Dovolená Polsko Miedzywodzie - den osmý - cesta domů

 (24.08.2019)

Cesta zpátky domů. Vstávání ve tři ráno, odjezd, pár zastávek, oběd v mekáči a celkem pohodová cesta až k babičce Irči, kde jsme vzyvedli Chilli. Ta už se nás nemohla dočkat. Jelikož máme malé auto, Chilli se v přepravce vezla na předním sedadle a Maki se těsnila mezi klukama. S novou Samíkovou sedačkou to bylo ještě těsnější než předtím.

Domů jsme dojeli v pořádku, sklidili úrodu na zahrádce, zalili květiny a dali se do uklízení.. A už se těšíme na další dovču.

Suma sumárum:

• celkem 1792,4 km
• spotřebováno 113,3 litrů benzínu
• průměr 73,7 km/h a 6,3 litrů / 100 km
• odloveno 10 kešek
• zažito nespočet zážitků :-)

Dovolená Polsko Miedzywodzie - den sedmý

 (23.08.2019)

Poslední den je tu. To to uteklo. I přesto, že na našem seznamu tipů na výlet zůstalo ještě mnoho nenavštívených míst, rozhodli jsme se, že dnešek "prolenošíme". Ráno jsme akorát zajeli koupit Berníkovi údajně poslední zásobu plenek a nám na chatku toaleťák, snídani a nějaké dárečky, ale pak už jsme se vydali na pláž.

Tam jsme se koupali (dokonce i Míša - Maki mu totiž ráno ještě stihla koupit plavky, protože ty jeho zůstaly zapomenuté doma), stavěli hrady z písku, leželi, váleli se, chytali bronz a vůbec všechny ty plážové věci, které se u moře dělají. Míša si i máknul, šel totiž uspat Berníka v nosítku a došel po pláži až do Dziewnowa a zpět. Berník se parádně prospal a pak řádil. Pořád nám utíkal - udělal pápá a šel. Míša si taky trošku schrupnul na dece - no paráda.

Kolem třetí jsme se vrátili na chatku a vyrazili na oběd. Vyzkoušeli jsme žurek - polévku, byla vynikající. A dále jsme si dali 2x halibuta (no nic moc, dórsz a morczsica byla lepší) a Samík si dal pizzu. Prý nějaká hořká, takže nic moc. Nám ale přišla v pohodě. Holt Samík je dost náročný.

Po obědě jsme trošku pobalili a ještě jsme vyrazili do ulic. Samík si půjčil šlapací auto, všichni jsme si dali poslední točenou zmrzku a šli se rozloučit s mořem. Teď ještě balíme a chystáme se na odjezd a pak uže jen spát a brzo ráno vstávat.

Musíme si navzájem poděkovat za parádní dovču (i s troškou nervů a stresu - ale to k tomu asi patří) a rozhodli jsme se, že u Baltu nejsme naposled.

Dovolená Polsko Miedzywodzie - den šestý

 (22.08.1985 - ne, ale 2019)

No, už to datum píšu úplně automaticky, protože mám narozeniny. Už 34., uf. Dostala jsem krásné jantarové náušnice - dvoje a jantarový náhrdelník. Ještě jeden náhrdelník jsme si pak s Míšou koupili stejný - jako suvenýr.

Po snídani jsme se vydali do Swinoujscie. Už včera večer jsme se rozhodli, že auto zaparkujeme u přístavu pro místní a trajektem poplujeme jako pěší. Ukázalalo se to jako super tah, nečekali jsme na loď ani chvilku, nalodili jsme se a jeli. Po vystoupení jsme se vydali na Andělskou pevnost. Cestou jsme odlovili pár kešek a pak se vydali na prohlídku pevnosti. Je to moc zajímavá stavba, nejvíce nás zaujala expozice o jantarech. Pak už si Míša a Samík nemohli nechat ujít těžbu jantaru v písku. Vyfasovali lopatky a sítka a měli 15 minut na to najít co nejvíce jantárků. Docela se jim dařilo. Mamka s Berniem si mezitím pochutnali na obrovských ostružinách.

Po malé svačince jsme se vydali dál na západní pevnost a pak ještě pěšinou podél pobřeží ke starému mlýnu. To si chudák Míša pěkně máknul, protože s kočárkem se v písku jede dost blbě. Město Swinoujscie leží v zálivu a i hodně metrů od břehu měl vody člověk maximálně po kolena. Vypadalo to legračně. Pro cestu zpátky do centra vybral Míša jinou trasu a cestou do vybrané restaurace se Samíkem posbírali ještě pár kešek.

Restaurace vypadala nic moc, ale měla dobré recenze, tak jsme šli dovnitř. Ještě, že tak. Jídlo bylo luxusní a hlavně ho bylo moc. Opravdu jsme si pochutnali a ani nám nebylo líto peněz. Mysleli jsme si, že se podíváme ještě do centra, ale už nás tlačil čas, takže jsme se o ulici vedle vrátili k přístavu a nastoupili na trajekt. 

Autem jsme se pak přesunuli ke třetí pevnosti - fort Gerharda. Dokonce jsme dostali českého tištěného průvodce s mapou. Obešli jsme pevnost z venku a kromě mamky a Samíka i zevnitř. I když Samík se pak odvážně přidal. Při zkoušení jednoho stroje dokonce schytal žihadlo, ale nese to statečně. Pak jsme si šli prohlédnout ještě muzeum, kde bylo vystavená spousta zajímavých věcí. Hlavně zbraně a uniformy.

Pak jsme zjistili, že už je tolik hodin, že už nestihneme navštívit podzemní město. Nevadí, aspoň se máme na co těšit příště. Když jsme přijeli zpět na ubytování, zašli jsme si na gofry. Mňam, to byla dobrota.

V Míšovi hlodalo, jestli nalezené jantary jsou opravdu pravé. Nejprve je zkoušel sirkou zahřát, ale nemohli jsme se shodnout, jestli cítíme spálený plast nebo pryskyřici. Takže jsme se vydali k moři pro vodu na pokus číslo dva. Jantary by měly plavat po hladině. No, hned první kámen šel ke dnu.. Pak se nějaké držely na hladině, ale po štouchnutí prstem se taky potopily. Ale voda v Baltu je málo slaná, shodli jsme se. Pak Míša třel kamínky mezi prsty a konečně cítil vůni pryskyřice. Máme jantar a Míša má ECHT jantar. Krásný narozeninový den to byl.

Dovolená Polsko Miedzywodzie - den pátý

 (21.8.2019)

Dnes jsme si naplánovali docela odpočinkový den, hlavně nikam nespěchat, nic nehrotit a nehádat se. Ráno jsme se nasnídali a vyjeli do již navštíveného Trzesacz. Zapakrovali jsme na identickém místě a na jistotu šli směrem na pláž. Nahoře na útesu jsme pak docela dlouho vydrželi pozorovat paraglideisty (či jak se to píše) a pak jsme sestoupili na pláž, vybrali si místěčko, vytáhli deku a usadili se. 

Dětem stačilo ke štěstí mít lopatku a hrabat se v písku okolo. Maki a Míša buď lenošili na dece a nebo se procházeli po pláži. Foukal celkem vítr a tak byly na moři i vlny, ale jinal bylo příjemně. Když už jsme měli pláže dost, vydali jsme se nakoupit jantarové suvenýry a pak už jsme jeli zpět na pokoj.

Cestou jsme ještě nakoupili v Biedronce. Na oběd Maki uvařila těstovinové mašličky. Míša si do nich přidal koupenou gorgonzolu a v půlce jídla si začal číst prázdná obal od sýra. Všechny pobavil, když se dočetl, že okraje sýra jsou nepoživatelné..

Po obědě jsme si půjčili šlapací čtyřkolku a jeli se na hodinu projet. Byla to legrace, ale taky celkem fuška. Míša byl na konci zpocený až na prdeli a navíc ho z té jízdy začalo bolet koleno. Holt stáří asi..

Pak jsme přesedli do našeho Megouše a vyrazili stejným směrem, kterým jsme jeli i na šlapací čtyřkolce - do městečka Dziwnów. Tam jsme si prošli přístav, objevili rybí trhy (sice zavřené, ale aspoň víme, kde jsou) a prošli se dále po městě. Berník moc nespolupracoval a tak jsme ho museli nosit v náručí, protože jsme nevzali ani nosítko, ani kočárek.

Jó a ještě jsem zapomněl, že při vjezdu do města je zvedací silniční most, který jsme měli štěstí vidět v akci. Opodál jsme našli i kešku (na docela nechutném místě) a parádní dětské hřiště. Ale zpět do města. Z neustálého nošení Berníka už nás všechno bolelo a tak jsme se pomalu stočili zpět k autu.

Cestou jsme objevili parádní zmrzku a zkusili se dorozumívat polsky. Celkem nám to šlo, objednali jsme si a Maki to vše završila parádním poprosením o kornoutek navíc pro Berníka - prosím wafelku dodatkovou. Po takovém krásném požádání jsme kornoutek dostali zadarmo.

V jednom krámku ještě Maki objevila malé minecraftové plyšáky a Samík si vybral nového kamaráda - Netopýrka s trošku odpáraným ouškem. Tím vyčerpal své kapesné na suvenýry a snad už nás s němi nebude otravovat :-) No a netopýrkovi už naplánoval operaci zašití ouška. Do té doby (a pár dní po operaci) s ním Samík radši nebude spát, aby se mu ouško neutrhlo. 

Pak už jsme si dali jen večeři, na kterou si Samík poručil zapékanku a šli spát. Zítra nás čeká Swinoujscie, tak si musíme odpočinout. Dnešek se opravu povedl, fakt dovolenkový den, žádná hádka a nervy, dávám tomu **** z pěti, tu jednu strhávám za bolavé koleno.