(09.07.2010)
Protože jsme se včera vrátili domů až pozdě, vyjížděli jsme dneska až v devět ráno. Dostali jsme na výběr ze dvou možností - jet na Blair Castle a Queen's view, nebo se od skupiny trhnout a udělat si výlet na vlastní pěst. My jsme se jako jediní trhli a vydali se poznávat krásy drsné skotské přírody.
Vybaveni mapkou jsme se vydali na cestu. Hned zpočátku začalo docela pršet, ale to nás zatím neodradilo od veselé nálady.
První zastávkou byl obrovský dub - old oak, starý asi 300 let. Samozřejmě, že blízko něj byla taky keška, tu se nám ale ani po dlouhém hledání nepodařilo objevit. Marasek až doma zjistil, že byla fuč (disabled).Došli jsme k dalšímu zajímávému místu na trase - zahradě Beatrix Potter. Její pohádky nás okouzlily natolik, že jsme neodolali a koupili si krásnou sadu šesti mini knížek s jejími pohádkovými příběhy.
I přes to, že pořád hrozně lilo, vydali jsme se vstříc skotským horám. Značení bylo super. Ne tak často jako české, ale ono se stejně většinou jinde než po pěšince jít nedalo. Nejprve nás čekal výstup, který byl hodně náročný. Navíc hustě pršelo a pod pláštěnkou bylo pěkné vedro. V půlce kopce byla další keška, kterou Marasek našel. Sice se musel vydat skrz vysokou mokrou trávu a nasáklou zem, do které se pohorky hodně bořily, ale radost z nálezu byla silnější. Maki měla čas aspoň trošku vydechnout a odmlžit brýle před dalším stoupáním do prudkého kopce.
Další kešková zastávka stála Maki spoustu nervů, protože Marasek hledal na kluzkých skalách a Maki už ho viděla rozpláclého dole. Takže to nakonec vzdal a pokračovali jsme v túře. Docela jsme se lekli berana, který nás pozoroval kousek od pěšiny, ale naštěstí nás nechal v míru projít :-) Došli jsme k mokřinám, u kterých jsme váhali, jestli to nezabalit a nejít zpátky. Maki ale tento nápad při vzpomínce na berana zavrhla. Takže nám pěkně čvachtaly boty a my jsme se modlili, ať už jsme zpátky v údolí.
Místo slibovaných výhledů jsme na vrcholu Birnam Hill viděli kolem sebe jen samou mlhu. "Královo sedlo" (King's seat) jsme tedy poznali jen podle mohyly z kamenů.
Poslední adrenalin byl, když jsme došli na rozcestí, kde nebyla značka a všude kolem byla jen samá mlha. Marasek naštěstí vybral správnou cestu, takže pak už jsme pelášili dolů a zapadli do nejbližší hospůdky. Měli jsme strach, jestli nás tam vůbec pustí, ale byl to takový příjemný rodinný pub. Dali jsme si pivo a hamburger s hranolkami. To byla bašta!
Pak jsme se vydali do obchůdku, kde jsme konečně objevili dárečky pro naše ségry :-) Šli jsme se ještě pořádně podívali na klášter v Dunkeldu a pak procházkou kolem oveček, kde jsme si ukořistili kus vlny.
Marasek zjistil, že o 150 metrů dále je keška, takže jsme se vydli ještě pro tu. A dobře jsme udělali, protože byla v "obalu", který je bežný v Americe, ale zato u nás dost vzácný - ammo box. Byla parádní. A samozřejmě o 200 metrů dál byla ještě jedna. Takže jsme šli i pro tu :-)
A pak už jsme čekali na náš autobus, který za chvilinku přijel. Teď už jenom sbalit krosny a ještě 2 dny a už frčíme směr domov.
Žádné komentáře:
Okomentovat