Skotsko & Anglie, 2010 - Den #11 / Scotland & England, 2010 - Day #11

(11.07.2010)

Noční přesun autobusem byl opravdu náročný. Snažili jsme se alespoň trochu spát, ale vsedě, na značně omezeném prostoru, to jde dost špatně. Oba jsme pořádně zabrali až při průjezdu Londýnem, ale to už jsme museli vystupovat z autobusu a čekala nás celodenní pěší prohlídka hlavního města Velké Británie.

Vyrazili jsme už v pět ráno, takže nábřeží Temže bylo až na pár výjimek liduprázdné. Kolem nové radnice jsme došli až k Tower Bridge. Bohužel jsme neměli štěstí a neviděli jsme most se otevírat. Kolem sousoší dívky s delfínem a kolem slunečních hodin jsme došli k dokům Svaté Kateřiny. Toto místo už dnes vůbec nevypadá jako doky ani neslouží svému původnímu účelu. Byly přestavěny na luxusní byty, což také dokazovaly okolo projíždějící auta a zakotvené jachty.

Od doků jsme šli kolem sloupu, který připomíná velký požár v London City v roce 1666, který zničil prakticky celé centrum města. Další zastávkou v 8 hodin ráno byl McDonald, ve kterém jsme si dali pořádnou snídani, abychom to běhání po Londýně vůbec přežili. Měli jsme vajíčka, hamburgerové maso, housku a ještě nějakou bramborovou placičku.

Po dlabanci mezi námi opět vznikla trošku třenice, protože Marasek chtěl zabejčeně jít pro jednu earth cache, ale já jsem stresovala, že to nestihneme zpátky a zbytek skupiny nám uteče.
Takže jsme pak strávili 20 minut naštvaným a rozmrzelým čekáním na to, až dosnídají ostatní účastníci zájezdu :-(

Pak už jsme se vydali ke katedrále Sv. Pavla. Protože byla neděle, den bohoslužeb, byla katedrála přístupná pouze ve značně omezeném rozsahu. Po krátké prohlídce toho, co bylo k vidění, jsme se vydali na metro, abychom se posunuli o kousek dál.

S jedním přestupem jsme se dostali na zastávku Piccadilly Circus. Když jsme vystoupali po schodech nahoru, rázem jsme byli na jednom z nejslavějších náměstí světa. Viděli jsme tady slavnou světelnou reklamu a sochu Amorka. Ale to už jsme pospíchali k Buckingham palace, kde právě probíhala výměna stráží. Bylo tam hrozně moc lidí a navíc jsme přišli pozdě, takže máme jen několik fotek. Ale to už jsme šli dál směrem k Downing street, abychom si zpoza mříží vyfotili slavné číslo 10.

Už takřka na pokraji sil (netuším, co nás ještě čeká...) jsme dorazili kolem Big Benu a staré a nové budovy anglického parlamentu na Trafalgar Square přímo před slavnou Národní galerii. Tam jsme dostali čas na prohlídku.

Ani jednoho z nás obrazy moc nezajímají a navíc už jsme neměli dostatek energie na oběhání celého rozsáhlého objektu (je to něco jako Louvre v Paříži, oběhat celou galerii by zabralo minimálně tři dny :-) ), takže jsme se barbarsky zašli jen kouknout na slavné Slunečnice van Gogha a vyrazili jsme hledat kešky (na ty je energie vždycky ;-) ).

Jadna earth cache vypadá nadějně, tak snad se nám podaří rozluštit (podařilo se :-) ), ta druhá - mikrovka - se nám však objevit nepovedla. To už byl ale čas srazu s naším průvodcem, se kterým jsme vyrazili do čínského bistra na sněz, co můžeš. To znamená, že jsme za 6 liber mohli sníst tolik čínského jídla, kolik se do našich českých žaludků vešlo. Z obavy, abychom přežili další noční cestu autobusem, jsme to ale s jídlem moc nepřeháněli. Maraska číňan trochu zklamal. Je pravda, že nic moc extra to nebylo, ale byla jsem šťastná za výborné nudle a rýži, hranolek už jsem měla po 10 dnech ve Velké Británii až po krk.

Pak už se čas vyhrazený pro Londýn chýlil ke konci, a tak jsme se pomalu vydli směrem k místu srazu - Kleopatřině jehle. Tam nám přálo štěstí, protože hned u jehly byla jednoduchá keška, takže si i z Londýna vezeme jeden úlovek (a s uznanou earth keší nakonec dva).

Před námi už byl jen noční přesun trajektem zpět na pevninu a přes Belgii a Německo zpět do České Republiky - domů.

Dovolená, i přes několik chyb, které měla, byla úžasná! Vzpomínky na ní zůstanou nejenom v tomhle blogu a na fotkách, ale hlavně v našich srdcích. Jedno je nám jasné - ve Skotsku a Anglii jsme nebyli naposledy. Úžasná příroda, uchvacující historie a milí lidé, to je to, co nás nutí se tam zase vrátit. Už teď se těšíme!