2014/12/24

Vánoce 2014

(24.12.2014)

Uteklo to jako voda a přes všechny naše podzimní nemoci jsme se konečně dočkali 23. prosince. Už se stává tradicí, že tento den ráno se jde pro kapra, po obědě jedeme zapálit svíčku na hřbitov za dědu Mirka a k večeru vypukne velké vaření a pečení. Ani letos nesměla chybět vánočka, skoro už k jejímu pletení nepotřebujeme video návod ;-) Míša také stihl vyrobit ptačí budku z kokosového ořechu, takže jsme ptáčkům nasypali do nového krmítka nějaké dobrůtky. Večer ještě připravit slavnostní stůl a pak rychle spát, ať už je to čekání co nejkratší.

Letos bylo na Štědrý den opět spíše jarní počasí, ale tradice je tradice, takže vyzbrojeni kaštany a žaludy, vyrazili jsme do Bělského lesa ke krmelci, ať se i zvířátka mají dobře. Mířila tam spousta lidí, myslím, že srnky i zajíci mají  do jara vystaráno :-)

Po dlouhé procházce se Samíkovi krásně spalo a nám dobře koukalo na pohádku. Pak už to byl trošku shon, honem se nachystat, nesměla chybět tradiční fotka u našeho kuchyňského stolu (letos již posedmé) a pak už jsme se pustili do večeře. Po večeři jsme šli do pokojíčku zazpívat koledy Ježíškovi, aby nás lépe našel. Abychom šli pořádně slyšet, tak nám k tomu tatínek hrál na kytaru ;-) Pořád se nic nedělo, tak jsme šli Ježíška vyhlížet z okna a konečně jsme uslyšeli cinkání zvonečku.

Sami skákal nadšením a nedočkavě běžel do obýváku. A opravdu. Dárečky, byly tam dárečky.

Nastalo jedno veliké rozbalování a nadšené výkřiky :-) Všichni jsme museli být letos mooooc hodní :-) Děkujeme Ježíšku!


V dalších dnech nás čekal jeden veliký maraton návštěv. No, uznejte sami, ale dvě babičky, tři dědečkové, čtyři prababičky a tři pradědečkové, to není jenom tak :-) A to nepočítáme sestřenice, bratrance, tety, strejdy a další široké příbuzenstvo... Všude na nás čekala super vánoční atmosféra a taky spousta dalších parádních dářečků.


V neděli jsme si ještě stihli trošku vydechnout a pak na střídačku hurá do práce, než vypukne oslava konce roku 2014.

2014/10/28

Velký svět techniky

(28.10.2014)

Už dlouho jsme se chtěli podívat do nově otevřeného Velkého světa techniky a když Dan nabízel volné vstupenky, využili jsme jeho nabídky a na státní svátek vyrazili objevovat a poznávat.



Nejprve jsme šli do dětského světa, u vytržení jsme byli všichni tři. S Míšou jsme Samíkovi tiše záviděli jeho možnosti si všechno vyzkoušet. Hned bych si taky zkusila postavit zeď z cihel nebo bagrovat písek na velkém pískovišti. Tak jsem si aspoň vyzkoušela nahrávací studio a Míša si to zase užil ve vodním světě ;-)


Všichni jsme se pobavili u krmení zvířátek a společně se báli v pohádkovém lese. Čas utekl hodně rychle a my jsme vyrazili na prohlídku dalších expozic. Sami z toho ještě nic moc neměl, ale statečně s námi všude pochodoval a měl milión otázek.


Prolezli jsme všechny zákoutí skrz na skrz a ještě nás čekalo 3D kino a pravěcí ptakoještěři. Sami to zalomil u tatínka na klíně hned po úvodní znělce a prospal celý film - bylo toho na něj hodně :-) Film to byl zajímavý, když skončil a běžely titulky, říkám si, proč ten Míša na to pořád hledí s brýlemi na očích...No proč...Protože taky usnul :D


Myslím, že Ostrava může být konečně jednou hrdá, Dolní oblast Vítkovic je úžasné místo, miluji to tam čím dál víc :-) Jako celek přesně vystihuje jaká Ostrava je, už se těším, až tam zase příště vyrazíme.


2014/09/13

Sami, malý biker

(13.09.2014)

Míša a Sami vyrazili ven trénovat jízdu na kole a já jsem musela zůstat doma, protože mě skolil nějaký bacil :-( Když v tom slyším z okna Samíškovo radostné švitoření. Vykouknu ven a co nevidím - Sami si to šlape na kole úplně sám.. Jsme na něho tak pyšní :-) A tady máte důkaz:

2014/09/07

Výlet na Hadinku

(07.09.2014)

Před námi byl další víkend a Maki naplánovala na neděli výlet na "Hadinku" s kamarádkou Ivetkou a jejím synem Románkem. Dle předpovědi mělo pršet a tak jsme se báli, ať si nezopakujeme výlet na Opálenou, kde jsme všichni zmokli až na kost (a Chilli možná ještě více).


Ráno vypadalo neurčitě a když jsme dorazili na místo, bylo docela chladno. Ivetka okolí zná jako své boty a nabídla nám na výběr několik lokalit a tras. Vyrazili jsme tedy na procházku po okolních kopcích a doufali jsme, že najdeme aspoň pár hřibů na smaženici.


Ještě než jsme se dostali do lesa, museli jsme překonat potok. Maki a Ivetka ho přebrodili, Míša a Chilli to vzali po kládě, která vedla nad potokem. Chilli kládu zvládla bravůrně, ale pak zazmatkovala a najednou se nějakým omylem ocitla ve vodě :-) Míša kládu nakonec také zdolal, ale nechybělo moc, aby se koupal taky.


Procházka lesem pak už byla bez problémů. Samík a Románek si spolu parádně hráli, všichni jsme hledali hřiby, Chilli pobíhala kolem a nakonec vylezlo i sluníčko. Zanedlouho jsme měli na nás docela slušný úlovek a dali jsme si přestávku spojenou se svačinou. Samíkovi po procházce pořádně vyhládlo, protože neměl problém zbaštit několik řízků :-)


Po svačince jsme se vydali cestou zpět a ještě jsme našli hromadu hřibů kousek od místa, kde jsme svačili. Maki s Ivetkou a dětmi si ještě jednou přebrodili potok, Míša už nepokoušel štěstí a radši si to obešel po cestě.
Cestou domů se kluci vyspali v autě a my jsme pak celé odpoledne čistili a dávali sušit hřiby. Děkujeme Ivetce, že nám ukázala tak pěkné místo a těšíme se na další výlet.

2014/08/08

Dovolená - Leba v Polsku - Den sedmý

(08.08.2014)

Dopoledne jsme zajeli nakoupit zásoby na dalekou cestu domů, ale ještě před tím jsme zajeli odlovit alespoň jednu kešku. Byla u zapomenutého hřbitova v lese.
Pak se Sami dosyta vyblbnul na hřišti a my si naposledy udělali našeho oblíbeného lososa. Po obědě jsme si zdřímli a pak jsme vyrazili na pláž. Trošku popršelo, ale voda byla báječná, úplně super na koupání. Kluci si ještě naposledy užili kopání kanálů a stavění hradu. I já jsem si jeden postavila ;-) Po cestě zpátky jsme ještě koupili nějaké suvenýry a zastavili se na skvělý gyros. Pak už jenom dobalit poslední věci a jít spát, protože zítra vyrážíme brzy ráno na cestu domů.


Doma jsme byli rychle - za 9 hodin (tam jsme jeli 12 hodin) a příjemným bonusem bylo, že se daný víkend neplatilo na dálnicí mýtné, takže jsme ušetřili 29 zlotých. Celkem jsme za dovolenou ujeli 1813.1 km a spotřebovali 123.1 litrů benzínu.

Už teď přemýšlíme, kde vyrazíme příští rok, Leba nasadila laťku dost vysoko :-)

2014/08/07

Dovolená - Leba v Polsku - Den šestý

(07.08.2014)

Budík neúprosně zvoní v 6 hodin ráno. Sam už je touto dobrou normálně vzhůru, ale dnes samozřejmě spí jako dřevo. Rychle snídáme a vyrážíme na dalekou cestu směr Malbork - největší středověký hrad ve střední Evropě. Za 3 hodiny jsme byli na místě.



Dostali jsme na výběr mezi průvodcem v angličtině nebo audio průvodcem. Nakonec se rozhodujeme pro krabičky se sluchátky a vcházíme do hradu. Ani celý týden by nestačil na jeho důkladné prozkoumání a my měli jen zhruba 4 hodiny.


Nachodili jsme v hradních chodbách několik kilometrů, viděli kus nesmírně zajímavé historie a dokonce se nám povedlo se navzájem ztratit. Ještě, že existují mobily. Míša se chtěl podívat kousek dále, ale netušil, že vrátit zpátky se nebude moct stejnou cestou. My jsme ho čekali v hradní katedrále a on nikde. Hledal cestu, jak by se k nám vrátil, ale jednodušší bylo, že jsme ho se Samim dohonili.



Sami si na památku koupil pytlík se zlaťáky od místního rytíře. To bylo něco pro jeho duši. Počítání penízek, to on má moc rád, je to náš malý strýček Skrblík.


Když jsme se dostali z hradu ven, zhodnotili situaci, rozhodli jsme se, že oběd si dáme na místě, pak půjdeme do auta, kde Sami usne a my pofrčíme zpátky do Leby. Vše vyšlo podle plánu, takže cesta zpátky byla super.



V městečku jsme se zastavili pro kebab a hurá do domečku odpočívat. Dnes najeto 500 km, 6 hodin na cestách, ale stálo to za to. Tak zachovalý a rozlehlý hrad jsme neviděli ani ve Skotsku.

2014/08/06

Dovolená - Leba v Polsku - Den pátý

(06.08.2014)

Dneska jsme chtěli jet do Malborku, ale odložili jsme to, protože jsme nevěděli, jak na tom Sami bude. Naštěstí to docela šlo, jen Sami nechtěl vůbec jíst, ale to se nebylo čemu divit. Udělali jsme si tedy procházku do Lebského labyrintu.



Našim úkolem bylo najít 4 stanoviště po okrajích, cíl uprostřed a pak taky samozřejmě cestu ven :-) Sam pak dováděl na místním klouzačkovém hradu a Míša si zkoušel projít další menší labyrinty. Dostat je odtamtud bylo náročné, ale mě už kručelo v břiše, takže jsme vyrazili procházkou ke kanálu, kterým se dostávají lodě na volné moře.



V jedné místní "Smazalnie ryb" jsme si dali výborný oběd - samozřejmě ryby a pak už jsme spěchali domů se prospat. Usla jsem se Samíkem a z postele jsme se vyhrabali až v 16 hodin.



Vzali jsme lopatu a vyrazili na pláž kopat kanály. Voda byla zase teplejší než ve dne a procházka úžasná relaxace. Nikomu z nás se z pláže nechtělo, ale čas byl neúprosný. Stavili jsme se na zmrzku a pak už šli domů a do postele. Zítra nás čekal brzký budíček, protože jsme měli před sebou dalekou cestu.