Výlet na Hukvaldy

(10.09.2011)

Konečně jsme si po 6 týdnech zaběhli nějaký režim a ze Samíka se už stává opravdové miminko. Ještě do nedávna to byl novorozenec, se kterým jsme si občas nevěděli rady ;-)

Tudíž nastal čas vyrazit na pořádný výlet. Stává se pro nás nemilým pravidlem, že když jedeme na nějaký hrad, tak mívá z technických důvodů zavřeno. Bohužel tak tomu bylo i dneska, kdy se naším cílem staly Hukvaldy. Ale pěkně popořádku.

Nejprve jsme museli vyřešit zapeklitý oříšek, jak naložit celou naši rodinku do auta. Přeci jenom náš Puntislav není nafukovací. Ale Marasek se úkolu zhostil na jedničku. Podvozek kočárku dopředu na sedadlo spolujezdce, hluboká korbička do kufru a Samík v autosedačce, Chilli a já jsme byli vzadu. No, museli jsme vypadat opravdu legračně, ale jeli jsme na výlet a to bylo nejdůležitější :-) .

Sice nesvítilo sluníčko, ale to nám vůbec nevadilo a natěšení jsme vyrazili vzhůru na hrad. Samík spinkal jako vzorné miminko v kočárku a my se dohadovali, kdo ho poveze a kdo bude mít na starost Chilli :-) . Nakonec jsme se hezky prostřídali. Na Maraska nakonec zbyl ten ukrutánský kopec nahoru k hradu, ale s kočárkem si ten výšlap pěkně vychnutnal. Protože byl hrad zavřený, poseděli jsme aspoň před ním. Kdo to tam zná, ví, že výhledy do okolí tam stojí za to... Zvládli jsme i kojení a přebalení v kočárku - začínáme být se Samem sehraný tým ;-) .

Cestou zpátky jsme se zastavili na oběd v hospůdce Janáčkova vyhlídka. Samík spinkal a Chilli se chovala ukázkově do doby, než se tam objevila kočka.
Ta potvora si sedla v dostatečné vzdálenosti, ať na ni Chilli nemůže, a vyloženě ji provokovala. Chillinka se mohla zbláznit a štěkala jak o život, takže nakonec seděla u pánička na klíně a byl klid. Jídlo bylo výborné a aby jsme Chillince dopřáli aspoň malé spestření, tak jsme ji dali líznout pěny z Birellu, která ji moc chutná :-). Pěkně nacpaní (možná i přecpaní) jsme vyrazili domů.

Sice jsme neodlovili žádnou kešku, protože ty v okolí Hukvald už máme vysbírané, ale víme, že takových výletů teď bude jen přibývat, takže nám to vůbec nevadí a už se nemůžeme dočkat toho dalšího.