Francie, Paříž, 2009 / France, Paris, 2009

(4.3. - 10.3.2009)

Všechno to začalo někdy v létě roku 2008. Už ani nevím jak nás to napadlo,ale podívali jsme se tenkrát na stránky nízkonákladové společnosti SkyEurope a zjistili, že letenky do různých částí Evropy se daly pořídít levněji než jízdenka na vlak z Ostravy do Prahy. Celí nadšení jsme začali vybírat cílovou destinaci pro naši příští dovolenou. Po bouřlivých diskuzích, zjišťování cen ubytování a finálních kalkulacích jsme se rozhodli pro Paříž. Na stránkách www.hostelworld.com jsme si vyhlídli pěkný hostel (Absolute Paris) nedaleko centra Paříže. Nejlepší kompromis mezi cenou a pohodlím byl 4-lůžkový pokoj a tak jsme začli shánět další dva blázny, kteří by byli ochotni jet s námi. Volba padla na sestru od Maki Terku a jejího přítele Zbyňu. Po chvilce váhání souhlasili a my už jsme šťastně bookovali letenku a hostel. Vše hlavní bylo tedy zařízeno a pak už následovalo asi půl roku čekání na náš den D..

Asi měsíc nebo dva před naším odjezdem do Paříže začala SkyEurope rušit některé své lety a dokonce i Maraskovu kolegovi z práce takto let zrušili. Ten pak chudák musel svou naplánovanou dovolenou zrušit kvůli nevyhovujícímu náhradnímu termínu, který mu byl nabídnut. Z této skutečnosti jsme byli samo sebou značně nervózní a nemohli jsme se dočkat dnu odjezdu. Naše obavy se z části vyplnili a náš let byl také zrušen. Naštěstí nám byl nabídnut let ve stejný den, akorát v jinou hodinu. První dobrodrůžo jsme teda měli za sebou a to jsme pořád byli doma :)

Na letiště v Praze jsme vyrazili z Ostravy autobusem studentagency.

Musím říct, že oproti vlaku příjemná změna (samozřejmě k lepšímu). V Praze mne trošku překvapilo ÚAN Florenc, které vypadalo v noci spíš jako dvůr nějaké fabriky, ale což. Po pár zastávkách metra a zběsilé jízdě autobusem (pochybuji, že naše rychlost skrz centrum města někdy klesla pod předepsaných 50km/h) jsme konečně dorazili na letiště. Letadlo nám odlítalo až ráno a my jsme měli celou noc před sebou, tak si někteří trošku dáchli.

Ráno letiště začalo žít a lidí všude kolem přibývalo. Cestou skrz kontrolu měl problémy akorát Marasek, který si musel zout boty (chudáci bezpečáci). Let byl bez problému a zanedlouho jsme přistávali v Paříži na letišti Orly. Předem jsme měli zjištěno, že pro dopravu z letiště do centra Paříže je vhodné použít bus MHD číslo 285, který je mnohonásobně levnější než letištěm nabízený OrlyBus. Bohužel jsme se setkali s neochotou slečny prodávající jízdenky, která nám nechtěla prodat obyčejné lístky pro MHD a stále dookola tvrdila, že se jinak než drahým OrlyBusem z letiště nedostanem (na což jsme se ji ani neptali). Až na několikátý pokus, kdy jsme jí řekli, že chceme jet busem číslo 285, nám se značným sebezapřením lístky prodala.
Legrace byla taky v samotném autobusu, jelikož Terce se nepodařilo jízdenku "cvaknout". Revizory jsme ale naštěstí nepotkali a tak jsme pak ještě po svezení metrem dorazili do našeho hostelu.

Na recepci nás přivítala šikovná slečna, dostali jsme vstupní karty a instrukce ohledně snídaně.

Pokoj vypadal útulně a také jsme z něj měli obstojný výhled na Eiffelovku. Unavení jsme si pak dali šlofíčka a po pár hodinách zaslouženého odpočinku jsme se vydali do ulic Paříže. Při odchodu z pokoje jsme narazili na menší problém - nevěděli jsme jak se zamykají dveře..Marasek se šel zeptat na recepci a slečna jaksi nechápala o co nám vlastně jde, že dveře se nezamykají a jen se zabouchnou. Nuže jsme to vyzkoušeli a hned jsme zjistili v čem byl problém - když jsme dveře jen láskyplně zavřeli, tak se nezamkly, ale když se s nima pořádně třísklo, hned bylo zamčeno.

Takto poučeni jsme konečně opustili hostel a šli do ulic. Neplánovali jsme žádnou památku, jen krátkou procházku po okoli a pro zmapování terénu. Počasí nám celkem přálo a přeháňky, za kterých jsem do Paříže dorazili, byly naštěstí fuč.

Cestou kolem kanálu jsme narazili na zajímavou benzínovou pumpu - jednalo se v podstatě jen o stojan uprostřed chodníku. Zdali byl funkční to nevíme, ale každopádně vypadal velmi neobvykle. Po chvilce procházení na nás přišel hlad a tak jsme se stavili do první samoobsluhy, na kterou jsme narazili, a koupili si konečně bagetu a sýr (mňam, hned bych si dal zase). Jako správní turisti bufeťáci jsme pak jedli za pochodu. Nicméně celkem unaveni z cesty jsme procházku brali jen rekreačně a zanedlouho jsme se vraceli směrem hostel. Však pořádný program nás teprve ještě čekal...

Večer nás pak překvapila Eiffelovka, která svítila jako maják a navíc každou celou hodinu se třpytila v září nějakých světýlek.

Unaveni a spokojeni jsme pak usnuli a těšili se na další den.

Druhý den nás čekala první snídaně v hostelu. Každý den byl na snídani croissant a nějaké bílé pečivo, máslo, marmelády, káva, horká čokoláda, džus a taky nějaké zásoby z domu a výborné koupené francouzské sýry. Spokojeně najezeni jsme se pak vydali směrem Invalidovna a Eifellova věž a za dalšími menšími památkami a zajímavostmi. A taky za hromadou kešek!
Invalidovna se nám moc líbila a hlavně muzeum vojenství bylo povedené. Trošku nás překvapila jeho rozlehlost a tak jsme tam strávili trošku víc času než jsme počítali. Ale rozhodně to stálo za to.

Po muzeu jsme si udělali ještě malou odbočku k jedné kešce a mírně nás vyděsil kordón težkooděnců, kteří se chystali asi na nějakou demonstraci. Radši jsme rychle prošli a i když jsme kešku nenašli, objevili jsme aspoň domek jak vystřižený z čínské čtvrti. Procházka k Eiffelovce byla pěkná a mimo turistickou sezónu jsme se ani neprodírali davy lidí. Na věž jsme bohužel nešli - za prvé byly fronty u vstupů celkem dlouhé, za druhé nás odradila výše vstupného a za třetí nikdo z nás nemusel výšky :) Tak jsme se alespoň pokochali pohledem na věž pěkně ze země, koupili pár suvenýrů a pokračovali dále.

Od věže jsme přešli na druhou stranu mostu, ze kterého byl na věž moc pěkný výhled. Hned jsme vytáhli foťáky a věž jsme si řádně zvěčnili. Pak následovala malá porada ohledně dalšího programu. Marasek chtěl konečně odlovit první kešku v Paříži a zatím k tomu neměl moc příležitostí - konrétně jen jednu u čínského domu a ta skončila bohužel neúspěšně. Ostatní (sice ne moc nadšeně) souhlasili a tak jsme se z mostu vydali na nábřeží, kde měla být keška umístěna.

Do lovu se aktivně zapojili všichni, ale štěstí se usmálo na Zbyňu a keška byla na světě.Radostně jsme zalogovali a keš vrátili zpět.

Dále jsme chtěli jít na francouzskou Sochu svobody u dalšího z mostů, ale ne všichni byli nadšení vzdáleností, kterou bychom museli ujít a tak jsme pomalu nabrali směr náš hostel. Cestou zpět jsme aspoň minuli plamen, který socha drží v ruce.

Další den jsme měli opravdu nabitý program. Čekala nás katedrála Notre Dame, College de France, Panteon, zahrady Luxemburského paláce a mnoho menších památek, náměstí, ulic a kilometrů. Prvně jsme se metrem dopravili blíže ke katedrále a pak už jsme, krom závěrečného přiblížení k hostelu, používali celý den jen pěškobus. U katedrály bylo jak se dalo očekávat plno lidu, ale i tak jsme si prohlídku užili. Trošku nás jen mrzela "komerčnost" vnitřního prostoru, kde se na jedné straně draly davy turistů a na druhé straně se konaly bohoslužby a věřící hledali klid a mír. Také se nám moc nezamlouvali žebráci před vstupem a vlastně i na náměstí před katedrálou, ale asi sami nejlíp vědí, kde to nejvíc vynáší...

Dále jsme se drželi plánu a pokračovali k zahradám Luxemburského paláce. Nešli jsme však přímo, ale ještě jsme se stavili podívat na Panteon. Dovnitř jsme však nešli a po chvilce kocháni jsme se vydali dál.

Cestou jsme si koupili pečené kaštany, které v trochu chladném počasí zahřály. V zahradách jsme si pak vyhlédli volnou lavičku a po vzoru francouzů si udělali menší piknik. Spokojeně najezeni jsme ještě nějaký čas relaxovali a fotili. Než jsme dorazili na hostel, stihli jsme cestou odlovit pár kešek, najít další menší Sochu svobody a ujít několik dalších poctivých kilometrů. Večer jsme pak zjistili, že chudák levá ponožka od Maki to nezvládla a v náročném boji padla za vlast :)

Následující den jsme si naplánovali kvůli špatnému počasí celodenní prohlídku muzea Louvre. Prohlídka byla velmi vyčerpávající a i přes velkou snahu jsme nestihli projít všechny části muzea. Keškám taky moc nepřálo, díky menší hádce Maki a Míši se dnes nelovilo. Po prohlídce se ale aspoň počasí trošku umoudřilo a tak jsme ještě stihli nejslavnější francouzskou ulici Champs Ellysees a Vítězný oblouk. Do hostelu jsme se pak opět přiblížili metrem.

Když jsme se po dalším dni vzbudili, zjistili jsme, že venku celkem dost prší a tak jsme naplánovali jen menší okruh, který zahrnoval zábavní cetrum Pompidou, radnici, několik pěkných náměstí, muzeum Viktora Huga a mnoho dalších menších památek.

U Pompidou jsme narazili na Starbucks a jelikož Marasek nikdy Starbucks neochutnal, tak jsme se vydali dovnitř. Volba bohužel padla myslím na Frappuccino a tak místo něčeho na zahřátí v dešti Maraskovi mrzly ruce, když venku chodil s kelímkem ledové kávy.
Špatné počasí se drželo skoro celý den, tak jsme v podvečer byli opravdu rádi, že jsme na našem pokoji.

Nicméně na nejednu zajímavost jsme ještě i přes nepřízeň počasí narazili. Tou o které se chci zmínit byli "Ufoni", různorodé mozaiky, které se vyskytovali po celé Paříži.

V jednom krámě se dokonce prodávala knížka zachycující jejich tvorbu, mapu a fotografie všech pařížských "ufonů". Na internetu jsme pak zjistili, že se nejedná jen o čistě pařížskou zajímavost, ale že toto "umění" se vyskytuje po celém světe. Více informací můžete nalézt na stránkách space invaders.

Poslední den, nepočítám-li den cesty domů, jsme měli vyhrazen pro návštevu Sacre Coeur. Kostel byl opravdu nádherný, bohužel jako hloupí nepoučení turisti jsme se nechali napálit peníze lákajícich místních.

Když jsme totiž zastavili několika individuím, kteří nám chtěli na ruce plést balvněné náramky, nevěděli jsme jak se jich zbavit. Po asi minutě jejich pletací práce po nás chtěli asi 5 Euro za kus balvnky a to jsme samozřejmě odmítli. Následovalo smlouvání a strach z toho, zda nám něco neprovedou. Marasek naštestí (nebo naneštěstí) zaplatil jen asi 3 Eura za dva náramky, kdežto Terka jim ochotně dala 20-ti eurovou bankovku a očekávala, že ji vydají nazpět. To se však nestalo a za chvíli po nich nebylo ani vidu ani slechu. Tak jsme litovali, že jsme vůbec zastavovali a aspoň jsme poučeni, že přístě už nikdy nikomu zastavovat nebudeme.

Tento poslední výletní den byl tedy trošku smutný, ale i přesto jsme si jej užili. Natrefili jsme na mnoho dalších "ufonů", objevili jsme zeď, na které bylo napsáno "Miluji Tě" snad ve všech jazycích na světě, spatřili Moulin Rouge a navíc nám k tomu všemu pěkně svítilo sluníčko. Maki chtěla cestu domů podniknout na krásných kolech, ale naštěstí (pro ni) byly kola zamčené :) Po návratu na hostel se šel Marasek s Maki ještě projít a v jednom parku nedaleko hostelu se jim ještě podařilo najít kešku, ve které se nacházel moc pěkný travel bug. Ten jsme pak vzali s sebou do Ostravy.

Pak nás již čekala jen cesta zpátky, na letiště jsme zase využili služeb metra a autobusu číslo 285. Z Prahy jsme jeli nočním vlakem, kde si každý aspoň trošku v rámci možností zdřímnul. Domů jsme dorazili unavení, ale plní krásných zážitků a zkušeností.