(10.09.2015)
Taťka se nám včera na sluníčku trošku připekl, takže nás nechává na pláží a vyráží na kešky. Jednu najde, druhou, kterou už jsme hledali v neděli, bohužel ne. Pak je ještě s námi na pláži, hledáme mušličky, plaveme a potápíme se. Moře je báječně teplé, super :-). Zdržíme se déle, než jsme měli v plánu, ale nechce se nám pryč.
Po rychlém obědě vyrážíme do 50 km vzdáleného městečka Rovinj, které nám svou krásou vyráží dech. Nádherné, uzounké uličky, ve kterých se jakoby zastavil čas před sto lety. A všude krásné malinké obchůdky. Dlažební kostky jsou ochozené do hladka a pěkně kloužou.
Dojdeme až na kopec ke kostelu a všímáme si, že na vysoké věži jsou lidé. Jdeme si prohlédnout kostel a narazíme na vstup do věže. Samík nás začne přemlouvat, ať se jdeme podívat nahoru. Míša říká rezolutní ne, takže se jeho psí oči upřou na mě. Schody vypadají od vchodu celkem dobře, takže seberu odvahu a jdeme. No, mazec. Jak vidím ty schody, které pokračují za těmi, co šly vidět od vchodu, najraději bych to otočila. Samíka přechází odvaha a asi po třetím schodišti chce zpátky, ale mi je líto těch 20 kun, takže jdeme :-) Posledních 10 schodů je fakt adrenalin, ale zmákneme to a odměnou jsou nám nádherné výhledy na městečko. Cesta dolů je docela náročná, vidíme ty metry pod námi, schody vypadají, že by další krok nemusely vydržet.. Oddychneme si až jsme dole a já to rozdýchávám další hodinu. Samík je pyšný, že to zvládnul.
Vracíme se uličkami zase dolů, dáváme si zmrzku, na trhu kupujeme místní olivový olej a vyrážíme zpátky na parkoviště. Cestou domů zastavujeme na silnici a jdeme na dřevěnou vyhlídku, odkud je výhled na Limský záliv. Uděláme pár fotek a frčíme domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat