Podzimní dovolená Šumava

(03. - 10.09.2016)

Po loňské dovolené u moře jsme si řekli, že zase zkusíme poznat něco tady u nás v České republice. Rozhodli jsme se pro Šumavu a vůbec nelitujeme. Ale pěkně popořádku...

Ubytování U Oslíka v Novém Dvoře kousek od Zdíkova jsme vybrali přes booking.com už na jaře. Když jsme se pak na jednom výletě zmínili o plánované dovolené tetě Monči a strejdovi Lukášovi, rozhodli se, že pojedou s námi. Další pokoj byl ještě volný a tak nebyl problém. Nakonec s námi jela i babička Irča, takže to byla taková rodinná dovolená..

Sobota

V sobotu ráno jsme vyzvedli babičku Irču, která jela s námi. Míša zadal do navigace adresu ubytování a vyrazili jsme. Cesta proběhla bez problémů, teda až na malé zpestření v podobě odkládání tankování a čekání na levnější benzín :-) V půlce cesty se nám ještě restartoval mobil a navigace už pak nechtěla najet. Naštěstí se to po chvíli podařilo opravit a na místo jsme dorazili v pořádku.

Zaparkovali jsme hned u chalupy, pozdravili jsme se s milou paní domácí a ubytovali se. Paní domácí nás pak provedla, ukázala nám domácí zvířata (králíky, křepelky) a představila nám oslíka Vítka, který bydlel hned vedle chalupy. Samík byl nadšený a každý den se pak s Vítkem vítal a krmil ho mrkvičkou. Paní domácí nám pak přislíbila ještě ochutnávku domácího mléka a sýrů a my jsme šli vybalit věci. Po nás pak dorazila teta Monča se strejdou Lukášem a Domčou, ubytovali se taky a pak jsme vyrazili do nedalekého hotelu na pozdní obědovečeři.

Po pěkné procházce jsme dorazili k hotelu, kde nám řekli, že hotel je uzavřen z důvodu soukromé oslavy. Nicméně asi jsme vypadali dost hladově, jelikož nás ještě obsloužili a my si dali klasický smažák s hranolkami. Cestou zpět jsme si pak ještě prohlídli koně, kteří měli ohradu hned u hotelu, kde jsme obědvali. Večer jsme se ještě šli proběhnout na přilehlý kopec a tam jsme potkali lišku (asi nám chtěla dát dobrou noc). Po trošce sportování jsme už jen naplánovali harmonogram na další dny a šli spát.

Neděle

V neděli ráno jsme se vydali do lesa podívat se po nějakých hřibech. Moc úspěšní jsme nebyli, ale na smaženici to stačilo. Mimo hřiby jsme našli i zatopený lom a u ní kešku.

Odpoledne jsme se pak vydali na Srní, kde je vybudována naučná stezka, která končí ve vlčím výběhu. Na místě jsme zaparkovali (naštěstí tam ještě byla volná místa) a zjistili jsme, že jsme zapomněli foťák na chalupě.. No co už - vyrazili jsme nejprve do návštěvnického centra, kde si všichni koupili turistické nálepky do deníčku a pak na naučný okruh. Ten končil dřevěnou lávkou, která vedla nad samotným vlčím výběhem. Vlčí rodinku jsme spatřili a pak jsme pozorovali, jak vlci řeší rodinné problémy po svém.. Na oběd jsme se pak zastavili v Dobré chatě, kterou můžeme jen doporučit. Výborné jídlo, příjemná obsluha a pěkný interiér nás učaroval natolik, že jsme po zbytek dovolené jezdili jíst jen sem..

Pondělí

Na pondělí byly hlášeny deště a tak jsme si naplánovali jen krátký výlet na Kvildu, kde je naučný okruh velmi podobný tomu, který jsme navštívïli v neděli. Hlavní rozdíl byl ale v tom, že místo vlků, zde měli výběhy jeleni. Scénář byl víceméně stejný - po návštěvě  návštěvnického centra a nákupu turistických známek jsme se vydali na trasu. Dorazili jsme k prvnímu výběhu, kde jsme se dozvěděli, že část stezky je uzavřená z důvodu jelení říje. Každopádně jsme si aspoň z prvního stanoviště pořádně prohlédli jeleny.

Pak jsme se začli vracet zpět. Míšovi to ale samozřejmě bylo málo a trasu natáhl po turistické značce s tím, že se pak napojíme opět na okruh - na část, která již není uzavřena. Nápad to byl dobrý, kdyby ovšem nezačalo pršet. Předpověď bohužel vyšla a my jsme celkem řádně zmoknuli. Hlavně Míša si užil barefoot boty se vším všudy, protože jeho ultra lekhé Vibram Fivefingers KSO Evo hned promokly. Pak to měl opravdu jak naboso - teď navíc i s tím, že mu nohy řádně prochladly. Cestou zpět na chalupu si je naštěstí usušil naplno puštěným topením na nohy v autě :-)

Odpoledne jsme pak víceméně prolenošili a strávili hledáním vhodného výletu na deštivé odpoledne.

Pořád jsme se nemohli rozhodnout kam, ale nakonec jsme ještě vyrazili do Klatov - na katakomby. Prohlídka byla zajímavá, zvládl ji i Samík, který byl statečný a nebál se. Jako obvykle se na náš zvídavý Samík na všechno ptal a my jsme měli co dělat, abychom mu dokázali odpovědět.

Po prohlídce katakomb jsme si ještě trošičku prohlédli Klatovy. Je to zajímavé město se zachovanými částmi historických městských hradeb. Pak ale opět začalo pršet a my jsme se vydali na cestu zpět..

Úterý

V úterý ráno jsme vyrazili brzy - měli jsme namířeno do Německa na stezku v korunách stromů. I přes malou uzávěrku nás navigace dovedla až na místo. Užásnou podívanou z lávek vedoucích na úrovni vrcholků stromů si všichni (krom Míši, který se těšil až bude opět stát na pevné zemi) užili. Na konci lávek pak čekala rozhledna, která vypadala jako obří dřevěné vejce..

Když jsme došli zpět na zem, pokračovali jsme prohlídkou návštěvnického centra, kde byla umístěna krásná naučná expozice týkající se lesa, přírody a okolí. Bylo to opravdu pěkné a dokonce měli některé expozice namluvené i v češtině. Po prohlídce expozice jsme nastudovali nedalekou mapu, na které byly vyznačeny naučné trasy. Tetě Monče, babičce a Lukášovi se trasy na mapě zdály dlouhé a tak se rozhodli pro návrat. My jsme stezky prošli a byli jsme překvapeni, že po chvilce je už konec. Maki měla nastudováno, že kousek od parkoviště je ještě jedna trasa, kde jsou vidění obory a tamní lesní zvířata. Trasu jsme úspěšně našli a nakonec nám její zdolání zabralo zbytek dne.

Obor bylo na trase opravdu dost a většinou byly obrovské a tak jsme některé zvířata ani nepotkali. To nám ale vůbec nevadilo ve výběhu divokých prasat, kterým jsme procházeli a kde jsme naštěstí žádného divočáka nepotkali. Pak už nás jen čekala cesta zpátky a odpočinek.

Středa

Ve středu nás čekaly hrady. V okolí jich bylo několik a my jsme se nakonec rozhodli navštívit Kašperk, přilehlý Pustý hrádek (jak nám Samík pak připomínal) a pokud by vyšel čas tak i Rabí nebo Velhartice.

Pro příjezdu na parkoviště pod hradem Kašperk jsme se vydali pěknou procházkou nahoru k hradu. Kašperk byl prezentovován jako nejvýše umístěný hrad v Čechách, nám nicméně výstup nahoru  nepřišel nijak náročný. Při výstupu na Hukvaldy se zapotíte více.. Na hradě pak byly k dispozici dvě prohlídky, my jsme z časových důvodů vybrali tu, která byla dříve. Prohlídka byla moc pěkná, průvodkyně výklad prezentovala vtipnou formou a hrad se nám celkově moc líbil.

Po prohlídce jsme se opět rozdělili a babička Irča, teta Monča s Lukášem a Domčou se vraceli stejnou cestou a my jsme si vybrali stezku kolem předsunuté bašty Kašperku zvané Pustý hrádek. Na hrádku byl krásný výhled na Kašperk a cestou jsme odlovili i nějaké ty kešky. Po návratu k autu jsme se konečně rozhodli a vydali se k hradu Rabí. Nejen, že byl od Kašperku blíže než Velhartice, ale je to i největší hrad v Čechách.

Hrad Rabí leží přímo ve stejnojmenném městečku a tak jsme za chvíli došli k bráně. Koupili jsme vstupenky na oba okruhy, abychom si hrad užili celý. Navštívíli jsme několik nádvoří, místností, sklepení i věž a hrad si prošli křížem krážem. Po prohlídce jsme se chtěli zastavit v restauraci u Vystřelenýho Vočka, která je pojmenovaná podle Jana Žižky z Trocnova, který na Rabí přišel o oko. Bohužel jsme měli smůlu - kuchyně byla v ten den uzavřená. Jeli jsme tedy nakonec opět do Dobré chaty, kde jsme se nadlábli a po dobrém obědě jsme šli odpočívat na chalupu.

Čtvrtek

Další den jsme si udělali odpočinkový. Ale nelenili jsme celý den, to ne. Míša si ráno šel zaběhat a když se vrátil, tak jsme všichni vyrazili na procházku v okolí našeho dočasného bydliště. Výlet to byl nenáročný a moc pěkný a my jsme tak nabrali síly na poslední den, kdy jsme plánovali procházku podél řeky Vydry.

Pátek

Na poslední den (nepočítaje cestu domů) jsme měli naplánovanou procházku kolem řeky Vydry. Trasa měla  zhruba 8km a tak jsme jedno auto nechali na jednom konci a duhé na druhém s tím, že půjdeme trasu jen jedním směrem a pak se vrátíme auty. Nakonec to dopadlo jinak - my jsme si dali cestu tam i zpět a ušli krásných 16km v nádherné krajině a zbytek výpravy šel jen jedním směrem. Samík šel statečně a většinu trasy ušel po svých. Až nazpátek ho taťka občas vzal na ramena na koníčka.

Po výletu a následném obědě (kde jinde než v Dobré chatě) jsme už pomalu balili věci. Večer jsme ještě stihli návštevu paní domací, která nám ukázala jak se dojí krávy. Samíka to moc nebavilo, ale aspoň už ví, odkud to mléko doopravdy je.

Cesta domů

Ráno už jsme jen dobalili věci a vyrazili domů. Cestou jsme si ještě udělali zastávku v Hluboké nad Vltavou, kde jsme si prohlédli zámek a pak už jen hurá domů..