(26.6.2014)
Míša se vrátil z třítýdenní služební cesty do Norska a náš rodinný život se pomalu vracel do starých kolejí. Bylo ale třeba dočerpat baterky. Všem nám chyběla energie a tak jsme se rozhodli, že si zajedeme odpočinout na naše oblíbené Slovensko. Vybrali jsme pěkný rodinný penzion v Bešeňové, sbalili všechny věci, Chilli dovezli babičce na hlídaní (bohužel s námi do penzionu ani do termálů nesměla) a vyrazili směr Bešeňová. Cesta tentokrát utekla rychle a až na menší zácpu jsme se ani nikde nezdrželi. Díky navigaci jsme penzion hravě našli. Na místě jsme si mohli vybrat ze dvou pokojů ten, který se nám více líbil. Po výběru pokoje v přízemí stačilo jen zabydlet se. Sam se zamiloval do zahradního domečku venku na zahradě. Zanesl si tam svačinu, pití a prohlásil, že tam bude i spinkat. Bylo těžké ho přesvědčit, že vyrazíme na procházku, ale nakonec jsme ho přemluvili. Zašli jsme obhlédnout místní termály a nemohli se dočkat zítřka, až je vyzkoušíme. Bylo krásně, takže jsme pak ještě poseděli venku a báječně si to užili.
V pátek ráno jsme hned po snídani sbalili všechny věci na koupání a vyrazili směr koupaliště. Protože už jsme znali z loňska, kde co je, neomylně jsme zamířili k velkému dětskému brouzdališti. Sam měl z počátku strach z kbelíku, který se vždycky po naplnění vodou převrátil a vychrstnul svůj obsah na všechny v dosahu, ale brzy sebral odvahu a už si to naplno užíval. Jezdil na tobogánu, plaval a taky s námi šel do bazénu s umělými vlnami. My jsme se s Míšou prostřídali a zašli si užít i horké léčivé prameny. Pak vykouklo sluníčko a udělalo se celkem teplo, takže jsme zašli vyzkoušet venkovní divokou řeku. Ta se Samíškovi moc líbila a nemohli jsme ho odtud dostat. Ač je to neuvěřitelné, tak i Míša, který není žádný velký vodomil, to s námi vydržel až do 16 hodiny, kdy jsme se vydali zpátky na penzion. Objednali jsme si pizzu, abychom doplnili energii a my dospělí odpočívali v křesílcích na zahradě. Sam měl i bez pizzy stále energie na rozdávání, takže se klouzal na klouzačce, pořádal motorkové závody a samozřejmě obýval "svůj" zahradní domeček.
V sobotu dopoledne jsme měli v plánu podívat se do jeskyně. Sam se moc těšil, takže jsme vyjeli hned brzy ráno směr Velká demänovská jaskyňa. Vystoupali jsme po přístupovém chodníčku až ke vchodu - báli jsme se, abychom stihli prohlídku v 10 a tak Míša vzal Sama na ramena a já funěla v těsném závěsu za nimi. Stihli jsme to ještě s rezervou a tak řádně přivlečeni a s nachystanou čelovkou od tety Zuzanky (zdravíme Energizer ;-) ) jsme vyrazili dolů do podzemí. Prohlídka byla moc krásná a Sam to zvládnul báječně. Vůbec se nebál a jen hlasitě komentoval všechnu tu krásu kolem. Bylo to krásné dobrodružství a skoro se nám nechtělo zase zpátky na světlo. Ale venku nádherně svítilo sluníčko, takže bylo hned veseleji a my se rozhodli, že po obědě ještě stihneme jeden výlet na hrad Likava.
Přesunuli jsme se na Kozí vršok, kde jsme si dali oběd "Sněz, co můžeš", takže i mé gurmánské srdce bylo spokojené. Sam tam měl úžasné hřiště i dětský koutek přímo v restauraci, takže to byla pohoda pro všechny členy rodiny. A pak už jsme jeli směr Likavka, kde jsme nechali auto a po svých jsme se vydali na hrad. Po zdolání pořádného kopce a zaplacení vstupného už jsme mohli prozkoumávat hrad. No, na zkoumání tam toho moc nebylo, byli jsme trošku zklamaní, ale i tak tam bylo moc hezky. Den se chýlil ke konci, takže jsme se přesunuli na penzion a šli brzy spát.
V neděli ráno jsme se zastavili v místním JZD nakoupit všechny námi milované mňamky - žinčicu, sýrové nitě, ovčí sýr a jogurty z ovčího mléka. Na poslední chvíli jsme se rozhodli, že se ještě zastavíme ve Vlkolínci, unikátní vesničce zapsané v seznamu Unesco. Na prohlídku padly naše poslední eura :-), ale nelitovali jsme, bylo tam moc krásně. Vůbec by nám nevadilo žít jako za starých časů.
Pak už před námi byla jen cesta domů, na chatě jsme si vyzvedli Chilli a v pondělí zase hurá do práce.
Ale to nevadí, protože už zanedlouho nás čeká naše první větší "expedice" od dob, co máme toho našeho milovaného raráška. Ale to zase příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat