(24.12.2012)
Čas utíká o závod s našim věkem, člověk se ani neotočil za létem a už jsme vymýšleli a chystali dárečky pro ty naše dva malé rošťáky a nemohli se dočkat až uvidíme jejich rozzářená očka u vánočního stromečku.Abychom podpořili vánoční atmosféru, upekli jsme si společnými silami domácí vánočku. Den před Štědrým dnem jako tradičně napadl sníh a na Štědrý den ráno bylo nad nulou, lilo jako z konve a ze sněhu byla akorát jedna velká břečka. Cesta na hřbitov se stala velkým dobrodružstvím. Kdy se konečně dočkám té vysněné zasněžené romantiky? V Ostravě asi nikdy :-)
Den utekl hrozně rychle (kde jsou ty časy, kdy jsem jako malá nedočkavě vyhlížela Ježíška už od dopoledne a čas se šíleně vlekl) a nám zbývaly poslední chvilky na doladění slavnostní večeře. Samovi bramborový salát ani kapr moc nezachutnal, ale z toho, že mu Ježíšek nechal pod stromečkem dárečky, měl radost ohromnou. I Chillinka hořela nedočkavostí, takže jsme museli rozbalit i její dárečky.
Večer jsme u babičky Irči a dědy Standy zahájili návštěvní maratón a se Samíka se postupně během týdne stával mistr v rozbalování dárků. Nebylo jich málo a nějak nám ten hrací koutek uzurpuje stále větší část obývacího pokoje.
Všem Ježíškům moc děkujeme za krásné dárečky a za milá vánoční setkání!
Žádné komentáře:
Okomentovat