Skotsko & Anglie, 2010 - Den #11 / Scotland & England, 2010 - Day #11

(11.07.2010)

Noční přesun autobusem byl opravdu náročný. Snažili jsme se alespoň trochu spát, ale vsedě, na značně omezeném prostoru, to jde dost špatně. Oba jsme pořádně zabrali až při průjezdu Londýnem, ale to už jsme museli vystupovat z autobusu a čekala nás celodenní pěší prohlídka hlavního města Velké Británie.

Vyrazili jsme už v pět ráno, takže nábřeží Temže bylo až na pár výjimek liduprázdné. Kolem nové radnice jsme došli až k Tower Bridge. Bohužel jsme neměli štěstí a neviděli jsme most se otevírat. Kolem sousoší dívky s delfínem a kolem slunečních hodin jsme došli k dokům Svaté Kateřiny. Toto místo už dnes vůbec nevypadá jako doky ani neslouží svému původnímu účelu. Byly přestavěny na luxusní byty, což také dokazovaly okolo projíždějící auta a zakotvené jachty.

Od doků jsme šli kolem sloupu, který připomíná velký požár v London City v roce 1666, který zničil prakticky celé centrum města. Další zastávkou v 8 hodin ráno byl McDonald, ve kterém jsme si dali pořádnou snídani, abychom to běhání po Londýně vůbec přežili. Měli jsme vajíčka, hamburgerové maso, housku a ještě nějakou bramborovou placičku.

Po dlabanci mezi námi opět vznikla trošku třenice, protože Marasek chtěl zabejčeně jít pro jednu earth cache, ale já jsem stresovala, že to nestihneme zpátky a zbytek skupiny nám uteče.
Takže jsme pak strávili 20 minut naštvaným a rozmrzelým čekáním na to, až dosnídají ostatní účastníci zájezdu :-(

Pak už jsme se vydali ke katedrále Sv. Pavla. Protože byla neděle, den bohoslužeb, byla katedrála přístupná pouze ve značně omezeném rozsahu. Po krátké prohlídce toho, co bylo k vidění, jsme se vydali na metro, abychom se posunuli o kousek dál.

S jedním přestupem jsme se dostali na zastávku Piccadilly Circus. Když jsme vystoupali po schodech nahoru, rázem jsme byli na jednom z nejslavějších náměstí světa. Viděli jsme tady slavnou světelnou reklamu a sochu Amorka. Ale to už jsme pospíchali k Buckingham palace, kde právě probíhala výměna stráží. Bylo tam hrozně moc lidí a navíc jsme přišli pozdě, takže máme jen několik fotek. Ale to už jsme šli dál směrem k Downing street, abychom si zpoza mříží vyfotili slavné číslo 10.

Už takřka na pokraji sil (netuším, co nás ještě čeká...) jsme dorazili kolem Big Benu a staré a nové budovy anglického parlamentu na Trafalgar Square přímo před slavnou Národní galerii. Tam jsme dostali čas na prohlídku.

Ani jednoho z nás obrazy moc nezajímají a navíc už jsme neměli dostatek energie na oběhání celého rozsáhlého objektu (je to něco jako Louvre v Paříži, oběhat celou galerii by zabralo minimálně tři dny :-) ), takže jsme se barbarsky zašli jen kouknout na slavné Slunečnice van Gogha a vyrazili jsme hledat kešky (na ty je energie vždycky ;-) ).

Jadna earth cache vypadá nadějně, tak snad se nám podaří rozluštit (podařilo se :-) ), ta druhá - mikrovka - se nám však objevit nepovedla. To už byl ale čas srazu s naším průvodcem, se kterým jsme vyrazili do čínského bistra na sněz, co můžeš. To znamená, že jsme za 6 liber mohli sníst tolik čínského jídla, kolik se do našich českých žaludků vešlo. Z obavy, abychom přežili další noční cestu autobusem, jsme to ale s jídlem moc nepřeháněli. Maraska číňan trochu zklamal. Je pravda, že nic moc extra to nebylo, ale byla jsem šťastná za výborné nudle a rýži, hranolek už jsem měla po 10 dnech ve Velké Británii až po krk.

Pak už se čas vyhrazený pro Londýn chýlil ke konci, a tak jsme se pomalu vydli směrem k místu srazu - Kleopatřině jehle. Tam nám přálo štěstí, protože hned u jehly byla jednoduchá keška, takže si i z Londýna vezeme jeden úlovek (a s uznanou earth keší nakonec dva).

Před námi už byl jen noční přesun trajektem zpět na pevninu a přes Belgii a Německo zpět do České Republiky - domů.

Dovolená, i přes několik chyb, které měla, byla úžasná! Vzpomínky na ní zůstanou nejenom v tomhle blogu a na fotkách, ale hlavně v našich srdcích. Jedno je nám jasné - ve Skotsku a Anglii jsme nebyli naposledy. Úžasná příroda, uchvacující historie a milí lidé, to je to, co nás nutí se tam zase vrátit. Už teď se těšíme!

Skotsko & Anglie, 2010 - Den #10 / Scotland & England, 2010 - Day #10

(10.07.2010)

Dnes už jsme opustili náš karavan a jedeme na Rosslynskou kapli (Rosslyn chapel), místo mnoha mýtů a teorií. Tuto kapli můžete znát třeba z filmu Šifra mistra Leonarda. Předpověď na dnešek je pro Skotsko typická - celý den déšť :-( Jsme zvědaví jestli bude v hradu v Edinburghu (Edinburgh castle) dostatek interiérů na prohlídku, abychom nemuseli celý den moknout. No necháme se překvapit :-)

Po příjezdu na Rosslynskou kapli už nám pěkně poprchávalo. Rychle jsme se teda přesunuli dovnitř. Začali jsme shlédnutím pěkného filmu o kapli, který se promítal v nově postaveném návštěvnickém centru.
Dozvěděli jsme se jak o historii, tak i o pověstech a záhadach, které jsou s kaplí spojené. Kaple samotná byla zvenku bohužel schovaná pod lešením, ale interiér stál za to. Kaple byla celkem maličká, ale obsahovala tolik různých vytesávaných sošek a prvků, že by to stačilo i na velkou katedrálu. Po chvíli prohlížení nám začala o kapli vykládat tamní průvodkyně, které šlo velmi dobře rozumět. Její vyprávění bylo velmi zajímavé a my jsme si ho užili. Bohužel jsme se pak museli přesunout k busu kvůli plánovanému odjezdu a nestihli jsme si prohlédnout všechny prvky, o kterých se průvodkyně zmiňovala. (Mimochodem bohužel z Rosslynské kaple nemáme žadnou fotku a fotky v tomto příspěvku jsou z Edinburghu..)

Následoval přejezd k Edinburghskému hradu, kde opět pršelo. Začali jsme s prohlídkou a exteriéry střidaly velmi pěkně připravené interiéry. Trošku sjme se báli, jestli nebudou řešeny stylem Stirlingu, který nás velmi zklamal a kde v interiérech nebylo krom pár malých výstavek nic. V Edinburghu to ale bylo jiné kafe :-)
Prošli jsme několik muzeí vojenství, věznice (středověkou i novější) a krásnou expozici skotské historie spojené s korunovacemi. Úžasné byly také korunovační klenoty, které byly uloženy v místostni podobné velkému sejfu.

Když jsme všeho nabažili do sytosti, vydali jsme se do centra města. Bohužel stále pršelo a tak jsme si město moc neužili. Kešek v našem okolí moc nebylo, ale alespoň jsme navštívili obchod s kilty, kde si Maki pořídila pěknou skotskou sukni. Legrace byla, že prodavač oblečený celý ve skotském (kilt, čepice, atd...) nebyl Skot ale Čech :-)

Po nákupu jsme pokračovali dále do centra a naším dalším cílem bylo obstarání nějakého jídla. Prvně jsme zhltli "homerovské" koblížky a pak jsme se ještě dojedli bagetou se sýrem (jako tenkrát v Paříži). Poprvé jsme také dostali nazpátek skotskou bankovku, tak jsme zvědaví jesli ji udáme.

Dále jsme ve městě bloumali, snažili se odlovit alespoň nějakou tu mikrovku, ale jelikož byla všude spousta lidí a stále pršelo, tak jsme navštívili jen několik míst. Naneštěstí nám do toho skákal signál a nebo jsme posléze doma zjistili, že kešky, které jsme hledali byly zrovna pryč :-( Z Edinburghu tedy odjíždíme se skórem 0 kešek a čeká nás noční přejezd do Londýna.

Zitřek bude opravdu náročný, už se pomalu těšíme domů...

Skotsko & Anglie, 2010 - Den #9 / Scotland & England, 2010 - Day #9

(09.07.2010)

Protože jsme se včera vrátili domů až pozdě, vyjížděli jsme dneska až v devět ráno. Dostali jsme na výběr ze dvou možností - jet na Blair Castle a Queen's view, nebo se od skupiny trhnout a udělat si výlet na vlastní pěst. My jsme se jako jediní trhli a vydali se poznávat krásy drsné skotské přírody.

Vybaveni mapkou jsme se vydali na cestu. Hned zpočátku začalo docela pršet, ale to nás zatím neodradilo od veselé nálady.

První zastávkou byl obrovský dub - old oak, starý asi 300 let. Samozřejmě, že blízko něj byla taky keška, tu se nám ale ani po dlouhém hledání nepodařilo objevit. Marasek až doma zjistil, že byla fuč (disabled).

Došli jsme k dalšímu zajímávému místu na trase - zahradě Beatrix Potter. Její pohádky nás okouzlily natolik, že jsme neodolali a koupili si krásnou sadu šesti mini knížek s jejími pohádkovými příběhy.

I přes to, že pořád hrozně lilo, vydali jsme se vstříc skotským horám. Značení bylo super. Ne tak často jako české, ale ono se stejně většinou jinde než po pěšince jít nedalo. Nejprve nás čekal výstup, který byl hodně náročný. Navíc hustě pršelo a pod pláštěnkou bylo pěkné vedro. V půlce kopce byla další keška, kterou Marasek našel. Sice se musel vydat skrz vysokou mokrou trávu a nasáklou zem, do které se pohorky hodně bořily, ale radost z nálezu byla silnější. Maki měla čas aspoň trošku vydechnout a odmlžit brýle před dalším stoupáním do prudkého kopce.

Další kešková zastávka stála Maki spoustu nervů, protože Marasek hledal na kluzkých skalách a Maki už ho viděla rozpláclého dole. Takže to nakonec vzdal a pokračovali jsme v túře. Docela jsme se lekli berana, který nás pozoroval kousek od pěšiny, ale naštěstí nás nechal v míru projít :-) Došli jsme k mokřinám, u kterých jsme váhali, jestli to nezabalit a nejít zpátky. Maki ale tento nápad při vzpomínce na berana zavrhla. Takže nám pěkně čvachtaly boty a my jsme se modlili, ať už jsme zpátky v údolí.

Místo slibovaných výhledů jsme na vrcholu Birnam Hill viděli kolem sebe jen samou mlhu. "Královo sedlo" (King's seat) jsme tedy poznali jen podle mohyly z kamenů.

Poslední adrenalin byl, když jsme došli na rozcestí, kde nebyla značka a všude kolem byla jen samá mlha. Marasek naštěstí vybral správnou cestu, takže pak už jsme pelášili dolů a zapadli do nejbližší hospůdky. Měli jsme strach, jestli nás tam vůbec pustí, ale byl to takový příjemný rodinný pub. Dali jsme si pivo a hamburger s hranolkami. To byla bašta!

Pak jsme se vydali do obchůdku, kde jsme konečně objevili dárečky pro naše ségry :-) Šli jsme se ještě pořádně podívali na klášter v Dunkeldu a pak procházkou kolem oveček, kde jsme si ukořistili kus vlny.

Marasek zjistil, že o 150 metrů dále je keška, takže jsme se vydli ještě pro tu. A dobře jsme udělali, protože byla v "obalu", který je bežný v Americe, ale zato u nás dost vzácný - ammo box. Byla parádní. A samozřejmě o 200 metrů dál byla ještě jedna. Takže jsme šli i pro tu :-)

A pak už jsme čekali na náš autobus, který za chvilinku přijel. Teď už jenom sbalit krosny a ještě 2 dny a už frčíme směr domov.