(12.04.2015)
Konečně bylo hezké počasí, takže jsem v pátek večer studovala papírovou mapu, protože na počítači to nemá takové kouzlo, a přemýšlela jsem, kam bychom vyrazili na túru, aby to zvládl i Sami. Zalíbil se mi partyzánský pomníček, z Morávky to je kousek, to by mělo být v pohodě.
V sobotu ráno jsme nachystali svačinu a vyrazili jsme. Na Morávce jsme byli autem za chvilku, takže batohy na záda a vyrážíme. Ještě netušíme, co nás čeká :-D Myslím, že Míša už nenechá nikdy výběr trasy na mně. Nějak jsem totiž opomněla podstatný detail - sledovat vrstevnice :-)
Ale Sami je borec a tak šlape statečně všechny kopce. Až po zdolání toho největšího už ho to moc nebaví a jde na chvilku do krosny. Míša je taky borec :-) Mám o něj strach, přece jen 17 kg je 17 kg. Začíná pršet, takže se ani nevydáváme hledat partyzánský bunkr, jen Samíkovi povykládáme u pomníku o partyzánech a jdeme zpátky dolů.
Míša chce jít rychle, kdyby se rozpršelo, takže Sami zůstává v krosně. Ale po dvou kopcích Míša uznává, že nebude nejlepší nápad odrovnat si kolena takovou zátěží a tak Samík zase šlape statečně sám. Střihneme si to dolů po sjezdovce a pak už je to k auto celkem pohoda. Všichni jsme dost unavení, dokonce i Chilli. Bylo to pár kilometrů, ale ty kopce...
Protože je Samík takový náš malý velký turista, dostal za odměnu svoje první pohorky. Už jsou otestované, ale to zase příště ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat