První keška s kočárkem

(18.09.2011)

Podzim se pomalu blíží, tma přichází dřív a venku se už postupně ochlazuje.. Nicméně po slunečné sobotě měla dle předpovědi přijít ještě slunečnější neděle a my jsme nechtěli zůstat sedět doma.

Marasek proto po dlouhé době otevřel stránky Geocachingu a začal hledat nějakou jednoduchou kešku, která by nebyla moc daleko, ke které by se dalo dojet s kočárkem a kde by se Chilli mohla proběhnout. Najít takovou kešku, kterou navíc nemáme odlovenou nebyl vůbec lehký úkol :-) Nakonec však Maraskovi padla do oka keš v Hrabové (GC2NATJ). Aby to nebylo zas tak úplně jednoduché, musel se Marasek chvíli trápit luštěním souřadnic. Po několika neúspěšných pokusech byly na papíře rozumně vypadající výsledky a měli jsme jasno - pojede se do Hrabové.

V neděli opravdu svítilo sluníčko a taky i dost hřálo a my jsme kolem poledne vystartovali. Nalodění do Puntislava proběhlo rychleji než minule - pomalu ale jistě si tvoříme náš postup :-) Na místě jsme byli za chvilku, zbývalo jen přeparkovat Puntislava do stínu a vyrazit.

Na hrabovské cyklostezce byl relativní klid a tak jsme Chillinku mohli mít na volno. Samík se spokojeně vezl v kočárku a my jsme se střídali v řízení. Hladkou cestu pak vystřídala polňačka a my jsme přišli na to, že do terénu není náš kočárek Jané Slalom to pravé ořechové. Sice má kotoučovku a vypadá robustně, ale s chudákem Samíkem to házelo ze strany na stranu jako na tankodromu..

Drkotavou cestu jsme ale zvládli a na místě se Marasek pustil do hledání. Keška byla za chvilku na světě a dokonce v ní byl uložen i papírový geocoin - zatavený kus papíru s kodém mince a zprávou, že majitel má minci u sebe a do světa poslal jen tuto kopii. Po dlouhé době jsme tedy logovali a Samík "svoji" první kešku celou prospal.

Pak už následovala cesta zpátky, přerušená jen malou přestávkou na kojení. Už se těšíme až se zase pomaličku dostaneme do tempa a budeme slavit všichni společně více geonálezů..

Chilli už má jeden rok

(11.09.2011)

V neděli 11. září uběhl přesně jeden rok od toho, kdy světlo světa spatřilo malinkaté slepé šťěňátko s těmi nejkrásnějšími flíčky na čumáčku. Ještě netušilo, že už pár dní poté se do ní její budoucí páničci naprosto zamilují a začnou vymýšlet, jak svého budoucího mazlíčka pojmenují. Několikatýdenní čekání na den D bylo nekonečné. Psí princezna už měla jméno, nachystaný pelíšek, misky, vodítko, obojek a my jsme kolem toho vše jen nedočkavě chodili a nemohli se dospat dne, kdy ten malý psí uzlíček budeme mít doma. No, z uzlíčku už je pořádný pytel blech (samozřejmě jen obrazně) a Chillinka slaví 1. narozeniny, už je to velká psí slečna. Milá Chilli chtěli bychom ti popřát všechno nejlepší, spokojené bříško, měkoučké spaní, spoustu za letu chytnutých disků a velkou psí radost ze života. Děkujeme, že jsi s námi, bohatě nám potvrzuješ rčení, že pes je nejlepší přítel člověka. Jsi ten nejskvělejší parťák, jakého si můžeme přát! Jsi naše zlato!

Páničkové a Samík

Jak šel čas si můžete prohlédnout na následujících fotografiích...

Výlet na Hukvaldy

(10.09.2011)

Konečně jsme si po 6 týdnech zaběhli nějaký režim a ze Samíka se už stává opravdové miminko. Ještě do nedávna to byl novorozenec, se kterým jsme si občas nevěděli rady ;-)

Tudíž nastal čas vyrazit na pořádný výlet. Stává se pro nás nemilým pravidlem, že když jedeme na nějaký hrad, tak mívá z technických důvodů zavřeno. Bohužel tak tomu bylo i dneska, kdy se naším cílem staly Hukvaldy. Ale pěkně popořádku.

Nejprve jsme museli vyřešit zapeklitý oříšek, jak naložit celou naši rodinku do auta. Přeci jenom náš Puntislav není nafukovací. Ale Marasek se úkolu zhostil na jedničku. Podvozek kočárku dopředu na sedadlo spolujezdce, hluboká korbička do kufru a Samík v autosedačce, Chilli a já jsme byli vzadu. No, museli jsme vypadat opravdu legračně, ale jeli jsme na výlet a to bylo nejdůležitější :-) .

Sice nesvítilo sluníčko, ale to nám vůbec nevadilo a natěšení jsme vyrazili vzhůru na hrad. Samík spinkal jako vzorné miminko v kočárku a my se dohadovali, kdo ho poveze a kdo bude mít na starost Chilli :-) . Nakonec jsme se hezky prostřídali. Na Maraska nakonec zbyl ten ukrutánský kopec nahoru k hradu, ale s kočárkem si ten výšlap pěkně vychnutnal. Protože byl hrad zavřený, poseděli jsme aspoň před ním. Kdo to tam zná, ví, že výhledy do okolí tam stojí za to... Zvládli jsme i kojení a přebalení v kočárku - začínáme být se Samem sehraný tým ;-) .

Cestou zpátky jsme se zastavili na oběd v hospůdce Janáčkova vyhlídka. Samík spinkal a Chilli se chovala ukázkově do doby, než se tam objevila kočka.
Ta potvora si sedla v dostatečné vzdálenosti, ať na ni Chilli nemůže, a vyloženě ji provokovala. Chillinka se mohla zbláznit a štěkala jak o život, takže nakonec seděla u pánička na klíně a byl klid. Jídlo bylo výborné a aby jsme Chillince dopřáli aspoň malé spestření, tak jsme ji dali líznout pěny z Birellu, která ji moc chutná :-). Pěkně nacpaní (možná i přecpaní) jsme vyrazili domů.

Sice jsme neodlovili žádnou kešku, protože ty v okolí Hukvald už máme vysbírané, ale víme, že takových výletů teď bude jen přibývat, takže nám to vůbec nevadí a už se nemůžeme dočkat toho dalšího.