(26.6.2014)
V pátek ráno jsme hned po snídani sbalili všechny věci na koupání a vyrazili směr koupaliště. Protože už jsme znali z loňska, kde co je, neomylně jsme zamířili k velkému dětskému brouzdališti. Sam měl z počátku strach z kbelíku, který se vždycky po naplnění vodou převrátil a vychrstnul svůj obsah na všechny v dosahu, ale brzy sebral odvahu a už si to naplno užíval. Jezdil na tobogánu, plaval a taky s námi šel do bazénu s umělými vlnami. My jsme se s Míšou prostřídali a zašli si užít i horké léčivé prameny. Pak vykouklo sluníčko a udělalo se celkem teplo, takže jsme zašli vyzkoušet venkovní divokou řeku. Ta se Samíškovi moc líbila a nemohli jsme ho odtud dostat. Ač je to neuvěřitelné, tak i Míša, který není žádný velký vodomil, to s námi vydržel až do 16 hodiny, kdy jsme se vydali zpátky na penzion. Objednali jsme si pizzu, abychom doplnili energii a my dospělí odpočívali v křesílcích na zahradě. Sam měl i bez pizzy stále energie na rozdávání, takže se klouzal na klouzačce, pořádal motorkové závody a samozřejmě obýval "svůj" zahradní domeček.
Přesunuli jsme se na Kozí vršok, kde jsme si dali oběd "Sněz, co můžeš", takže i mé gurmánské srdce bylo spokojené. Sam tam měl úžasné hřiště i dětský koutek přímo v restauraci, takže to byla pohoda pro všechny členy rodiny. A pak už jsme jeli směr Likavka, kde jsme nechali auto a po svých jsme se vydali na hrad. Po zdolání pořádného kopce a zaplacení vstupného už jsme mohli prozkoumávat hrad. No, na zkoumání tam toho moc nebylo, byli jsme trošku zklamaní, ale i tak tam bylo moc hezky. Den se chýlil ke konci, takže jsme se přesunuli na penzion a šli brzy spát.
V neděli ráno jsme se zastavili v místním JZD nakoupit všechny námi milované mňamky - žinčicu, sýrové nitě, ovčí sýr a jogurty z ovčího mléka. Na poslední chvíli jsme se rozhodli, že se ještě zastavíme ve Vlkolínci, unikátní vesničce zapsané v seznamu Unesco. Na prohlídku padly naše poslední eura :-), ale nelitovali jsme, bylo tam moc krásně. Vůbec by nám nevadilo žít jako za starých časů.
Pak už před námi byla jen cesta domů, na chatě jsme si vyzvedli Chilli a v pondělí zase hurá do práce.
Ale to nevadí, protože už zanedlouho nás čeká naše první větší "expedice" od dob, co máme toho našeho milovaného raráška. Ale to zase příště...