Vánoce 2011

(24.12.2011)

Letošní Vánoce měly být vyjímečné tím, že je poprvé budeme slavit s naším milovaným Samíkem. Nechtěně se ale staly vyjímečné taky něčím úplně jiným, podstatně méně radostným. Ale pěkně popořádku.

Týden před Štědrým dnem jsme měli všechny dárky nakoupené a zabalené, suroviny na salát a na štědrovečerní polévku byly v ledničce, takže jsme se krásně vyhnuli předvánočnímu šílenství v obchodech.

V pátek před Štědrým dnem už měl Míša dovolenou, takže jsme vyrazili koupit kapříka a na procházku. Venku ještě ležel sníh, takže to bylo super. Pak Míša stáhnul kapra, naporcoval ho, udělali jsme bramborový salát a já uvařila hrachovou polívku. Samík byl moc hodný, neustále se na nás usmíval z obýváku z deky, takže šlo všechno jedna báseň.

Ale pak se to začalo kazit. Míšovi začalo být špatně. Na záchodě nevěděl co dřív. No jo, střevní chřipka, to je pěkný prevít. Naštěstí mu už na Štědrý den ráno bylo lépe. Jenomže při pohledu z okna nám bylo špatně oběma. Po sněhu ani památky a všude jenom nechutná břečka, která znamená sprchu pro Chilli po každém vyvenčení. Měli jsme naplánovanou procházku na hřbitov, nakonec jsme tam ale jeli autem.

Když jsme byli sami, vždycky se nám Štědrý den vlekl. Se Samem utekl, ani jsme nevěděli jak. Míšovo štědrovečerní menu vypadalo bídně - rohlík a kapr bez strouhanky. Ani přípitek jsme si nedali. Nealko šampáňo na nás počká do Silvestra. Po večeři si šel Samík schrupknout a my jsme si s Míšou a Chilli rozbalili naše dárky. Pak přišla babička Irča, děda Standa a teta Monička a Samík se mohl vrhnout na svoje dárečky. Radost byla veliká. Balící papír trhal jako neskutečný profík, vůbec nešlo poznat, že je to letos poprvé ;-)

Na první svátek jsme navštívili prababičku Libušku a pak taky babičku Věrku s dědou Zdeňkem. Tam byli taky strejdové Míša s Peťou a bratránek Domča. Všude na Samíka i na nás čekala další spousta dárečků. To bylo radosti :-)  Ta nás bohužel přešla hned večer, protože jsem střevní chřipku dostala já. Hotové šílenství, ještě, že Míša byl s námi doma.

Nejhorší je, že jsme nemohli jet na naplánovanou návštěvu za prababičkou Blaženkou, pradědou Luďkem a dědou Luďkem. Tím pádem jsme neviděli ani Lucku, Honzu a Aničku. Ale pojedeme za nimi na Silvestra, tak už se moc těšíme.

I přes všechny útrapy, které nás potkaly, byly letošní Vánoce úžasné, všichni jsme si je užili a nejlepší na tom bylo, že jsme byli poprvé čtyři jako správná rodinka :-)