Skotsko & Anglie, 2010 - Den #4 / Scotland & England, 2010 - Day #4

(04.07.2010)

Spánek na extra pružných postelích v malém pokojíčku v karavanu stačil na zregenerování sil pro dnešní den. Po krátké snídani jsme vtipkovali na téma počasí. Později jsme zjistili, že toto vtipkování se ve Skotsku opravdu nevyplácí. Kdybychom měli tento den shrnout, dal by se zkráceně vystihnout takto - déšť, mokro, uschnutí a následný další déšť a totální promoknutí, déšť a pouštění plynového krbu v karavanu.

Pod mraky zahaleným nebem jsme dorazili k "srdci Skotska" - hradu Stirling. Bohužel v tu dobu již hustě pršelo (snad ze všech stran) a déšť doprovázel i silný vítr. Z prohlídky hradu jsme moc neměli. Venku se kvůli dešti ani nedalo fotit a interiéry hradu byly velmi strohé. V obrovské hale nebylo kromě jídelního stolu a židlí s nočníky vůbec nic a že se nacházíme v kapli, to jsme poznali jen díky výkladu našeho skotského průvodce.

Sice jsme viděli, jak se tkají nádherné tapisérie, ale zima a mokro nás drželi v pesimistické náladě. Na chvilku jsme pookřáli v královské kuchyni, ale ta byla tak přecpaná turisty, kteří se zde skrývali před rozmary počasí, že jsme po chvíli vrátili opět radši ven. Trošku zklamáni jsme ještě šli před hrad, odkud měl být pěkný výhled do krajiny a na město. Bohužel skrz déšť a mlhu toho moc vidět nebylo. Wallace Monument, který měl být také viditelný jsme si teda moc neužili (v dálce šla rozeznat jen silueta), ale aspoň jsme si prohlédli sochu Roberta Bruce, která stála před hradem.

Z hradu Stirling jsme pokračovali dále k jezeru Loch Katrine, kde se počasí umoudřilo a my jsme se kochali nádhernými panoramaty. Oželeli jsme plavbu lodí, ale kvůli povaze zájezdu jsme nemohli podniknout delší pěší výlet kolem jezera. I přesto jsme si to však užili. Ochutnali jsme tamní borůvky a lesní jahody - mňam.

Cestou zpátky nám pěkně svítilo sluníčko a mokré věci, které promokli na Stirlingu, nám pěkně proschly. Když jsme se blížili k autobusu, najednou se zatáhla obloha a spustil se opravdový slejvák. Za pár minut, které nám zabraly než jsme dorazili k autobusu a které nám připadaly jako věčnost, jsme byli mokří až na kost. 

Maki se pak snažila usušit kalhoty na sedačce v autobusu a na chvíli litovala, že do Skotska vůbec jela... Marasek byl taky celý mokrý a obsah batohu jakbysmet. Zatím to vypadá, že to odnesla jen jeho MP3...

Zmoklí jak slepice jsme ještě pokračovali na další zastávku - do vesnice Luss u jezera Loch Lomond. Tam jsme ale místo prohlídky (na kterou jsme měli stejně jen půl hodiny) zamířili do obchodu, kde jsme nakoupili nějaké dobroty a dokonce i skotské národní jídlo Haggis. 

Po této krátce zastávce jsme mířili k peřejím u městečka Killin. Tam jsme vystoupili z autobusu, šli asi 200 metrů na most, a to jen proto, abychom si mohli vyfotografovat zmíněné peřeje (tzv. "zastávka na fotečku"). Maraska zaujalo hlavně pohřebiště klanu Macnab, ale na bližší zkoumání bohužel nebyl čas. Tato mini pauza byla poslední zastávkou tohoto dne. 

Večer jsme pak ukuchtili Haggis, které chutnalo překvapivě lépe než vypadalo a hlavně než zapáchalo :-) Zbývalo ještě rozložit věci k usušení a jít spát.