2015/12/31

Vánoce a Silvestr 2015

 (31.12.2015)

Stejně jako loni, předloni a předpředloni jsme se ani letos nedočkali toho, abychom si pro vánoční stromeček jeli do lesní školky se sáňkami. Sníh prostě není, a tak i letos musel Míša nést stromeček domů na rameni. Nemohli jsme se dočkat, takže už 10.prosince jsme měli stromeček postavený a nazdobený v rohu obýváku. Uteklo to, ani nevíme jak, a už tady byl Štědrý den.



Ráno jsme zajeli na hřbitov zapálit svíčku za dědečka Mirka. Pak jsme si udělali procházku do nové části Bělského lesa. Bylo nádherně a teplo, jak už se pomalu stává zvykem. Nasypali jsme ptáčkům zrníčka do krmítka a prošli si celý areál. Pak už jsme doma koukali na pohádky a pomalu připravovali večeři. Letos hodně netradičně, protože loni se bramborový salát ani kapr nesetkal u Samíka s moc velkým gurmánským nadšením. Takže letos jsme zkusili lososa, tuňáka a k tomu brambory a papriku pečenou v troubě. Hrachovka nechyběla, tu naštěstí máme rádi všichni tři. Pochutnali jsme si moc. Po večeři jsme šli do pokoje zazpívat Ježíškovi koledy. Míša hrál na kytaru, Samík na flétnu, a opravdu to zafungovalo. Zanedlouho zazvonil zvoneček, takže jsme se utíkali podívat ke stromečku. Byly tam ;-) Sami už pozná, kterým písmenkem začíná jeho jméno, takže se rychle pustil do rozbalování dárečků. To bylo radosti. I nám Ježíšek udělal velikou radost, letos se zase podíváme na Coloursy :-)



Pak jsme celý večer hráli hry, které byly pod stromečkem - Ubongo a Auto Blok - zn. doporučeno na dlouhé zimní večery ;-)


Samík se pak s námi díval na pohádku Korunní princ. Ty jeho komentáře a otázky.. No, moc jsme z toho neměli, je to moc ukecané dítě.


Pak nás čekal neuvěřitelný maratón návštěv všech babiček, dědečků, tetiček a strýčků. Všude další hromada krásných dárečků, rodinná pohoda a hodně radosti. Děkujeme, že Vás máme, bylo to moc hezké.


Pak jsem musela mezi svátky na 2 dny do práce, ale uteklo to jako voda a už jsme se balili na Silvestra.



Jeli jsme do lesů mezi Morávku a Visalaje. V jednom malebném údolí tam stojí chalupa, která se na pár dní stala našim báječným novým domovem. Ta tma, ty hvězdy, ten klid, ti koníci a ten nejbáječnější hlídací pes ever. Bylo nepopsatelně báječně. Spousta výletů v přírodě, 7 odlovených kešek, mráz, zima a sluníčko. Sice bez sněhu, ale přesto krásně zimně. Určitě se vrátíme, užili jsme si to tam moc. A teď hurá vstříc krásným zítřkům roku 2016 ;-)



Ať je báječný pro nás všechny!

2015/11/01

Za medvědy na medvědí skálu

(01.11.2015)

První listopadový den sliboval krásné podzimní počasí, takže jsme  vyrazili na hory i s naší turistickou babičkou Libuškou. Zaparkovali jsme na Ostravici u transformátoru, v Sepetné se stavili pro mapku a po medvědích značkách se vydali k Medvědí skále.



Tam Míša našel první kešku a Samík se hrozně divil, že jsme nepotkali žádného medvěda. Značka nás zavedla krásnou trasou kolem Zbuja k Albínovu náměstí, kde jsme si dali svačinu a taky jsme si vyšlápli do kopce pro další kešku.



Chvilku trvalo, než jsme ji zase zamaskovali, ale pak už jsme se vraceli po modré zpátky na Ostravici. Zašli jsme odlovit ještě jednu kešku k dřevěnému slonovi. Moc krásný strom, který má kořen ve tvaru sloní hlavy.



Samík viděl dětskou dráhu Opičárny a moc ji chtěl vyzkoušet. Babička mu zaplatila vstupné a pak už mu nic nebránilo v tom, aby si zahrál na opičáka. Moc se mu to líbilo. Krásný, nenáročný výšlap i pro nejmenší turisty, celkem cca 7 km. Zn. doporučeno! :-)

2015/09/11

Chorvatsko, Istrie - den sedmý a osmý

(11. - 12.09.2015)

Poslední den u moře je tady. Jdeme na naši oblíbenou pláž a Míša jde naposledy zkusit štěstí s keškou. Nakonec ji objevil, hurá. Koupeme se a i Samík jde dneska do vody bez velkého přemlouvání, takže je to fajn. Užíváme si vlny, naposledy se potápíme a plaveme. Na svačinu si Samík dává svou oblíbenou "višňu" - listovou taštičku s třešněmi. Kolem druhé se balíme a loučíme se s mořem. Bude nám chybět. Dáváme si oběd a po krátkém šlofíku vyrážíme na poslední zmrzku do Novigradu.

V sobotu brzy ráno vyrážíme směr Česko. Cesta nezačíná šťastně, hned na začátku Slovinska se Samík pozvrací, takže ho musím celého převlíknout a Míša v rámci možností nějak čistí autosedačku. Docela prekérka, ale zvládneme to a ukusujeme další a další kilometry. Před Brnem se dostaneme do šílené zácpy a my Samovi slíbujeme mekáč na Rohlence. Jenomže zrada, protože to tam je uzavřené a my jsme nějak propásli možnost tam sjet  :-(

Náladu pod psa a hlad máme všichni, ale zachraňují nás google mapy, které najdou další nejbližší McDonald's :-) S plnými břichy už je těch pár posledních kilometrů hračka. Zastavujeme se pro Chilli, která byla na prázdninách u Lucky a Honzy. Vypadá to, že se jí ani nechce domů, jak se tam měla královsky :-) Ale nakonec jsme doma všichni rádi. Bylo to báječné prodloužení léta a teď zase zpět do reality..

2015/09/10

Chorvatsko, Istrie - den šestý

(10.09.2015)

Taťka se nám včera na sluníčku trošku připekl, takže nás nechává na pláží a vyráží na kešky. Jednu najde, druhou, kterou už jsme hledali v neděli, bohužel ne. Pak je ještě s námi na pláži, hledáme mušličky, plaveme a potápíme se. Moře je báječně teplé, super :-). Zdržíme se déle, než jsme měli v plánu, ale nechce se nám pryč.


Po rychlém obědě vyrážíme do 50 km vzdáleného městečka Rovinj, které nám svou krásou vyráží dech. Nádherné, uzounké uličky, ve kterých se jakoby zastavil čas před sto lety. A všude krásné malinké obchůdky. Dlažební kostky jsou ochozené do hladka a pěkně kloužou.



Dojdeme až na kopec ke kostelu a všímáme si, že na vysoké věži jsou lidé. Jdeme si prohlédnout kostel a narazíme na vstup do věže. Samík nás začne přemlouvat, ať se jdeme podívat nahoru. Míša říká rezolutní ne, takže se jeho psí oči upřou na mě. Schody vypadají od vchodu celkem dobře, takže seberu odvahu a jdeme. No, mazec. Jak vidím ty schody, které pokračují za těmi, co šly vidět od vchodu, najraději bych to otočila. Samíka přechází odvaha a asi po třetím schodišti chce zpátky, ale mi je líto těch 20 kun, takže jdeme :-) Posledních 10 schodů je fakt adrenalin, ale zmákneme to a odměnou jsou nám nádherné výhledy na městečko. Cesta dolů je docela náročná, vidíme ty metry pod námi, schody vypadají, že by další krok nemusely vydržet.. Oddychneme si až jsme dole a já to rozdýchávám další hodinu. Samík je pyšný, že to zvládnul.



Vracíme se uličkami zase dolů, dáváme si zmrzku, na trhu kupujeme místní olivový olej a vyrážíme zpátky na parkoviště. Cestou domů zastavujeme na silnici a jdeme na dřevěnou vyhlídku, odkud je výhled na Limský záliv. Uděláme pár fotek a frčíme domů.