(22.9.2019)
Už dlouho jsme se odhodlávali na větší výlet výlet na hory, ale zatím jsme z Raškovic vyráželi jen na Prašivou na 100 a 1 způsobů. Sen Maki je opět pokořit Lysou horu. Maki naplánovala cestu z Visalají po červené a po hřebeni na Lysou a pak buď zpět na Visalaje a nebo pokračovat pěšky až domů.
Nicméně po zmeření trasy jsme si řekli, že takový výlet po dlohé době bez tréninku nebu to pravé ořechové. Míša náhodou objevil jinou trasu a to opět z Visalají a pak dále po zelené a modré na Travný a pak pokračovat po modré až domů. Plán se nám zamlouval a řekli jsme si, že pokud trasu zvládneme, můžeme pak příště zkusit vysněnou Lysou horu. Domluveno, pujde se na Travný.
Na poslední chvíli si ale Maki vzpomněla, že na Travný se chystal zákaz vstupu kvůli chovu tetřevů. A tak jsme asi hodinu googlili a hledali, jak to s tím zákazem je, ale moc jsme toho nenašli. No nic, půjdeme a uvidíme.
Ráno jsme vyrazili, došli na zastávku a čekali na bus, který měl zpoždění. Na Visalajích jsme trošku zazmatkovali a šli opačným směrem, abychom zkontrolovali, jestli už jsou turistické trasy na Travný zrušeny. Nebyly. Šli jsme tedy zpět a dále po zelené. Cestou jsme se zalekli cedule s zákožkou svrabovou - parazitického roztoče, který nejspíše v lese řádil. Po cestě jsme potkali pána s mnoha turistickými odznáčky na batohu a Míša překonal jsou introvertní povahu a zeptal se na zmíněný zákaz vstupu na Travný. Pán se s námi dal do řeči a vyplynulo, že zákáz se chystá až na další rok. Uf :-)
Pán si snámi chvíli povídal a pak přidal do kroku a my jsme šli vlastním tempem. Trasa byla skvělá, cestou jsme si dali sváču, potkali paní hardcore ultra nosítkovou, která nás probodávala pohledem, když viděla Berníka v krosně a taky jsme odlovili několik kešek. Samozřejmě nechyběla ani geocachingová hádka.
Dolů to pak šlo hůře než nahoru, Míšu začaly pomalu pobolívat záda a Maki začaly vypovídat službu kolena. Samík, náš chudáček, samozřejmě trpěl nejvíce, protože ho nejen bolela noha ze spadnutého kola před několika dny, ale taky má nejmenší nohy, je nejmladší a tím pádem to má prostě nejtežší a je největší borec. A taky že byl. Bez (teda skoro) keců celou 17 km trasu zvládnul a za odměnu dostal dlouho chtěnou česnekačku v hotelu Travný v Pražmě, kde si taťka dal pro změnu za odměnu čepované pivo.
Berník to taky krásně zvládnul, cestou hodně vykldádal, zpíval, tahal taťku za uši a ohříval si ruce o taťkův krk. Tuto trasu si musíme projít ještě jednou, než nám ten Travný zavřou.. Ale příště nejspíše zkusíme tu Lysou, nejsme takové bábovky, jak jsme si mysleli :-)
