Sam oslavil 1.rok

(26.7.2012)

Milý Same,

doufám, že si vše, co tvoříme s tatínkem na tomhle blogu, jednou přečteš a budeš mít hezkou památku na dobu, kdy sis všechny ty parádní věci, co společně prožíváme, nemohl zapamatovat.
Proto jsem se rozhodla tento příspěvek napsat jako dopis pro tebe.
Ve čtvrtek 26. července to byl rok, kdy jsi vykoukl na svět a nám se obrátil život naruby. Nikdy nezapomenu na tvoje obrovské kukadla, když jsem tě poprvé vzala do náruče. Takový malinký uzlíček jsi byl a teď už je z tebe velký kluk.

Když si nás tatínek přivezl z porodnice, Chilli nevěřícně koukala, co to má doma za vetřelce a teď je z vás nerozlučná dvojka. Ty se s ní podělíš o každou křupku, ona s tebou zase o své granulky a taky o pelíšek. Ty jí na oplátku umíš otevřít dveře, když chcete jít lumpačit na chodbu. Pomáháte si a jste parťáci a to je to, co jsme si s tatínkem moc přáli!

Loni v létě jsi nám způsobně spinkal při výletech v kočárku, teď už se neseš v krosně u taťky na zádech, případně bys nás nejraději svým torpédím čtyřnohým stylem následoval přes hory doly po svých. Už se moc těšíme, až začneš chodit. Sem tam sebereš odvahu, pustíš se a stojíš v prostoru. Dělá ti to radost, ale strach stále přece jenom vítězí.

Z počátku si koupání ve vaničce neměl moc rád, ale myslím si, že to bylo hlavně proto, že my jsme měli strach, ať tě neutopíme. Byl jsi tak malinkatý a dětská vanička obrovská. Teď by ses do ní ani nevešel ;-) Miluješ vanu a nejšťastnější jsi v bazénku na zahradě. Voda je tvůj obrovský kamarád.

Ale nejvíce ze všeho máš rád hudbu. Rád tančíš, zpíváš, vyluzuješ na cokoliv jakékoliv rytmické zvuky, nebo jen tak poslucháš, co ti pustíme. Chodíme spolu do hudebního kroužku Yamaha a pokaždé se nemůžu vynadívat na to, jak se ti tam líbí a jak jsi mezi tóny a rytmy spokojený.

Protože 1. narozeniny se musí pořádně oslavit, upekla jsem ti tvůj první narozeninový dort. Moc ti chutnal a taky z dárečků jsi měl obrovskou radost. Popřála ti taky tvoje malá kamarádka Sofinka.

Protože tatínek slaví narozeniny jen o dva dny později než ty, měli jste velkou narozeninovou párty na chatě v Pržně.  Byl jsi šťastný, že ti přijelo popřát tolik lidí. Dostal jsi další dort a spoustu nádherných dárečků. Zjistili jsme, že asi budeš mít, na rozdíl od nás rodičů, rád velké párty ;-)

Same, přinesl si do našeho života pořádný kus radosti a štěstí. Tvůj lišácký úsměv nám vynahradí probdělé noci a nedospané rána. Jsi náš milovaný zlobřík a vždycky jím budeš!

Jsme tu vždy pro tebe!

Mamka a Taťka

První výlet vlakem do F-M, první výlet novým autem na Helfštýn

Náš starý dobrý Puntislav nám začal být hodně těsný, takže jsme se ho rozhodli vyměnit za nové vozítko. Puntík teď čeká v bazaru, až si ho někdo koupí, a my mu děkujeme, že nás bezpečně odvozil hodně moc kilometrů, a vždy nás dovezl do cíle.
Než jsme se dočkali nového mazlíka Megouše, zavzpomínali jsme na svobodná léta,  kdy jsme auto neměli. Alespoň byla příležitost Samíkovi ukázat jiné hromadné dopravní prostředky než tramvaj a autobus. Vlakem cestoval poprvé a moc se mu to líbilo. Jel na oslavu narozenin prababičky Libušky. Jak je vidět, tolik zážitků v jednom dni ho pořádně zmohlo ;-)

Tenhle týden jsme se ale dočkali našeho Megouše a Míša ho chtěl zajet. Vymyslel, že pojedeme na Helfštýn. Sobotní počasí nám vůbec nepřálo, takže jsme se rozhodli výlet odložit na neděli. I když to tak nevypadalo, nakonec jsme udělali dobře.

V Ostravě ráno svítilo sluníčko a bylo docela teplo, takže jsme vyrazili na lehko. Jenomže 10 minut před cílem začalo tak lít, že jsme zvažovali, jestli to neotočíme domů. Maki si nadávala, proč nechala softshellku doma a Míšovi tričko s krátkým rukávem taky moc optimismu nepřidávalo :-) Nakonec jsme zaparkovali pod Helfštýnem a Samík si dal svačinku za volantem. Mezitím se v rámci možností vyčasilo, takže jsme Samíka dali do krosny a vyrazili jsme směr hrad.  V podhradí jsme odlovili kešku. Po hodně dlouhé době můžeme zase logovat :-) Zjišťujeme, že pes a dítě v krosně jsou skvělé maskovací propriety a nikdo se na nás ani moc divně nedíval, spíš soucitně :-D

Na hradě nebylo moc lidí, takže jsme si ho mohli v klidu prohlédnout. Byl plný kovářských exponátů, ze kterých jsme byli všichni nadšeni. Míša překonal sám sebe a i se Samíkem na zádech vystoupal do věže. Maki se bavila jeho vyděšeným pohledem při sestupu. Prolezli jsme všechny zakoutí hradu, jen chudák Chilli nechápala, proč tak radostně procházíme kolem těch různých polorozpadlých zdí a proč musí být na vodítku, když by si tam chtěla lítat a prozkoumat to vše na vlastní packy. Ale myslím, že i tak se výlet líbil nám všem a už se moc těšíme na další!