Ťap, ťap

(22. - 23.09.2012)

Pracovní týden uběhl jako voda a další víkend byl před námi. Původní plán zúčastnit se v sobotu geocachingového srazu na Trojmezí se nám začal pomalu rozpadat. Lucka, se kterou jsme měli na sraz jet, nám zavolala, že bohužel nedorazí a počasí také nevypadalo nijak optimisticky. Suma sumárum, výlet na sraz jsme odpískali.
Nicméně něchteli jsme celý den sedět jen doma a tak jsme vymysleli, že se aspoň půjdeme projít do Bělského lesa a případně odlovíme jednu novou kešku, která se tam objevila. Po obědě jsme tedy vyrazili a přidala se k nám i babička Irča. Hned ze začátku lesa nám Samík začal vykládat o ťap, ťap a musíme říct, že o teorii chůze toho asi zná hodně, protože pusu jen tak nezavřel :-)

Když nám to vše vysvětlil, rozhodli jsme se, že je čas, aby se nám předvedl v praxi. Jednu ruku držela babička, druhou taťka a Samík cupital a smál se od ucha k uchu. S jistotou, že ho držíme se odvážel do různých kreací a taky se divil, proč jdeme tak pomalu. Vše se změnilo, když jsme Samíka pustili a chtěli po něm ať jde sám. Nejistě se koukal a odvážil se aspoň k několika krůčkům, ale hned se nás zas chytnul a držel se jak klíště.
Odpoledne jsme pak strávili na paloučku u areálu zdraví, kde si na své přišla taky Chilli, které jsme házeli žaludy a disk a ona lítala jak střelená :-) Doma nám pak Samík ještě ukázal jak couvat a musíme uznat, že mu to opravdu šlo.

V neděli už to s počasím vypadalo lépe, ale nakonec jsme se šli projít jen do Hrabůvky, kde jsme si vyzvedli objednanou deku. Cestou zpět jsme zase Samíka postavili na nohy a on si spokojeně dělal své ťap ťap. Po zkušenostech ze soboty mu to šlo o něco líp a taky se odvážil více cupitat sám. Myslíme, že za chvíli na to přijde a zbaví se strachu a nám pak přibude jedna starost navíc - jak toho malého sviště uhlídat :-)