(21.3.2010)
Po delší době nepřízivého počasí a plných víkendů jsme dostali nabídku od kolegy geokačera Szkandiho a jeho přítelkyně Vendy na společný odlov zajímavé multikešky "Ostravská linie těžkého opevnění - úsek Ludgeřovice" (GC14RFQ). Marasek již několikrát bunkry navštívil, ale pro ostatní to byla premiéra. Všichni nadšeni jsme se tedy vydali busem za Ostravu a po zapnutí navigací jsme si to razili lesem směrem k prvnímu objektu opevnění. Chvíli to trvalo, než jsme k němu dorazili, ale jakmile se začal objevovat mezi stromy, nikdo už dále nepochyboval o Maraskově navigaci :)
U bunkru jsme si zjistili odpověď na zadanou hádanku a jelikož byl objekt lehce přístupný, vydali jsme se ho trošku prozkoumat i zevnitř. Objekt byl jen jednopatrový, takže jsme se dlouho nezdrželi. Vydali jsme se tedy dále a postupně jsme potkávali více a více bunkrů. U každého jsme si nezapomněli zjistit odpověď na otázku z kešky a pořádně si objekt prohlídnout. Překvapením pro nás byl bunkr "MO-S 11 U posedu", který je opravován partou nadšenců vojenské historie. Měli jsme štěstí, jelikož těsně před námi tito nadšenci dorazili a bunkr otevřeli.
Zeptali se nás, zda se chceme podívat dovniř a po našem souhlasu nás vybavili petrolejkami a začli provádět v okolí bunkru. Komín venku sice působil komicky, ale už počáteční výklad nás zaujal.
Mezitím dorazila i další část osádky a nahodila dieselagregát a my jsme nakonec petrolejky nechali před bunkrem a prošli jsme si vnitřek bunkru při chabém světle žárovek. Samotná prohlídka a informace, kterými nás nadšenci zasypávali se nám velmi líbily a myslím, že byly na velmi vysoké úrovni. Dozvěděli jsme se plno zajímavých (a pro Maraska i některých nových) věcí o našem opevnění. Pro ty, co chtějí vědět, jaké zásoby obsahoval bunkr pro případ bojového nasazení jsme vyfotografovali přehlednou tabulku. Po prohlídce jsme poděkovali, přispěli symbolicky na další opravy a trošku vymrzlí jsme pokračovali po dalších bunkrech v linii. Netrvalo to už dlouho a my jsme měli všechny potřebné indicie a začali jsme počítat finální souřadnice. Finálovka naštěstí nebyla nijak daleko a tak jsme pokračovali jejím směrem.
Na samotném místě jsme pak trošku zápasili se signálem, ale po chvilce padl Szkandimu do oka jeden objekt a keška byla na světě. Společně jsme pak zalogovali a uložili keš zpátky. Pak následovala jen diskuze o tom, jak se vlastně dostaneme zpět do Ostravy. Zvolili jsme pěškobus do nejbližší vesnice. Cestou jsme sice míjeli autobusové zastávky, ale bus v těchto končinách a navíc o víkendu moc nejezdí. Nakonec jsme si zkrátili čekaní na bus v jedné hospodě a zanedlouho jsme se vezli zpátky do města.
Procházka se nám všem moc líbila a určitě doporučuje si úsek projít nebo projet na kole..