořád lilo), takže jsme se nemohli dočkat až vyrazíme na túru.
Předpověď opravdu nelhala a v pátek nás z postele vytáhly sluneční paprsky. Po snídani jsme nastudovali mapu a vyrazili směr Rakousko - naším cílem bylo městečko Hardegg s nádherným hradem. Cesta vedla loukou, polem, lesem nelesem. Nádhera, užívali jsme si přírodu plnými doušky. Všude plno květin, hub (bohužel hlavně nejedlých a jedovatých, ale o to zajímavějších), ale přesto se nám podařil parádní úlovek. Takový hřib krasavec a hned vedle pěšiny červené turistické značky. To bylo Maki podezřelé, protože v Beskydech je tento jev velmi neobvyklý. Takže jsme s Míšou stáli nad hřibem a vedli spor o to, jestli je nebo není jedlý. Maki usoudila, že vypadá jedle, ale to, že tam ještě je, je prazvláštní a že určitě bude červivý... Jak to dopadlo? Na to si musíte počkat ještě pár řádků ;). Musíme pokračovat ve výletě.
Další zastávkou byla vyhlídka. Kdyby tam nebyla keška, tak tam asi ani nejdeme, protože to bylo mimo trasu, ale to bychom moc litovali...Jako na dlani jsme z ní měli městečko Hardegg i s majestátním hradem. Když k tomu připočteme radost z nalezené kešky a super fotky našich snubních prstýnku, opravdu ta odbočka stála za to!
Ale to už zbývalo jen pár kilometrů k hradu Hardegg, kde jsme odlovili kešku s nápaditou skrýši a vydali se na obhlídku hradu. Maki si pečlivě natrénovala, jak pěkně německy řekne hradní paní o lístky, ale hradní paní po tom, co zjistila, že jsme Češi, spustila roztomilou češtinou, že Češi mají slevu a velkými dřevěnými vraty nás vpustila do útrob hradu. Měli jsme ho sami pro sebe a mohli jsme ho prolézt a prozkoumat, jak jsme chtěli. To bylo něco pro nás. Tedy hlavně pro Míšu, který prošmejdil kdejaký kout. Byl to opravdu zážitek, něco jiného, než když vás průvodkyně honí tak, že ani nemáte čas zaregistrovat věc, o které zrovna vypráví.
Teď nás ještě čekala cesta zpátky, nic veselého, protože vedla hodně do kopce :-) Ale svítilo sluníčko, takže se nám dobře šlo. Dorazili jsme k večeru a protože s hříbkem to dopadlo tak, že jsme ho po cestě zpět nakonec vzali a přidali k němu ještě pár menších brášků, museli jsme do Znojma pro vajíčka. Udělali jsme si báječnou smaženici, zapili ji burčákem a čekali, jestli se ráno vzbudíme.
Vzbudili jsme se a po snídani jsme zase obouvali pohorky a vydali se na nedalaký Nový Hrádek. No, Hrádek...Vypadal spíš jako hrad. Šli jsme cestou necestou a najednou před námi hradby jako kráva :-) Další prohlídka začínala za 20 minut, takže jsme si čekání zkrátili odlovem nedaleké kešky. To jsme stihli právě včas než se přirítila skupina 20 cyklistů středního věku, kteří hned zkazili romantickou atmosféru toho úžasného místa.
Vše ale zanedlouho napravil naprosto bezkonkurenční pan průvodce (nejlepší jakého jsem kdy kde zažili), který své vyprávění o hradu začal vyjmenováním všemožné zvířecí havěti, která tam žije. Užovka stromová, včela černá (nebo tak nějak), různi hlemýždi a vzácní brouci.
Kdyby se u toho nesmál, tak asi Maki hrůzou uteče, ale i když to myslel naprosto vážně, ten úsměv to nějak zlehčoval. Z hodinové prohlídky jsme po hradě chodili hodiny dvě a fascinovaně poslouchali zajímavé vyprávění. Nejen o historii ale i o fauně a flóře, bylo to opravdu moc zajímavé. Odcházeli jsme neradi, plni nových vědomostí a zážitků. Pokud budete mít někdy cestu na jižní Moravu, určitě Nový Hrádek nevynechejte. Stojí to za to!
Odpoledne jsme se vydali do Vranova nad Dyjí. Pěšky už bychom to nezvládli, takže jsme nasedli do Puntislava a vyrazili. První zastávkou ale byla restaurace, protože Míša jako správný manžel ví, že hladová Maki rovná se protivná Maki ;-) Zastavili jsme u restaurace, která soudila se starým mlýnem holandského typu. Samozřejmě nesměl chybět ani odlov kešky.
Ve Vranově jsme vyrazili k zámku a po cestě jsme odlovili několik kešek. Nechtěli jsme si kazit zážitek z rána, proto jsme si zámek obhlídli jenom z venku a vydali se k Vranovské přehradě. Byl už podvečer a procházka kolem přehrady byla moc příjemná. O to víc, že jsme ji spojili s odlovem dalších dvou kešek. Z listingu jedné jsme se dozvěděli, že v nedelaké zátoce lze nalézt tzv. almandíny (větší české granáty), takže jsme se vydali ke břehu a opravdu - po chvilce jsme jich měli plnou dlaň. Maki se taky konečně naučila házet žabky :-)
V neděli jsme se brzy ráno sbalili, rozloučili se s paní domácí a vyrazili do Znojma. První zastávkou bylo tajemné znojemské podzemí. Tuhle turistickou lahůdku jsme si nemohli nechat ujít, protože jen pro jejím projití byl možný odlov jedné zajímavé kešky (GC287F8 - 1. Znojemsky letterbox - Tajemne podzemi). Ale i když geocaching nehrajete, tak podzemí stojí za to. Byl zážitek poznat, jak byli naši předci důvtipní a jak to měli vše promyšlené a propojené a to doslova :-) Nebudeme prozrazovat víc než je nutné, ale tahle keška byla jedna z nejlepších, kterou jsme kdy našli. Opravdu perfektní zážitek. Ale samozřejmě jsme odlovili i jiné poklady, podívali se na rotundu Sv. Kateřiny a ke znojemskému hradu, ale trošku jsme byli městem zklamání. Možná v tom hrálo roli to, že byl první den po vinobraní a jinak milí jihomoravané byli dost zatrpklí a šlo poznat, že jen těžce rozdýchávají včerejší opičku :-)
Protože už jsme se po tolika super zážitcích těšili domů, neprodlužovali jsme to a vyrazili. Dovolenou jsme chtěli zakončit steakem v naší oblíbené restauraci, ale zrada, protože byla zavřená. Takže jsme se stavili do obchodu pro maso a steaky si udělali doma. Lepší tečku dovolené jsme si nemohli přát :-)
