(17.8.2019)
Tuto dovolenou předcházely různé komplikace. Nejprve Maki a její bolesti břicha, pak Samík s jeho teplotou, nočním blouzněním a několikanásobným zvracením a nakonec Míša dostal rýmečku. Maki nasadila dietu a Hylak, Samíka viróza naštěstí přešla a Míša doufal, že cestu zvládne.
V sobotu po třetí ráno jsme se probudili, naložili tašky, kočárek, jídlo a různé bebechy do auta a po čtvrté jsme už vyrazili do Miedzywodzie. Navigace ukazovala cca 730 km a 7 hodin a 41 minut cesty.
Maki, náš navigátor a proviantní důstojník cestou zásobovala Míšu kapesníčky, léky, pitím a kluky vzadu zase jídlem, kterého měli stále málo. Cesta ubíhala v poklidu, jediný rozruch způsobilo hledání odpočívadla, kde bychom se mohli všichni vyčůrat. Nejprve jsme míjeli krásná odpočívadla, ale stále jsme měli čas a jeli dále. Pak už nás naše měchýře tlačili čím dál více, ale odpočívadlo nikde. Cedule ukazovala 10 k, pak 5 km, no nakonec jsme minuli několik cedulí, jeli jsme asi tři čtvrtě hodiny a konečně se před námi objevilo parkoviště. Sláva, nikdo se nepočůral, na místě jsme si dali i malou sváču a pelášili jsme dále. Zbytek cesty byl až na občasné výstupy operního pěvce Berníka v pohodě.
Na místo - do modrých chatek z Miedzywodzie jsme nakonec se všemi zastávkami dorazili kolem druhé hodiny odpoledne. Po chvilce jsme našli milou paní, která nám sdělila, že náš domek se musí ještě uklidit. Míša jí teda dal na sebe číslo (které nakonec nefungovalo) a všichni jsme se šli projít k moři. Moře bylo krásné, všichni jsme byli rádi, že jsme zvládli cestu a že těch skoro 10 hodin v autě za to stálo.
Pak jsme se ubytovali, zašli nakoupit pečivo (v nádherně pekárně/cukrárně), čaj a šťávu a trošku si prošli hlavní ulici a cestu k domkům. Na přání kluků jsme šli ještě k moři. Kluci řádili, stavěli z písku, čachali se, no paráda. Závěr dne nám akorát trošku kazil Samíkův NEGATIVNÍ postoj ke všemu. Mokrá houska, nuda, málo moře, bez tak bude pršet, zakázaná telka a vůbec…No, snad ho to přejde.
Žádné komentáře:
Okomentovat