Skotsko & Anglie, 2010 - Den #5 / Scotland & England, 2010 - Day #5

(05.07.2010)

Ráno jsme zahájili snídaní výborných muffinů a poté jsme už jeli směrem k městu Inverness.
Když už píši o městě, vzpomněl jsem si na jednu zajímavou informaci, kterou nám vyprávěl náš průvodce. V Anglii se pojem "City" používá pro město, ve kterém je katedrála a pojem "Town" pro město, ve kterém je jen kostel. Tak to byla jen taková vsuvka a nyní zpět k našemu putování.

Po celkem dlouhé cestě jsme tedy vystoupili v městě Inverness. Doběhli jsme k hradu, ve kterém sídlí soud a který byl tím pádem pro veřejnost nepřístupný. Cestou do města jsme nabrali dost velké zpoždění a tak vše probíhalo v dost stresujícím duchu.

Marasek chtěl stihnout nějaké ty kešky a tak jsme se hned vydali hledat jednu pod hrad. Bohužel nám štěstí nepřálo a tak jsme zašli nakoupit spodní prádlo do Primarku a klusem se vydali na obhlídku Inverness.
Měli jsme štěstí, protože jsme viděli přehlídku mladých dudáků ve skotských kiltech. Bylo to krásné.

Pak už jsme utíkali na další kešku (nano) směrem k autobusu. Tu jsme ale bohužel nemohli najít a tak jsme to vzdali a šli nakoupit nějaké zásoby jídla.
Po nákupu jsme zkusili hledat znovu a na Maraska se usmálo stěstí. Rychle jsme se zapsali a už jsme fičeli k autobusu.

Přesunuli jsme se do vesničky Drumnadrochit, kde je expozice o lochnesské příšeře. Do té jsme ale nešli a radši jsme si udělali výlet k vysokohorskému skotu, který se hlavně Maki moc líbí. Zapózovali jsme si teda s "chlupatými krávami" a dole ve vesnici si koupili pivo z pivovaru z Orkeneí.

Velkým zklamáním pro nás bylo to, že jsme jezero Loch Ness viděli pouze z autobusu a na jeho březích jsme vůbec nebyli. Další šok přišel, když jsme u hradu Urquhart castle dostali pouze 5 minut na to udělat si fotky (a to z míst, kde hrad ani nešel pořádně vidět). Byl to opravdu nádherný hrad (teda nyní už zřícenina), ale bohužel jsme neměli možnost si ho pořádně prohlídnout.

Pak jsme jeli na "vodopády", které byly ve skutečnosti peřeje. Vypadaly lépe než ty předtím, ale že by to stálo za 40-ti minutovou zastávku to teda nevím.. Ještě, že tam byl i vysokohorský skot a tak měl Marasek další šanci ho pořádně nafotit.

Další zastávka byl Fort Augustus, kde se nachází část Caledonian canal. Viděli jsme jak se lodě dostávají pomocí systému zdymadel z řeky do jezera a jak při tom překonávají značný výškový rozdíl.
V jednom obchůdku jsme si koupili náš první suvenýr - vlněnou deku. Už se moc těšíme až se v zimě pod ni přitulíme a budeme vzpomínat jak krásně bylo ve Skotsku..

Potom jsme si zašli na fish and chips, o kterých náš průvodce říkal, že jsou nejlepší v Británii. Hranolky možná ano, ale rybu jsme měli lepší už v Yorku, ta nám chutnala více.
Ještě nesmím zapomenout, že se nám podařilo objevit jednu kešku. Druhou se nám bohužel najít nepovedlo a to ani po dlouhém hledání. Navíc si nás všimli někteří účastníci zájezdu a my v jejich očích začínáme vypadat  trochu divně :-)

Po té jsme už jeli do údolí Glen Coe, nejkrásnějšího místa ve Skotsku. Bohužel bylo dost škaredě a pršelo, takže jsme tu nádheru viděli pouze z autobusu :-( Maki byla nešťastná, ta by se nejraději šla projít i v tom dešti  (to by Marasek chtěl vidět ;-) )

Na večeři jsme si dali skvělý kozí sýr (který oba milujeme) a k tomu jsme si navíc nakrájeli hrušky. Byla to opravdu bašta. Pak už jsme se jen těšili na to, co nás čeká v úterý.