Naše malá skotská svatba / Our little Scottish wedding

(8.9.2010)

Na pohled obyčejné datum, další den v kalendáří uprostřed jednoho zářijového týdne. Pro nás dva ale tento den zůstane nesmazatelně zapsaný v našich srdcích. Dne 8.9.2010 jsme si totiž v Trojanovicích v památníku bratří Strnadlů a Jiřího Knébla řekli své ano.

Předvečer a noc před dnem D byla Maki jako správná nevěsta u mamky a Zdeňka, zatímco Marasek čekal doma. Jeho povinností  bylo vyzvednout svatební kytku pro nevěstu a kytičky pro svědkyně. Zvládl to na výbornou a ani se nevyvrátil z té závratné sumy, kterou musel zaplatit :-) Maki si svůj poslední svobodný večer užila s kamarádkou Katkou a mamkou a Zdeňkem.

Ráno 8. září Maki nemohla ani dospat, jak byla nervózní. Už od 4 ráno neustále kontrolovala počasí, které vypadalo, že vydrží jakž takž bez deště. V 6 konečně mohla vstanout a Zdeněk jí odvezl ke kadeřnici a za vizážistkou, aby se z ní stala nefalšovaná nevěsta. Kadeřnice Alenka měla kouzelné ruce a z krátkých vlasů vytvořila nádherný účes. Vizážistka Magda Silonová - www.promena.cz proměnu završila perfektním nalíčením. Maki při pohledu do zrcadla nemohla uvěřit tomu, že ta elegantní slečna (ještě zatím ano ;-) ), je ona.

Ale to už pospíchala zase k mamce a Zdeňkovi domů, aby se stíhla obléknout do šatů ještě před tím než dorazí ženich. Bylo to vypočítané na minuty. Marasek dorazil do Místku v košili a kiltu, který mu moc slušel. Kilt jsme objednali z jednoho e-shopu (www.heritageofscotland.com) už pár měsíců před svatbou, ale až teď měl veřejnou premiéru, která byla velkolepá ;-)

Naše ségry a svědkyně ve dvou osobách za pomoci chlapské části svatebčanů nazdobili auta a mohli jsme vyrazit vstříc dalšímu důležitému kroku v našem životě.
Do Trojanovic k památníku jsme trefili bez problémů a čekali jsme, až tam dorazí také oddávajíci. Chvilku čekání jsme si zkrátili prohlídkou místního malého muzea a vytvořením společné rodinné fotky. Ta přeci nesmí chybět v žádném správném svatebním albu :-)

Ale už to bylo tady, paní matrikářka nás seřadila a už jsme pravou vykročili vstříc manželskému životu. Obřad se odehrával venku v areálu památníku s překrásným výhledem na okolní hory a krásnou zvoničku. Proslov byl moc romantický, Maki z něj byla celá dojatá a uslzená. Po váhávem ano Maraska, ale zvolala své ano plná optimismu :-) Vše jsme ještě stvrdili výměnou prstýnku, prvním novomanželský polibkem a podpisy. A už tady byly gratulace všech svatebčanů. Hurá a jsme manželé! To se muselo zapít a tak Marasek otevřel whisky (Edradour, 12ti letá, Sauternes cask finish), kterou jsme si pro tuto příležitost ze Skotska přivezli.
Všem moc chutnala, hlavně Maki a Terce, jejich kyselé škleby můžete najít na fotkách :-) Terezka si ještě vzpomněla na rýži, kterou nás bohatě zasypala, Maki ji vybírala z vlasů ještě večer..

Pak už jsme se vrhli na focení, inspirace bylo na tak krásném místě víc než dost, takže se fotografové mohli do sytosti vyřídit. A je pravda, že i my dva jsme si to náležitě užívali, i když Maraska to občas už docela nudilo :-)

Ani kešky nezůstaly opomenuty a i přesto, že tamnější krabičku jsme už jednou našli, odlovili jsme ji jen symbolicky podruhé a Terezka pak zapsala do logbooku sváteční log.

Protože už všem kručelo z toho focení v břiše, přemístili jsme se do restaurace Na dolině, kde jsme měli přichystaný slavnostní oběd. Paní servírka nás přišla přivítat slivovicí a samozřejmě byla tak "nešikovná", že rozbila talíř, na kterém ji přinesla. Takže čerstvá nevěsta s čerstvým ženíchem zametali a zametali a naše dvě milé svědkyně nám to nezapomněly několikrát parádně rozkopnout, takže jsme mohli začít znova.

A to jsme netušili, že za chvilku nás čeká další nesnadný úkol. Mamka Věrka nám zabavila jednu lžíci a ségra Terka sehnala slušivý bryndáček a mohli jsme začít. U vzájemné krmení se jsme se opravdu hodně nasmáli. Svíčkovou už jsme si naštěstí mohli vychutnat každý svým příborem. Byla výborná! Sladkou tečkou bylo vynikající tiramisu. Pak jsme ještě přečetli všechna přáníčka a rozbalili dárečky. Moc všem děkujeme za penízky a také mamce a Zdeňkovi za krásné "svatební" číše a Terezce a Honzovi za úžasné dřevěné šachy. Už se těšíme na dlouhé zimní večery, když budeme pít víno z číší a Míša bude Maki zasvěcovat do tajů královské hry.

Cestou z Trojanovic jsme udělali foto zastávku u oveček. Tím naše skotská svatba dostala tu pravou třešničku na dortu :-)

Pak jsme ještě poseděli u našich, ale Maki už byla dost unavená, takže jsme kolem šesté večer jeli domů. Oba jsme byli šťastní, když jsme se mohli svalit do naší postele.

Byli a jsme moc šťastní, že ten náš "den D" dopadl tak, jak jsme si ho vysnili.

Velké díky patří spoustě lidem, které nám s realizací našeho snu pomohli! Moc děkujeme!