(04.08.2014)
Míša rozhodl, že dnes je ten správný den pro duny - wydmy ruchowe. Bála jsem se vedra, ale počasí je ideální. Taky se trochu hádáme, jak se tam i zpátky dopravíme. Je totiž několik možností a Míša by nejraději vše absolvoval pěšky. Myslím si však, že v takovém horku a s naší nynější kondičkou (Samiho bychom museli většinu cesty nést) je to nad naše síly.
Nakonec teda Míša prohlásil, že vymyslel to nejjednodušší a nejméně náročnou variantu, kterou je ochoten absolvovat. Autem se přesuneme o kus blíže, protože z městečka je to asi 6 km nezáživnou cestou, to by Samiho v krosně nebavilo.
Pak vyrážíme pěšky do národního parku k bývalé základně raket. Prohlídneme si muzeum. Míša hodnotí, že tam nic moc není, mě a Samiho nadchla hlavně zdejší fauna. Veverky, které si přímo před námi hrály na honěnou byly moc srandovní.
Po několika dalších kilometrech nezáživné cesty lesem jsme dorazili k dunám. Je to nádhera, ale chodit v písku je dost náročné. Vyšplháme se na dunu a pak po hřebeni jdeme až k moři. Kdybychom šli teď zpátky po pláži, došli bychom až do městečka. Tahle varianta nás láká, ale bohužel máme zaparkované auto před vstupem do parku a museli bychom pro něj zase dojít :-(
Proto jdeme zase zpátky přes duny. Sam přecenil své síly a cesta zpět je pro nás všechny náročná. Střídáme se s Míšou v nesení Samíška, který už je úplně hotový. Proto pro cestu zpátky přes les volíme vláček, který vozí turisty tam a zpátky. I Míša uznává, že pěšky by to bylo náročné se Samim v krosně. Přece jenom 14 kg je 14 kg..
Nastupujeme teda do vláčku a Sami v okamžiku usíná. Do auta ho nesu jako za mlada "na tygříka". Ještě nikdy takhle nevytuhnul :-) Cestou na domeček se zastavujeme pro lososa a děláme si úžasnou baštu.
Sami se prospal a má zase energie na rozdávání, takže si jde hrát s Dielle, která přiběhla hned, jak jsme se vrátili. Pochopila jsem, že zítra budou odjíždět domů, proto jí dávám na památku omalovánku a pastelky, z kterých byla nadšená.
Žádné komentáře:
Okomentovat